Bartoš k podpoře bydlení: Limitovat pomoc lidem ohroženým ztrátou bydlení je špatně. Schválený zákon pomůže jen hrstce

Sněmovna zákon přijala. Vy jste ale výsledek odsoudili jako vykostěný. Proč?

Tento zákon byl velmi důležitý. Pokoušely se o něj už předchozí vlády premiéra Babiše a Sobotky. Vždycky ale zákon ve Sněmovně padl a začínalo se znova. My jsme slíbili, že zákon připravíme, ale ne zákon o sociálním bydlení, ale zákon o podpoře bydlení, který by myslel nejenom na ty, kteří už bydlení ztratili, ale fungoval by preventivně pro stále se zvětšující množství lidí, kteří se náhlou životní situací – výpadek příjmu, nemoc, ztráta partnera, zdražení nájmů – dostávají do situace, kdy končí na ulici.

Čtěte také

Kulhánek: Zákon o podpoře bydlení smysl neztratí. Návrh počítá s méně kontaktními místy, budou ale tam, kde mají význam

Zákon jsme připravili ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí, podporovaly ho obce. Bohužel naším odchodem z vlády do něj začala výrazně zasahovat koalice Spolu, a to zejména do množství lidí, kterým zákon může pomoci.

Podle vás někteří politici vůbec problém bydlení řešit nechtějí. Jaké pro to máte vysvětlení?

Je vidět, že některé společenské vrstvy nemají moc zájem na tom, aby ceny nemovitostí nebo ceny nájmů klesaly. V tržním prostředí je každý nejraději, ať už je to stavitel, developer nebo i pronajímatel, že na tom vydělá v danou chvíli nejvíc.

Ukazuje se to v řadě oblastí. Důraz je kladen spíše na developerskou výstavbu a na akcentování otázky, zda důchodové fondy budou moct investovat do nákupu bytů, než na řešení situace komplexně. V České republice přitom máme 1 500 000 lidí, kteří pokud jim vypadne příjem, skončí na ulici.

Podle odborníků z iniciativy Za bydlení zákon přispěje k řešení bytové nouze v Česku. Není to tedy lepší než nic?

To samozřejmě je. My jsme také ve finále pro návrh, který jsem připravil, hlasovali. Limitovat a omezovat pomoc lidem je ale špatně. Nejenomže se teď nepokryje celá republika pro ty, kteří bydlí, ale mohou mít problémy. Zaříznuta ale byla pomoc i na úrovni ministerstva práce a sociálních věcí, kdy se pomoc zúžila jen na úzkou skupinu lidí. Senior, který má důchod nad 10 tisíc, se tedy do zákona už nevejde a na podporu mít nárok nebude.

Čtěte také

iROZHLAS

Expert: Zázračné řešení krize bydlení neexistuje. V případě Česka jsem ale optimistický

V čem tedy vaše původní verze návrhu byla lepší než současná vládní?

Byly tam dva základní pilíře. Prvním pilířem byla síť kontaktních center. My jsme ji spustili v pilotu ještě za evropské peníze v 70 městech České republiky. Třeba v Olomouci se tak podařilo pomoct stovkám lidí, kteří si udrželi stávající bydlení a neskončili v azylovém domě.

Bohužel tady došlo ke snížení na polovinu, tedy na sto takových míst s odkazem na to, že přece problémy nejsou všude stejné. Vůbec se nebral v potaz například scénář, kdy se plošně zdraží plyn nebo plošně zvednou nájmy.

Preventivní část zákona, která má spořit nejvíce peněz, tedy byla výrazně oslabena. Druhým problémem je, že když už někdo ztratí bydlení a měl by nárok na pomoc, tato pomoc je zalimitována. Jsem ale rád, že v návrhu zůstala možnost vložení soukromého bytu do bytového fondu města.

Vám se nelíbí třeba zapojení Úřadu práce na posuzování nároků na pomoc. Proč?

Kritika není jenom ode mě, pochází z řady míst. Celý proces to totiž výrazně prodlouží. Další půlrok potrvá, než to IT zaměstnanci naprogramují do systému. A druhá věc je obrovské přetížení úřadů práce. Lidé čekají na různé podpory dva až tři měsíce, což je ale v případě lidí, kteří řeší bydlení, vražedné.

Čtěte také

iROZHLAS

Věřit, že nás rychlejší povolování staveb zachrání, je nesmysl. Poptávka je důležitější, říká sociolog bydlení

Nový zákon, který byl dnes v Poslanecké sněmovně schválen, kritizuje opozice. ANO a SPD tvrdí, že vznikne náročný, drahý a složitý systém, ale více bytů na trh nepřinese. Nemají v tom vlastně pravdu?

Proto jsem spustil programy na výstavbu dostupného nájemního bydlení. Za dobu, co jsem byl na ministerstvu, jsme podpořili výstavbu nebo rekonstrukci zhruba pěti tisíc sociálních a dostupných bytů navíc ke standardní výstavbě, což je asi 30 000 bytů. Teď je to výrazně málo. Ale ne kvůli digitalizaci stavebního řízení, ale spíše kvůli covidu a celkovému útlumu ve stavebnictví. Ambice byla dodat 10 tisíc bytů navíc do konce volebního období, což bych splnil. Možná to splní tato vláda, když ministr Stanjura pustí chlup.

Zajímavou možností je i vložení stávajících bytů do bytového fondu. Modelovali jsme to na případu Dánska, které má v tomto fondu 20 tisíc soukromých bytů, které ale jsou pronajímány jako obecní. Z analýz, které jsme dělali, včetně šetření mezi majiteli jednoho či více bytů nebo domů, bylo vidět, že zájem o to by byl. Deklarovaný zájem je plus 2 tisíce bytů. Navíc celá administrativa je výrazně jednodušší než třeba agenda sociální pomoci lidem s patologickými jevy.

Neměla by být dostupnost bydlení navázána i na daňový systém? A co může odhalit audit digitalizace stavebního řízení? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.