Česko si vnučka generála Moravce pojila s babiččinými koláči. Teď zajistila návrat svého děda do původní vlasti

Generál František Moravec je poprvé od roku 1948 doma v rodné Čáslavi. Spletitou historii jeho návratu rozplétají jeho vnoučata - Anita a Alan Moravec Gardovi.

Ostatky legionáře z první světové války, velitele československé vojenské rozvědky a bojovníka proti nacismu i komunismu se do své původní vlasti vrátily na konci letošního dubna.

Přivezla je delegace ministerstva obrany speciálem z Washingtonu a slavnostně uložila do čáslavského kolumbária. Po více než půl století po jeho smrti se uzavírá příběh muže, který stál za myšlenkou heydrichiády.

Místo veselé návštěvy pohřeb

Generálovým vnoučatům - Anitě i Alanovi Gardovým – je dnes už přes šedesát let. Životem si hrdě nesou i druhé příjmení Moravec, ale se svým dědečkem, který zemřel, když jim bylo pět, respektive deset roků, mnoho společných zážitků nemají:

Vnučka generála, Anita Moravec Gard, promlouvá k delegaci ministerstva obrany. Ostatky jejího dědy z Washingtonu převezl speciál a uloženy budou v čáslavském kolumbáriu

„Moc si na něj nepamatuju. Táta pracoval pro ministerstvo zahraničí, a když mi bylo asi pět až deset let, žili jsme v Hongkongu. V roce 1966 jsme byli na cestě zpátky na prázdniny.“

Doletěli jsme do New Yorku a druhý den jsme chtěli jet vlakem do Washingtonu, abychom dědu a babičku navštívili. Ale večer v hotelu v New Yorku jsme se dověděli, že děda ten den zemřel. Takže místo na veselou návštěvu jsme pak jeli na pohřeb. I proto moc vzpomínek nemám,“ vzpomíná starší z vnuků Alan.

V dobách komunismu se vrátit nemohl

Jeho sestra Anita byla ještě o pět let mladší a v Československu byl tou dobou hluboký komunismus, takže příběh generála, který kariéru zakončil a zemřel v amerických službách, na dlouho usnul:

„Po mnoho let za komunismu mohla československá část naší rodiny bezpečně komunikovat jen s mou tetou, která si za války vzala Američana a byla na Západě legálně.

Všichni ostatní – moji prarodiče a moje máma – odešli ilegálně. Kontakt byl proto minimální, a když jsme vyrůstali, ani jsme nevěděli o všech příbuzných, které v Československu máme. Teď jsme si blíž a já stále potkávám nové bratrance či sestřenice. Tehdy pro mě Česko byly jen babiččiny úžasné koláče. A příběhy,“ vybavuje si Anita Moravec Gard. 

Historky ožily v roce 1990, skoro čtvrt století po generálově smrti, kdy se jeho vnoučata poprvé vydala do jeho rodné země. Jejich matka, dcera Františka Moravce, jim ukázala třeba rodinnou chalupu u Plzně a místo, kam jako malá chodívala s rodiči houbařit.

Hrdina Americe neznámý

K posmrtnému návratu generála do vlasti zbývá tou dobou stále ještě víc než 30 let. I proto, že v americkém prostředí je význam generála Moravce jiný než v Česku.

Čtěte také

„Tady je skoro neznámý. Občas potkám někoho, kdo o něm slyšel. Nebo aspoň slyšel o Heydrichovi a o operaci Antropoid. Tak jim vyprávím, že za tím atentátem stál můj děda.“

Ale Ameriku tato část historie moc neovlivnila. Takže i povědomí o generálu Moravcovi je tu velmi malé. Co mě ale šokovalo – jak moc jeho repatriaci podpořila a zapojila se do ní americká armáda. V této komunitě panuje mnohem větší pochopení pro význam toho, co udělal. Nejen pro Československo, ale i pro Spojené státy a svět. Takže jsem předtím mluvila s nesprávnými lidmi,“ směje se Anita Moravec Gard. 

Pátrání generálovu vnučku pohltilo

Nakonec dala klíčový impuls Paměť národa, kterou neziskové organizaci Post Bellum pomáhá spravovat také Český rozhlas. Když požádala o rozhovor dceru generála Moravce, její paměť už tolik nesloužila, a tak prý Anita začala pátrat po informacích z dědova života, aby vyprávění své matky doplnila.

Tohle hledání ji pohltilo a spolu s příbuznými z obou stran oceánu a později i ve spolupráci s ministerstvy obrany obou zemí nakonec zorganizovala přesun ostatků:

„Prostě to ve mně rostlo, ten příběh mě začal fascinovat a chtěla jsem vědět víc a víc,“ vzpomíná vnučka Anita, jak pomohla víc než půl století po jeho smrti příběhu Františka Moravce znovu na světlo.

Bratr Alan svou sestru doplňuje: „Je pro nás velmi dojemné, že po takové době do toho Češi vkládají tolik energie, aby oslavili jeho návrat.“

autoři: Jan Kaliba , aka
Spustit audio

Související