Bůh se mnou měl nějaký plán! Kniha Sintky Zilli Schmidt vyšla v českém překladu

Ruben Pellar knihu přeložil z němčiny do češtiny v roce 2023 a následně ji vydalo nakladatelstvím Triton. Ivetu Durdoňovou zajímalo, co Rubena Pellara v příběhu Zilli Schmidt oslovilo.

“Rád bych přečetl prolog, ve kterém Zilli vysvětluje, proč to vlastně všechno vypověděla. Říká to v 95 letech. A píše:

Bůh se mnou měl nějaký plán… Ještě pořád tady nejsem zbytečně. Jsem velice stará, je mi devadesát pět let. Takového stáří se dožije málokdo. Zvlášť ne, když má za sebou to, co mám za sebou já. Byla jsem v mnoha věznicích, už si přesně nepamatuji, v kolika přesně. Byla jsem ve třech táborech. Jedním z nich byla Osvětim-Březinka. Tábor, který byl vlastně určen jen k zabíjení.Kulka, která mě měla zasáhnout do hlavy, mi proletěla kolem ucha. Moje jméno bylo vyškrtnuto ze seznamu, na kterém jsem byla uvedena jako někdo, kdo má být zplynován. Ne jednou, dvakrát! Bůh při mně stál, od samého začátku. Měl se mnou nějaký plán: někdo musí říct, co nacisti tehdy se Sinty udělali. To mnoho lidí dodnes neví. Ale na naše lidi se nesmí zapomenout. Teprve později jsem o tom začala mluvit, vyprávět o všem, co jsem prodělala.

Sinti Romové mají svůj jazyk a tradice. Co vás v příběhu Zilli Schmidt překvapilo?

“Řekl bych, že se sintský život asi příliš nelišil od života českých Romů. Zatímco slovenští Romové byli usedlí, šlo o námezdní dělníky či dělníky někde v zemědělství, tohle byli podnikatelé. Živili se jako muzikanti nebo cirkusáci nebo něco prodávali na trzích či byli podomní obchodníci. Často byli majetní. Rodina Zilli měla koně, ale vůz jim táhl traktor. Zilli vypráví, jak byl jejich vůz krásný a jak jejich rodina byla svorná a šťastná. 

“Čili mezi Sinty a dalšími Romy byl předěl. Sintové se od Romů distancovali. Na druhé straně ale Zilli a její rodina měli předky v Čechách. Jezdili například do Chebu a do pohraničních oblastí.”

Jaký byl osud Zilli Schmidt a její rodiny za 2. světové války?

“Zilli byla zatčena ve Štrasburku. Tatínek ji poslal aby vyzvedla dvě sestřenice, ale náhodou je spatřil esesák a všechny je zatknul. Dostala se do káznice, kde opravovala mundůry německých vojáků. Pak se dostala na Pankrác, pak do Letů a odtud do Osvětimi.”

“Její příbuzní měli podobnou cestu. Tuším, že všichni byli nejen v Letech, ale i v Hodoníně u Kunštátu. Odtud šli do Osvětimi, kde se všichni setkali. Zahynula tam její maminka, tatínek, čtyřletá dcera, sestra se šestmi dětmi. Přežili dva bratři, jednoho z nich sterilizovali. Po válce se s nimi setkala, ale ostatní byli zavražděni 2. srpna 1944.”

Po skončení 2. světové války se Zilli Schmidt vdala. Děti však už nikdy neměla.

“Píše, že ze začátku chtěla především žít. Měla deprese, ale nakonec historii potlačila. Stala se úspěšnou podnikatelkou, prodávala koberce. Její manžel byl úspěšný hudebník. Takže žili dobře. Když jí manžel zemřel, začala se v pokročilém věku zase trápit, měla deprese. V podstatě ji zachránila víra v Boha a Krista. Věřila, že se její holčička má u Boha lépe než tady.”