Nahoru třeba Červenou Karkulkou a dolu sešup na skluzavce. V norském Bergenu se taky můžete cítit trochu jako v Praze

Norské město Bergen leží ve fjordu. Také proto hned na okraji města začínají vysoké a strmé kopce. Kdo chce, může se vydat nahoru po svých, existuje ale ještě jiná možnost. Ve městě totiž už přes sto let funguje lanovka Fløibanen, nápadně podobná té, která vede na Petřín.

Lístek mám, ještě projít turniketem. Ty vypadají spíš jako někde na horách, ale odjezdové místo se podobá tomu na Petříně.

Lanovka Fløibanen se poprvé otevřela pro cestující patnáctého ledna 1918, uvádějí webové stránky lanovky. Za těch více než sto let provozu si prošla několika velkými opravami.

Lanovka na míru

Současné vagony jsou už čtvrté generace a pocházejí z roku 2002. Vyrobili je ve Švýcarsku v továrně Ganglof, jde o design vytvořený přímo pro naši lanovku.

Červené soupravě se přezdívá Červená Karkulka

Už se zdá, že něco přijíždí. Modrá souprava pomalu zastavuje. A protože dorazila modrá, znamená to, že červená je nahoře. Protože tady jezdí pouze dvě – červená a modrá, které se pravidelně potkávají uprostřed. Přesně jako tomu je u té už zmíněné lanovky na Petříně.

Modrý muž a Červená Karkulka

Modrý a červený vagon jsou na Fløibanen už od začátku padesátých let. Modrý se jmenuje Modrý muž a červený je Červená karkulka.

Dveře se zavírají a vyrážíme. Na první pohled jedeme dost strmě do kopce, nejenom tedy v tunelu, ale také za ním. Koleje se rozdvojují, proti nám jede další souprava, tak je skutečně červená, jak se anoncuje. Už jsme ji minuli a koleje se zase spojují. Už jsou zase jen jedny, které nás vezou nahoru.

Čtěte také

Teď jsme zastavili a vycházíme na terasu s neuvěřitelným výhledem. „Ta jízda byla taková krátká. U nás ve Švýcarsku jsou lanovky o dost delší,“ říká švýcarský patriot Pascal. I když je na výhledy zvyklý, musí uznat, že ani ten bergenský není špatný.

„Je to jenom tři sta výškových metrů, ve Švýcarsku to bývá i několik tisíc. Je to trochu jiné, ale i tak je to krásné,“ připouští Pascal.

A jak dolů? 

Když si člověk ušetří těch 300 výškových metrů, tak odsud může vyrazit na nějaké další túry. Tady už po kopcích nad Bergenem, samozřejmě ta nejjednodušší, kterou se za chvilku vydám já, vede 3 kilometrů zpátky dolů do centra plus těch 300 výškových metrů k tomu.

Na terase čeká neuvěřitelný výhled

Určité zpestření se tu nabízí i pro lidi, kteří jdou dolů. Je tady dlouhá klouzačka, která je prostě kus cesty sveze.

Vyzkouším, jestli se do toho vejdu. Musím v tom tedy víceméně ležet a mám trochu strach, ale jedu. Je to rychlejší, než jsem doufal. Naštěstí mě to úplně nevyplivlo.

autoři: Jakub Lucký , aka
Spustit audio

Související