Bolševik, který psal pravdu: Za své knihy o genocidě Arménů si spisovatel Aksel Bakunc vysloužil smrt
Stalinův stroj na represe nemilosrdně semlel miliony lidí. A často i ty, kteří sovětský režim podporovali. Takový byl i osud arménského spisovatele Alexe Bakunce.
Tady v Gorisu se na konci devatenáctého století narodil jeden z nejvýznamnějších arménských spisovatelů Aksel Bakunc.
Bolševický agronom, ale také kritický spisovatel
Jeho rodný domek tu pořád stojí, je v něm muzeum, které ovšem také prošlo svým vývojem. Stejně bouřlivým, jako byl život tohoto významného arménského spisovatele. Bohužel skončil tragicky, což nám prozradí paní Anaid, průvodkyně ve zdejším muzeu.
Čtěte také
Aksel vystudoval lyceum v Jerevanu a zemědělskou vysokou školu v ukrajinském Charkově. Pak se vrátil domů vstoupil do bolševické strany a stal se hlavním agronomem ve svém regionu.
Zároveň hodně četl, překládal a psal. Knížky Aksela Bakunce byly přeloženy do spousty jazyků, některé překlady tady mají. Mezi nimi dokonce Aksel Bakunc, Osévač černých brázd v češtině.
O genocidě Arménů se (před Stalinem) nemluví
„Byl prvním, kdo psal o té části Arménie, která se dnes nachází v Turecku. A také o genocidě Arménů. Stalin Bakunce neměl rád a nařídil tajné policii, aby ho sledovala,“ dozvídám se od průvodkně.
„Nakonec ho obvinili z terorismu a nacionalismu. Nebyl to žádný terorista ani nacionalista. Provinil se jen tím, že znal Armény, kteří spáchali atentáty na několik tureckých strůjců genocidy. V roce 1937 ho v Jerevanu odsoudili a zastřelili,“ vypráví paní Anaid.
Politický proces poznamenal a ohrozil celou rodinu: „KGB sledovala a podezřívala i Bakuncovy bratry. Rodiče se proto rozhodli, že je pošlou do Ruska, kde nebudou tolik na očích. Neměli pro ně ale dost peněz, a proto museli část domu odprodat jiné rodině,“ pokračuje.
Tragédie živá dodnes
Bakuncovu matku nakonec zavřeli taky a deset let strávila na Sibiři. Po Stalinově smrti je oba rehabilitovali a matka se mohla vrátit domů. Z vybavení jejich domu moc nezůstalo. Část věcí se ale podařilo najít u známých. Například samovar nebo rádio, tehdy jedno z prvních ve městě.
Tento rozhovor jsem natáčel přesně před rokem v době války v nedalekém Karabachu, která zlověstně doléhala i sem. A neutichla dodnes. Možná, že někde kousek odsud už o tom píše další tragický příběh nějaký nový Aksel Bakunc.
Související
-
Arménský koňak zachránil lidský život. Mohl za to vybraný jazyk Winstona Churchilla
Svět je plný pozoruhodných a neobyčejných příběhů. A tak arménský koňak prý zachránil ze stalinských gulagů jeden lidský život.
-
Na Stalina nesahat, varuje Kreml ústy ministra zahraničí
Josif Stalin byl velký vůdce. Myslí si to podle průzkumu agentury Levada Center z letošního června (agentura je ocejchována Kremlem jako cizí agent) 56 procent respondentů.
