Pět století ve stínu lepry. Muzeum v norském Bergenu vzniklo z bývalé nemocnice pro malomocné

„V minulosti tato instituce sloužila jako útočiště pro lidi s malomocenstvím, ale také pro lidi s dalšími nemocemi a někdy i pro staré lidi, kteří potřebovali nějakou péči,“ vysvětluje Grete, která se o muzeum, dříve nemocnici, stará.

„Lepra byla v Norsku poměrně běžná nemoc. Bývali jsme před objevem ropy velmi chudá země. Řada lidí byla závislá na rybolovu, což znamenalo, že jejich příjem hodně kolísal. A zejména na pobřeží tak lidé měli velmi špatnou stravu, což vedlo k tomu, že byli náchylnější k nákaze.“

Nenápadný kostel sv. Jørgena v Bergenu byl centrem tamní nemocnice pro malomocné|foto:Jakub Lucký, Český rozhlas

Malomocenství je nakažlivá nemoc způsobená bakteriemi, které napadají zejména chladnější části těla, například ruce nebo obličej, a také imunitní systém. Důsledkem jsou pak vředy a deformace, mimo jiné i v obličeji.

Nemoc podle historiků sužuje lidstvo tisíce let, útočiště pro nemocné bylo ale v Bergenu zřízeno až na přelomu středověku a novověku. „Založené bylo na začátku 15. století, ale budovy jsou z 18. století. Bergen si prošel celou řadou požárů – i díky tomu, že uličky ve městě byly úzké a budovy dřevěné,“ vysvětluje průvodkyně.

„Docela dobré bydlení“

Vcházíme společně do dlouhé haly – na konci je velké okno a nad námi střešní okno. Místnost trochu připomíná knihovnu, protože po stranách je patrový ochoz, ale taky vězení, protože co dva metry jsou dveře ústící do malinkatých místností. Uprostřed stojí několik stolů a židlí.

„Ten prostor uprostřed je místo pro práci. Pokud toho obyvatelé domova byli schopni, vyráběli různé ruční výrobky, které pak nemocnice prodávala na trhu. Mohlo to být cokoliv od dřeváků přes rybářské sítě až po pletené oblečení,“ popisuje Grete.

Mezi dvěma postelemi zbylo místo jen na úzkou chodbičku|foto:Jakub Lucký, Český rozhlas

Obyvatelé nemocnice si taky sami museli vařit a často i hospodařili na polnostech v okolí. Podle průvodkyně existují důkazy, že nebyli zcela izolovaní od svého okolí, ale mohli chodit do města, alespoň v některých dobách. Ani tak ale život v nemocnici nebyl žádný med.

Pokoje pro nemocné byly velmi malé – mezi dvěma postelemi zbylo místo jen na úzkou chodbičku. „Dnes se nám to tak nezdá, ale v 18. století, kdy se tahle budova stavěla, to lidé považovali za docela dobré bydlení,“ dodává Grete.

Čtěte také

Atlas fotografií a chytrý algoritmus. I to jsou zbraně moderní medicíny v boji proti lepře

Čekání na antibiotika

Bergen má, pokud jde o lepru, také světový význam. Právě v tomto norském městě se totiž přišlo na původce nemoci. „Bakterii v roce 1873 s pomocí mikroskopu identifikoval zdejší lékař Gerhard Armauer Hansen. Až do objevu antibiotik na ni však neexistovala žádná funkční léčba,“ poznamenává pracovnice muzea.

A tak celá nemocnice zavřela až v roce 1946, když zemřeli její dva poslední obyvatelé. Oba v ní žili celých padesát let.