Bandura je hlas Ukrajiny i za oceánem. Sbor ukrajinských Američanů hudbou pomáhá své původní vlasti
Na dálku přes oceán se své původní zemi vojensky napadené Ruskem snaží pomáhat i Američani ukrajinského původu. Jen místo zbraní používají – například banduru. Sbor hráčů na tento specificky ukrajinský hudební nástroj působí v Severní Americe už přes 70 let.
Dělají to při práci ve volném čase, teď velmi intenzivně a výtěžky ze svých koncertů posílají na Ukrajinu – hlavně svým kolegům hudebníkům, kteří se ocitli v nouzi.
Boj nekončí ani po 100 letech
Když pozoruju soubor při zkoušce a koncertu ve městě Medina u Clevelendu, vysvětluje mi Oleh Mahlay, umělecký ředitel souboru, jak to celé začalo:
„Ukrajinský sbor hráčů na banduru existuje 103 let, vznikli jsme v Kyjevě po první světové válce, když v roce 1918 Ukrajina bojovala za svou nezávislost a proti bolševikům. Po druhé světové válce se členové sboru ocitli jako uprchlíci v Německu a nakonec v roce 1949 celý soubor přišel sem do Spojených států.“
„Jde o mužský soubor a hrajeme na banduru, což je jedinečný ukrajinský nástroj, který má přibližně šedesát strun,“ dodává Oleh, když zrovna nediriguje a dopřává asi dvaceti mužům oblečených do ukrajinského národního kroje trochu oddychu mezi zkouškou a koncertem.
Bandura by se dala přirovnat třeba k loutně nebo harfě. Její historie se táhne až k prapředkovi kamsi na konec 6. století, v modernější podobě do 18. století a překotný rozvoj hraní na banduru nastal v Kyjevě začátkem století dvacátého, kdy se zrodil i tento soubor.
„Bože, ochraňuj Ukrajinu“
Po příchodu do Ameriky po druhé světové válce se Ukrajinský sbor banduristů původně usadil v Detroitu, ale dnes jsou pokračovatelé původních členů souboru roztroušení po celém kontinentu. I tak tradici stále udržují.
Čtěte také
„Máme teď členy z Kanady i Spojených států – od Edmontonu na severu, přes Connecticut na východním pobřeží až po Kalifornii na západě. Proto se nescházíme tak často, ale máme svůj repertoár.“
„Zároveň je pro nás důležité, abychom pokračovali v misi tohoto sboru,“ říká Oleh Mahlay, rodák z nedalekého Clevelandu, jehož oba rodiče pocházeli z Ukrajiny a také oni do USA přišli coby uprchlíci po druhé světové válce. Část rodiny má stále na Ukrajině, naštěstí prý zatím v bezpečí.
Během zkoušky se svými kolegy piluje hlavně skladbu „Bože, ochraňuj Ukrajinu“. Při následném krátkém koncertu slyšíme i ukrajinskou a americkou hymnu v netradičním provedení – s doprovodem na banduru.
Národní hudební nástroj
„Tomuto sboru vždycky šlo o pěstování ukrajinské historie, zachovávání ukrajinské kultury, Boha a pravdy. A zvlášť teď je slovo pravda možná tou nejdůležitější zbraní. Proto teď koncertujeme, pomáháme vybírat peníze a šíříme povědomí o Ukrajině a její kultuře,“ komentuje to Oleh Mahlay.
Dirigent a umělecký ředitel sboru tím upozorňuje asi na to nejpodstatnější – Ukrajinci banduru označují za svůj národní hudební nástroj, ba dokonce ještě víc – za hlas Ukrajiny.
Drnkáním na struny bandury Ukrajinci už přes sto let vyjadřují svou touhu po svobodě a nezávislosti, což je teď obzvlášť aktuální. Pokud jde o tento soubor, přežil perzekuci od nacistů i sovětských komunistů.
Jeho současní členové, často tak jako Oleh už Američané první či druhé generace s ukrajinskými předky, na dálku podporují boj proti Putinovu režimu. Nikdo z členů souboru není profesionál, i když jsou mimořádně nadaní.
„Chodí do zaměstnání a musejí si na hraní najít čas. Hraní na banduru mají jako koníček, ale ve skutečnosti je tohle víc než jen hobby. Je to mise, všichni cítí závazek a pro mě je snadné spolupracovat s lidmi, kteří to tak cítí a rozumí důležitosti toho, co děláme,“ pochvaluje si Oleh Mahlay, který všemu udává směr a připravuje Ukrajinský sbor banduristů na podzimní turné.
Vybírat na pomoc Ukrajině budou při koncertech v New Yorku, Chicagu, Detroitu nebo Washingtonu.
Související
-
Po stopách jedenácti milionů imigrantů: Ellisův ostrov býval vstupní branou do Ameriky
Madeleine Albrightová s Jiřím Voskovcem patří k nejslavnějším Čechům, kteří vstoupili do Ameriky přes Ellisův ostrov. Zařízení skončilo v listopadu 1954 po 60 letech.
-
Laco mi řekl: Pojď do Ameriky. Tak jsem šel, vypráví jazzový hudebník Michael Krásný
Z Opavy do Prahy a do New Yorku vede zatím životní cesta českého jazzového muzikanta Michaela Krásného. Reportérka Julie Urbišová se s ním setkala přímo na Manhattanu.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Papež by nechtěl, aby jeho nástupce zapomněl na chudé. Favorit je z Filipín, tvrdí církevní expert
-
Zrušení sankcí, pětina Ukrajiny a žádné zahraniční mise. Čím vším Rusko podmiňuje ukončení války
-
Kdo bude novým papežem? Mluví se o 12 možných kandidátech, jeden z nich se narodil na Litoměřicku
-
U Rynholce na Rakovnicku hoří skládka plastů. Požár likviduje 250 hasičů, platí nejvyšší stupeň poplachu