Česko je ráj, říká Barmánec odsouzený k trestu smrti
Devět let neviděl Lin Thant slunce ani měsíc. Celou dobu seděl v temné cele uprostřed vězení v Barmě. I tak měl ale štěstí.
Neveřejný vojenský tribunál ho odsoudil jako studentského vůdce k trestu smrti, nakonec si odseděl celkem 20 let a po útěku ze země získal politický azyl v České republice. Lin Thant je novinář a se svojí ženou žije od začátku roku v Praze.
S usměvavým mužem v kostěných brýlích, které mu dodávají vážný výraz, sedíme v jednom z pražských čínských bister. Lin Thant získal azyl už před pěti lety, celou dobu ale žil v Thajsku, kde pracoval pro nezávislý barmský týdeník The Irrawaddy.
Kvůli komplikovaným podmínkám, které tam jako uprchlík s českým pasem měl, se vrátil do Prahy. „Čekáme v lednu dítě,“ říká 48letý novinář a ohlédne se na manželku.
Bez obhájce, bez soudu
Manželé azylanti žijí v malém pronajatém bytě na Smíchově. Lin Thant píše pro barmské noviny a párkrát do měsíce pro český internetový Deník Referendum. Uživit se tím dá stěží.
„Není to snadné, ale žijeme. V porovnání s Barmou je to v Česku jako v ráji,“ směje se novinář a ukazuje nápadně bílé zuby. Všimne se mého pohledu. „Jsou umělé, moje mi vymlátili ve vězení.“
Lin Thant se dostal do vězení po studentských protestech v roce 1989. Soud i po letech označuje za frašku. Neměl žádného obhájce, nečetl obžalobu, rozsudek si na utajeném místě bez přítomnosti veřejnosti vyslechl od generálů, kteří tvořili něco jako porotu.
„Celou dobu jsem se snažil něco dělat. Meditovat, cvičit, psát motáky, musel jsem se neustále zaměstnávat, jinak bych vězení nepřežil.“
Tajné snímky z vězení
Lin Thant seděl ve vězení v největším barmském městě Rangúnu, což mělo i své výhody. Přátelé a příbuzní mu tam nosili oblečení a jídlo.
„Snažil jsem se s tím šetřit, málo jsem jedl. Co jsem ušetřil, prodal jsem vězňům. Za peníze se mi podařilo propašovat za mříže knihy, malé rádio a časem i speciální fotoaparát.“
S ním Lin Thant zřejmě jako první člověk vůbec fotografoval rangúnskou věznici a unikátní snímky zařadil do knihy, která mu tento rok vyjde v Thajsku. „Kdyby se to někdo dozvěděl, tak už jsem mrtvý.“
Česko má v Barmě velice dobrou pověst. Je to i díky Václavu Havlovi, který podporoval barmskou opozici a Su Ťij.
Několik snímků z věznice ukazuje Lin Thant v mobilu. Je na něm zachycený vězeň, který sedí za mřížemi malé cely. „Seděli jsme ve dvou v cele dvakrát dva metry,“ říká.
Z vězení se Lin Thant dostal poté, co se v Barmě začaly uvolňovat poměry. Jakmile se naskytla příležitost, utekl do Thajska, kde začal spolupracovat s barmskou opozicí. Do Prahy přijel poprvé na pozvání jako účastník akce Forum 2000.
„Česko má v Barmě velice dobrou pověst. Je to i díky Václavu Havlovi, který podporoval barmskou opozici a Su Ťij.“ (barmská disidentka, oceněná Nobelovou cenou míru, pozn. red.).
Domů?
Přestože mají Lin Thant a jeho žena azyl v Česku už pět let, česky se kvůli dlouholetému pobytu v Thajsku teprve začínají učit. Jednou týdně k nim dochází dobrovolnice, učitelka češtiny.
Po víkendových volbách v Barmě se už ale manželé tváří veseleji. S velkou převahou je vyhrála opoziční kandidátka a nositelka Nobelovy ceny míru Su Ťij. Novinář Lin Thant komentuje výsledky voleb pro asijská média a přemýšlí o tom, jestli už nastal čas, aby se mohl bez obav podívat domů.
