Brutální útok na polistopadového politika zůstal neobjasněn. Prý málo důkazů
Měl být reformním politikem, dokázat, že KSČM není, co bývala. Přesto byl neznámým útočníkem před vánoci 1992 těžce pobodán. Před útokem ho nezachránila ani pověst oblíbeného režiséra. Útočník zůstal dodnes nepotrestán.
Jiří Svoboda byl členem KSČ od roku 1975. Za minulého režimu na sebe jako filmový režisér upozornil několika kvalitními snímky jako „Zánik samoty Berhof“, „Dívka s mušlí“ nebo „Skalpel, prosím“.
V roce 1990 ho jako člena reformního proudu zvolili čeští komunisté do čela své strany. Chtěli tak oslovit širší voličskou základnu a manifestovat posun strany. Svoboda působil také jako poslanec Federálního shromáždění.
Dne 5. prosince 1992 byl Svoboda napaden a vážně zraněn neznámým útočníkem. Ten zazvonil u Svobodových dveří s karnevalovou maskou na tváři, a když předseda KSČM otevřel, zasadil mu několik bodných ran do břicha a hrudi. Díky duchapřítomnosti Svobodovy dcery a manželky, které se napadenému vrhly na pomoc, se ale podařilo útočníka zahnat.
Vražedný útok vyvolal na politické scéně šok. Odsoudili ho všichni politici. Představitelé KSČM ale byli velmi zdrženliví a stejně jako samotný Svoboda nechtěli otevřeně mluvit o politické motivaci činu, přestože se logicky nabízela. Svoboda byl ale považovaný za nekonfliktního politika a podle jeho vlastních slov mu nechodily ani anonymní dopisy.
Pachatele policie nikdy nevypátrala. Muže, kterého v této souvislosti zadržela, odmítl státní zástupce zažalovat pro nedostatek důkazů.Vážně zraněného Svobodu týden na to zvolila KSČM na svém kladenském sjezdu znovu svým předsedou.
V průběhu roku 1993 ale postupně převážilo v KSČM konzervativní křídlo, a když Svoboda neprosadil přejmenování strany bez slova komunistická, rezignoval a krátce na to z KSČM vystoupil. Stejně tak si počínala část jeho stoupenců, která přešla do jiných menších levicových stran. KSČM pak ovládla konzervativní část pod vedením Miroslava Grebeníčka.
Jiří Svoboda později působil jako pedagog na FAMU a vrátil se i k natáčení filmů. Zaujalo jeho krimi Sametoví vrazi, pojednávající o tzv. Orlických vraždách, rozporuplně diváci přijali jeho nedávnou televizní sérii Jan Hus.
