Černí netopýři sloužili Tchajwanu i CIA

„Tohle jsem já, podívejte, tady ten mladík. Jeden z příslušníků zvláštní 34. letky Černých netopýrů. Bylo mi tehdy 23 let,“ ukazuje mi na černobílé fotografii dnes osmdesátiletý generál Lu Teh-čch’. Historie jednotky, jejíž operace patřily po dlouhá desetiletí k nejtajnějším misím jak vlády v Tajpeji, tak i americké CIA, spadá do začátku 50. let minulého století.

„Jednoho večera si nás zavolali, mne a osm dalších vojáků. Vůbec jsem nevěděl, co se bude dít, kam poletíme. Do místnosti vešlo několik vysokých důstojníků a velitel nám pak oznámil, že letíme do Číny. Byl to skutečný šok. Tehdy jsme monitorovali čtyři, pět provincií a pak se bezpečně vrátili zpět,“ vzpomíná generál na historicky první misi v roce 1953.

Po vypuknutí korejské války a zejména poté, co ČLR poprvé provedla jadernou zkoušku, totiž potřebovaly Spojené státy získávat co nejvíce informací i z této části světa. A generál Lu Teh-čch’ se do speciální 34. letky dostal jako elektronický instruktor. Žádný jiný tehdy v armádě nesloužil.

Výcvik absolvovali nejprve na Tchajwanu, později i ve Spojených státech na Floridě, na základně, odkud mířili američtí vojáci i do války ve Vietnamu. Také v tomto konfliktu jim tchajwanští Black Bats pomáhali. A umírali. V letech 1952 až 1972 uskutečnili Black Bats přes 800 misí, 148 vojáků se nikdy nevrátilo zpět.

Osmdesátiletý generál Lu Teh-čch’ vzpomínal na počátky 34. letky Černých netopýrů|foto: Robert Mikoláš

„Pokaždé na nás stříleli. Zpočátku neměla komunistická armáda kvalitní zbraně, takže jsme se vraceli všichni. Postupně to však bylo horší a horší, od Sovětů totiž Číňané získali letadla i rakety. My nebyli ozbrojeni vůbec, takže jsme se museli spolehnout jen na naše manévrovací schopnosti a na to, že nás nespatří nebo se prostě netrefí,“ říká generál Lu Teh-čch´.

Příbuzní netopýrů nic netušili

K výzvědným misím Černí netopýři používali nejčastěji stroje typu P2V, B17 nebo C-123. „Nejčastěji jsme do čínského vzdušného prostoru pronikali ústím řek. Létali jsme samozřejmě hodně nízko při zemi, aby nás nezpozorovali. Rok od roku to však bylo složitější, nasazovali proti nám jak dělostřelectvo, tak i stíhačky vybavené radarem. Přesto se nám několikrát podařilo nepřítele zneškodnit. Sice jsme neměli žádné zbraně, kulomety ani rakety, ale ve snaze uniknout jsme maximálně kopírovali terén a pak uhýbali těsně před vrcholkem hory. My jsme to dokázali vybrat, oni ne. A tak se roztříštili o skálu. Jindy nás zase pronásledovali daleko nad moře, až jim došlo palivo a zřítili se.“

Příbuzní Černých netopýrů mezitím vůbec nic netušili. O výzvědných misích vědělo jen několik málo armádních důstojníků a nejvyšších politiků. A jak vůbec vznikl název Black Bats?

Děti hrdinů|foto: Robert Mikoláš

„Většinou létali v noci, kvůli utajení. I proto si začali říkat Černí netopýři a toto zvíře si dali i do znaku. Jak vidíte, kolem samotného netopýra je červený kruh symbolizující rudou Čínu, tedy že do ní naši letci dokázali proniknout,“ vysvětluje mi Connie Hsu z Muzea 34. letky Black Bats.

Toto muzeum bylo otevřeno v listopadu roku 2009 v městě Hsinchu, kde stávala jejich základna. Tchajwanská vláda se jim aspoň touto formou snaží poděkovat a hlavně seznámit veřejnost s dlouho utajovanými událostmi.

Generál Lu Teh-čch’ prožil většinu života na Tchajwanu. „Komunisté zabili hodně lidí a jejich zločiny jsou mi odporné. Dnes už se však tak hrozně nechovají. Já jsem pořád Číňan, a i když zůstaneme rozdělení, tedy budou existovat dvě země, nedá se nic dělat. V žádném případě už nechci žádnou válku,“ uzavírá.

Zvětšit mapu: v Hsinchu nedaleko čínského pobřeží stávala základna Černých netopýrů