Budoucnost obalů může být v papíru, věří v Německu. V továrně v Kehlu se snaží o jeho udržitelnou výrobu

Největší audioportál na českém internetu

Stroj směs filtruje, stlačuje a pak suší. Na konci jsou obrovské role papíru, které pak čeká potahovací linka | Foto: Dominik Tesár, Český rozhlas

Zápisník Dominika Tesára

Městečko Kehl je vlastně německé předměstí francouzského Štrasburku. Přes Rýn, který tvoří německo-francouzskou hranici, tam jezdí i jedna linka štrasburských městských tramvají. Právě díky mohutné řece se na severu Kehlu rozkládá velký průmyslový areál s přístavem, kde se nachází také továrna papírenské firmy Koehler s dvousetletou tradicí.

Od vstupu do továrny na papír jsou vidět kouřící komíny elektrárny na biomasu, která stojí hned vedle. I ta patří firmě Koehler, vysvětluje odborný pracovník papírny Jörg Padberg: „Vlastně tam vyrábíme páru, protože ji potřebujeme k sušení papíru. A děláme z toho i elektřinu, protože se to nabízí – je to efektivní.”

Papírna firmy Koehler v Kehlu bezprostředně sousedí s elektrárnou na biomasu

K výrobě papíru je potřeba hodně energie. Firma se tedy už 15 let věnuje taky různým způsobům výroby obnovitelné elektřiny. „Do roku 2030 budeme vyrábět více obnovitelné energie, než spotřebujeme při výrobě papíru,“ říká mluvčí společnosti Alexander Stöckle.

Papír místo plastu

Pro přírodu pozitivní by měly být i některé výrobky firmy. „Děláme třeba papír, který může nahradit plasty. Třeba tady – tato čokoláda není zabalená v plastu, ale v papíru,“ přejíždí Stöckle rukou po obalu známé značky čokolády.

Jsou tu taky třeba balení špaget, ovesných vloček, tyčinek nebo i jídla pro psy. Od pohledu i na omak působí materiál jako plast, přitom se jedná o plně recyklovatelný papír. Říká se mu flexibilní balicí papír.

Příklady výrobků z flexibilního balícího papíru - modrý termopapír a podtácek

„Papírové vlákno může být recyklováno až 25krát,“ zdůrazňuje Alexander Stöckle a Jörg Padberg doplňuje, že plast se prostě nedaří recyklovat tak dobře, protože je na rozdíl od papíru potřeba oddělovat jeho jednotlivé druhy.

„Tady je například další inovace Koehleru – termopapír na účtenky,“ šustí Stöckle úzkou modrou rolí. „Tenhle papír je možné vytřídit a znovu použít,“ chlubí se. Běžný účtenkový termopapír totiž obvykle do tříděného odpadu nepatří. Na tomhle modrém ale podle Padberga nejsou žádné chemické látky. „Pokud máte kdekoli na světě v ruce modrý termopapír, je od nás,“ dodává hrdě.

Pánové mi ukazují i další výrobky: pivní podtácky, papírové obaly na sáčky českého výrobce bylinných čajů nebo třeba pěknou, řekněme dárkovou krabici z tvrdého, stoprocentně recyklovaného papíru. Pak už si ale vyrážíme prohlédnout výrobu.

Výrobní linka na flexibilní balicí papír a modrý recyklovatelný termopapír je místy až 6 metrů vysoká

Smrky ze severu a eukalypty z jihu

Musím si sundat hodinky, prsten a dostávám vestu a něco mezi čepicí a přilbou. Nakonec ještě nasadit ochranné brýle.

Z nizozemského přístavu putuje buničina do Kehlu vlakem

Většina papíru se tady vyrábí z buničiny – materiálu z rostlinných vláken. Používají hlavně tu ze smrkového dřeva pocházejícího převážně ze severní Evropy nebo z eukalyptového dřeva z Portugalska nebo Jižní Ameriky.

„Většina buničiny připlouvá do Nizozemska do přístavu a pak se po Rýnu přepravuje sem. V posledních letech byla ale hladina řeky opakovaně nízká, a tak jsme materiál začali dovážet po železnici,“ vypráví Jörg Padberg u kolejí, po kterých sem právě od přístavu přijíždějí vagony plné buničiny.

Každý den sem k hale prý dorazí 6 takových vagonů. Jeden právě pracovníci otevírají.

Jörg Padberg ukazuje nádrž s buničinou rozemletou s vodou

„Vypadá to už trochu jako papír, že ano?” ukazuje Padberg na balík křehkých bílých podložek. „Papírové vlákno má samo o sobě docela hladký povrch. Když z něj chceme vyrobit papír, musíme ho zdrsnit, abychom získali pevnost,“ vysvětluje.

Papírenský kolos

Před vstupem do nové výrobní haly na flexibilní balicí papír a modrý účtenkový papír si musím vzít špunty do uší a vydezinfikovat ruce. Přes hluk výrobní linky mi Jörg Padberg skrz okénko ukazuje ve velké nádrži jakousi kaši, která k lince přitéká. Je to rozemletá buničina s vodou.

Jdeme podél dlouhé, až 6 metrů vysoké výrobní linky. Jsou na ní různé rychle se otáčející kotouče široké asi 4 metry. Kolem jsou ocelové rampy pro pracovníky, kteří jinak po hale jezdí na kolech.

Stroj směs filtruje, stlačuje a pak suší. Na konci jsou obrovské role papíru, které pak čeká potahovací linka. Papír na ní získá zvláštní vlastnosti.

„Třeba ten účtenkový papír tady natřeme na černo a potom naneseme další nátěr, který černou vrstvu překryje modrou. Ta zprůhlední, jakmile tepelná tiskárna papír zahřeje,“ popisuje Padberg.

Jen v téhle hale se a rok vyrobí 100 tisíc tun papíru, v celé kehlské továrně pak 400 tisíc tun

Nařezat, zabalit, odeslat

O něco dál mi ukazuje různě naskládané role hotového papíru. Jen v téhle hale se ho za rok vyrobí 100 tisíc tun, v celé kehlské továrně pak 400 tisíc tun.

„Tady máme kruhové nože, které řežou papír na správnou šířku. A nakonec z toho jsou různé malé role – takové, jaké chce zákazník,“ dodává Jörg Padberg přičemž „malé“ podle něj znamená, že tyto mnohokrát papírem omotané kartonové trubky váží 500 kilogramů až tunu.

Nakonec šplháme na konstrukci a shora sledujeme automatizované balení hotových rolí jedoucích po páse. „Robotické rameno podává na strany správný průměr kartonového deklu a další stroj roli ovine balícím papírem,“ komentuje proces Padberg.

A pak už v papíru zabalená role papíru na papírové trubce může vyrazit na cestu k zákazníkovi.

autoři: Dominik Tesár , and

Související