České korálky si podmanily Afriku
Pestrobarevné skleněné korálky na krku domorodců patří neoddělitelně k obrazu černé Afriky. Příběh korálků v Africe je přitom docela zvláštní. Málokdo například ví, že mnoho z nich pochází z Česka.
Domorodé ženy sedí před chýší a zpívají. Kolem krku mají doslova vrstvy pestrobarevných korálků. Zcela jistě však netuší, že jejich ozdoba a největší bohatství pochází z daleké české sklárny.
„Žádné pestrobarevné korálky se tehdy v Africe nevyráběly, a tak se brzy korále staly součástí kmenové kultury. Některé byly považovány za duchovní, jiné byly určené pouze králům a náčelníkům. Některé používali šamani k léčbě. Každý druh korálků získal vlastní význam,“ vysvětluje mi Rhodia Mann, šedovlasá dáma, jejíž rodiče přišly do Afriky z Maďarska. Její otec dokonce studoval brněnskou veterinu, ona se narodila už na černém kontinentě.
Do Afriky přišly evropské korálky relativně nedávno, na začátku 19. století. Tehdy hrály první housle skláři a obchodníci z Itálie. „Hlavními centry výroby korálků byly Benátky, Amsterodam a Jablonec,“ říká paní Mann, která jméno severočeského města vyslovuje trochu legračně „Jablonek“. Jinak však paní Mann patří mezi největší odborníky na korálky a jejich historii. Ta byla zpočátku vlastně docela temná.
„Korále se v Africe vyměňovaly za to, co zde bylo - za slonovinu, zlato, sůl. Později se také bohužel staly součástí obchodu s otroky a brzy se z toho stal velký byznys. Těžko říct, kolik otroků bylo vyměněno za korále, nebylo to však málo. Možná milióny,“ odhaduje Rhodia Mann.
Jsem v obchodě s korálky v centru Nairobi. Zdi jsou ověšené tlustými šňůrami korálků nejrůznějších barev, velikostí a tvarů. Průvodcem mi je Hana Klučarová, která v Nairobi žije a pracuje. Skleněné korále se staly jejím koníčkem a mezi šňůrami korálků, které mně osobně přijdou všechny stejné, je jako doma.
„Tyhle skleněné slzičky všichni znají jako ‚Mali wedding beads‘, ovšem jejich původ je v Jablonci nad Nisou. A tohle jsou ‚prayer beads‘, čili modlitební korálky, rovněž vyrobené v Jablonci a vyvážené doslova v miliónech do muslimských zemí západní Afriky,“ ukazuje mi korálky českého původu.
Důvod, proč jsou staré české korále známé v Keni jako korále z Mali, je nasnadě. Dlouho totiž byly k mání jen v západní Africe. Na východní pobřeží a tedy i do Keni přišly právě z Mali.
Samuel obchoduje s korálky a chválou na české zboží - staré i nové – nešetří. „České korále jsou kvalitní a originální. Ne jako ty čínské náhražky, které se v poslední době do Afriky cpou. Nejlepší korále byly vždy italské a české. Počkej, ukážu ti nějaké staré české korále,“ nabízí se ochotně. „Tyhle nazýváme ‚wasli‘, ale jsou to české korále. Nebo tyhle - jsou staré sto let,“ ukazuje.
Právě v době, ze které pochází tyto dnes už sběratelské kousky, získali prvenství ve výrobě korálků skláři ze severu Čech. „Na konci 19. století vynalezli dva bratři z Jablonce zařízení na strojní výrobu skleněných korálků. Produkce se výrazně zrychlila a zjednodušila. Nastala doslova revoluce ve výrobě. V Africe dlouho soupeřily české a italské korálky. Teď získali Češi náskok a nechali Italy daleko za sebou,“ vysvětluje Rhodia Mann.
„Nevím proč, ale v roce 1976 přestaly Benátky korálky do Keni vyvážet a Češi získali monopol. České korálky postupně vytlačily italské. Všechny korále, které nosí domorodci, pocházejí z České republiky,“ uzavírá.
České korálky v Keni a celé Africe doslova zdomácněly. Ovšem ruku na srdce. S výjimkou opravdových znalců, jako je Rhodia Mann, nebo obchodníků, jako je třeba Samuel, drtivá většina těch, kteří se českými korálky zdobí, nejspíš vůbec netuší, že existuje Česká republika nebo dokonce Jablonec. „Všem to říkám, ale asi jsem to zatím neřekla dost lidem. Musíme na tom pracovat,“ dodává k tomu Hana Klučarová.
Zvětšit mapu: Nairobi, Keňa