Arnošt Goldflam, spisovatel, dramatik a herec

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Dobré odpoledne. Vy jste zapomněl ale na mou hlavní profesi, že já jsem vlastně divadelní režisér školením, ale taky to vykonávám a hercem, to jsem jenom tak příležitostně jako bizarní figura.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu pane Goldflame, když jsem si sepsal vaše filmové role herecké, tak to vydalo na A4 poměrně drobného textu.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
No jo, říkám, protože oni mě využívají jako takový bizarní typ. No ale mě to těší samozřejmě, já to mám rád.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Goldflame, do těchto Dvaceti minut, myslím tím do tohoto pořadu přicházejí pětkrát týdně po celý rok zejména politici a zpovídají se z toho, jak se jim daří nebo nedaří řídit a spravovat věci veřejné v České republice. Je něco, čím vás v roce 2009 česká politika příjemně překvapila?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
To bych se tedy upřímně řečeno divil, poněvadž si nemůžu na nic vzpomenout, na nic zvláštního. Spíš jsem byl překvapen takovým neladem a nespolehlivostí a tím, že vždycky se to něco řeknou, pak to úplně otočí a člověk se v tom přestává vyznávat, i když upřímně řečeno, že by se člověk v tom dřív vyznal, to taky ne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak co byste řekl na to, že bychom se minimálně v první části Dvaceti minut bavili o dětech, protože to mi přijde jako docela smysluplné a na konci roku možná patřičné.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Dobře.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste v roce 2004 vydal knížku Tatínek není k zahození, jde o 15 pohádek, ve kterých je ať už z jakéhokoliv důvodu, hrdinou tatínek. Vy jste tehdy měl evidentně potřebu toho ať už imaginárního nebo reálného tatínka postavit do pozice hrdiny, tak ta potřeba trvá stále?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
No, víte on ten hrdina, když si člověk ty pohádky přečte, tak on je trošku komický, jo. On je to takový antihrdina malinko jako. Vždycky se do něčeho pustí a pak trošku na to doplatí, že musí buďto zaplatit výlohy nebo jít pěšky domů a nebo utratit peníze, který má na svatbu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ale mimoděk se tím hrdinou stává.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Ale je jako takový trošičku komický hrdina a mě nikdy nenapadlo víte, že budu psát pro děti, ale tehdy jsem měl malýho klučíka, kterej už mezitím povyrostl, byly mu 4 roky a já jsem si říkal, no když jsem ten vlastně starší otec a kdoví jak dlouho mu vydržím, tak že bych mu měl napsat něco, aby se k tomu mohl vracet a říct, no jo, to mně tatínek napsal. Tak jsem mu napsal ty pohádky, které jsem kdysi četl už dospělé dceři, ne četl, vyprávěl, improvizoval vlastně. A ona se tomu moc smála, a tak jsem si řekl a já mu je sepíšu. Samozřejmě už jsem si nic nepamatoval a původně ty pohádky byly tři, no ale tak jsem si říkal a taky tím, že málokdy vám doma nebo nepravidelně spíš, bývám doma ale nepravidelně, takže abych byl neustále přítomen. Takže když on to bude číst nebo někdo mu to bude číst nebo já, tak aby řekl ano, tatínek je tady vlastně se mnou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste tehdy pane Goldflame v komentáři k té knížce psal, že byste chtěl vylepšit pošramocený obraz tatínků. Čím byl pošramocen?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
No právě potom převratu, po 89., jak se změnily ty podmínky, tak spousta lidí začalo podnikat nebo muselo měnit zaměstnání a tak dále a vlastně taky ty peníze se vydělávaly, že jo, těžko. Někdo musel mít i dvě zaměstnání třeba, tak ta tíha přece jenom ať už z hlediska tradice nebo něčeho, leží na těch tatínkách, jo, ta tíha zajištění rodiny pomyslného. A tak jsem si říkal, no tak když ti tatínci nebudou doma de facto, tak ať jsou aspoň symbolicky doma v té knížce.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A z toho vyplývá, ve chvíli kdy jste to ohraničil, řekněme tím rokem 89, že před rokem 89 ty role byly úplně jiné a pověst tatínků nebyla pošramocena?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
No, tehdy to bylo dosti vyrovnaný, protože nakonec všichni měli přibližně podobný platy a nikdo se nikam nehonil. Ono taky těch příležitostí najednou bylo po převratu víc a samozřejmě lidem se jako i ženám i mužům se vlastně zalíbil a taky byla větší příležitost ty peníze vydělat a taky že jo, si museli kupovat byty a kdoví co, tak lidi si brali úvěry, teď to musí splácet a tak dále, takže dřív byli lidi tak víc doma, drželi se víc té rodiny a teď se to otevřelo, no tak museli víc kmitat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já se přiznám, že od první chvíle, kdy jsem tu knížku viděl a kdy jsem zejména četl komentář k ní, tak jsem měl představu, že ta pošramocená pověst těch tatínků, že je tím myšleno to, že zejména v té době, kdy je potřeba, aby tatínci teda vydělávali, jak říkáte, tak není možno takříkajíc prokázat, že ten tatínek umí ještě ulovit toho bizona, to znamená prokázat, že se umí ať už fyzicky nebo obrazně řečeno o tu rodinu úplně kompletně postarat, případně v nějaké nouzi jí ochránit a tak dále. Nebylo to i takto myšleno?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
No, nepochybně, i když já vám řeknu, vlastně mám svým způsobem štěstí, protože oni mi ty děti jsou jaksi na nás hodný, docela někdy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co to znamená?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Takže já třeba jsem na dvorečku si kopal balónem s klukem naším a on potom řekl, no tatínku ty výborně hraješ fotbal a nebo jednou jsem mu ostrouhal takovou hůlčičku, když jsme byli na procházku v lese a on řekl, hmmm, táta výborně vyřezává.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jestli to pane Goldflame není tím, že nemá srovnání.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
No, je to nepochybně tím, nicméně ta chvála je příjemná, že jo, ať už je opodstatněná nebo ne. Takže když nás ty děti mají rády, tak já jsem rád.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, já jsem ten příměr o tom ulovení bizona, to jsem a teď se přiznám, nevím komu jsem to odcizil, ale byl to nějaký sociolog, který mluvil o tom, že prostě ta moderní role mužů nebo otců, tak tam ten fyzický aspekt toho postarání se v nějaké krizové situaci o rodinu prostě chybí, protože jen obtížně se dostanete, možná by se ani člověk nechtěl dostat do situace, kdy prostě musí vlastní fyzickou silou chránit rodinu a tak dále. To vám nechybí tento rozměr?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
No, mně osobně to teda nechybí a taky nevím, jestli bych toho byl schopen, protože nejsem cvičenej v nějakých silových zápasnických, obranných... ale jinak já jsem to chápal tak, že kdyby bylo zle, tak jsem schopen jít, já nevím, kopat, jo, že bych se nestyděl za nějakou třeba jinou práci nebo byl bych ochoten dělat a snad i schopen dělat víc než že sedím u stolu a píšu, nebo v divadle režíruju nebo něco.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste pane Goldflame tatínkem hrdinou někdy, když se ještě jednou vrátím k té knížce?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Nikdy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Proč ne?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Nikdy, protože já jsem třeba tak že kterej ani manuálně nakonec zručnej není.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Byť vyřezáváte ty hůlky?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Byť vyřezávám ty hůlky a dost věcí popletu, jo. Ale zase jsem takovým tatínkem, kterej myslím slouží rodině dost občas k pobavení, protože...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Můžete mi to nějak upřesnit?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Jo, velmi rád. Například jsme koupili v Ikei schodky, takový dřevěný, který se musí smontovat a my s klukem jsme podle návodu to smontovávali, to je asi tak 4 roky. Zrovna když žena čekala holčičku naší, mimi, a říkám montovali jsme to asi 2 nebo 2,5 hodiny neli 3 a výsledek byl ten, že jedna ta noha těch schodečků trčela úplně na opačnou stranu. A rodina se tak poveselila, že kluk se smál, válel se po zemi. Žena jak byla v tom jiným stavu a tak dále, no tak snad se na mě nebude zlobit, se počůrala smíchy. No kterýmu tatínkovi se doma tak zasmějou?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To je pravda. Na druhou stranu moje starší dcera se mně a mojí ženě poměrně často směje a s takovou lehkou obavou nám říká, máte klíče od bytu? Nezabouchli jste si dveře? Máte klíče od auta? Nenechali jste toto otevřené a tak dále? Takže ona má pocit, že my jsme trošku nesvéprávný a musí nás kontrolovat. Vzhledem k tomu, že jí je šest let, tak to je možná trošku na pováženou.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Ne, já myslím, že je to dobrý. Když ty děti převezmou takovou patronskou roli.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Šestileté dítě?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
No, tak začne to tady těma drobnostma jako klíče od bytu a nakonec se pak o vás ještě postará. Vyřeže vám tu dřevěnou mističku nebo lžíci a má na vás takovej pedagogickej dohled.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takže jste optimista pane Goldflame?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
V tomto směru a to je snad jedinej směr kde jsem optimista, tak v tomto směru trošičku jo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím Arnošt Goldflam, divadelní režisér, dramatik, příležitostný herec, také spisovatel v těchto Dvaceti minutách Radiožurnálu. Já si dovolím ještě jeden názor interpretovat a bohužel také nemohu z paměti vydolovat jméno oné, tentokrát socioložky, to jediné si pamatuju. Ale ta dáma ve svém článku, který jsem četl tvrdila, že feminismus ve své podstatě možná muže dohnal k tomu, že se snaží chovat a žít mimo svou roli, která je jim jaksi původně dána, možná často v roli ženy. Moje žena k tomu dodává, že nejvíce nesexy jsou tatínci v mateřských centrech, kteří se chovají jako matky. Tak se ptám, jestli to tak nakonec není. Jestli nedošlo možná v těch 20 letech k pomíchání rolí.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
To možná trošičku došlo, i když já osobně co se mě týká, tak já to tak nevnímám. Samozřejmě, že dřív to bylo, to rozdělení bylo, že ten muž lovec, že jo, žena dělávala kůže, chránila krb a tak dále. Je to možný, ale je fakt, že nakonec taky ty podmínky se změnily a dneska i ženy chtějí se uplatnit třeba v různých profesích jako osobnosti a jako lidi, kteří jsou schopni taky prostě se o tu rodinu starat a vydělávat a já nevím co a taky jak víte, mnohdy se jim to daří líp než mužům, jo. A tak já osobně bych preferoval takovej model, kterej máme my doma a to, že se na věcech domlouváme.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že spolu mluvíte.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Že spolu mluvíme někdy hodně a mně a i si myslím, že mé ženě je to vlastní a vždycky ten kompromis, my se chováme vlastně jako moudrá vláda, jo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Povídejte pane Goldflame. Já si to tady napíšu a pak to budu v příštím dalším roce všem číst.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Která by měla hledat, jak se říká, rozumný konsensus, jo. A tak my ten konsensus doma hledáme a díky tomu, že jsme schopni spolu mluvit a diskutovat, někdy je to úmorný samozřejmě, ale tak snad doufám, že ho i nacházíme.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Teď se omlouvám, že mluvím v podstatě nebo mluvit v podstatě o vašem věku, ale vy máte teď druhou rodinu ve svém životě.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Ano, ano, ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Přistupujete ke všem těm rolím a k tomu, jak je to rozvrženo, jaký máte vztah k dětem, k synovi, k dceři a tak dále, jinak než před těmi lety s tou první rodinou, kde jste byl bezesporu daleko mladší?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Já myslím, že ani ne. Ale to je taky věc toho partnerskýho vztahu, že jo, jestli ten druhej taky rád diskutuje, jestli je důslednej v těch domluvách a tak dále, ale co se týká dětí, myslím si, že přistupuju k tomu podobně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Arnošt Goldflam, dramatik, příležitostný herec a divadelní režisér je hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu. Tak pojďme pane Goldflame přeci jenom na skok k věcem veřejným. Nevím, jestli jste zaregistroval rok fungující studentskou iniciativu vysokoškoláků, ta se jmenuje Inventura demokracie. V principu byla připravená k 20.výročí 17.listopadu 1989, v podstatě v průběhu celého roku tito studenti s kamerou navštěvovali význačné české politiky a snažili se je přimět nějakým způsobem k tomu, aby podle jejich názoru čtyři největší legislativní zmetky v České republice nějakým způsobem změnili v tom celém legislativním procesu. Oni nedošli k ničemu pěknému, protože se jim nepodařilo nikoho z těch politiků přesvědčit k tomu, aby něco udělali a ještě ke všemu, minimálně můj pocit z rozhovoru z jejich mluvčí je ten, že jaksi výsledek té práce je takový zmatečný ohledně fungování české demokracie. Tak se vás ptám, jak to podle vašeho názoru je? Funguje ten český model demokracie?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Víte, já myslím, že ono je to složitější, jo. Jedna věc je jaksi nastavit určitá pravidla demokratická, ať už řízení státu nebo obce nebo spravování těch věcí veřejných, jak se říká a druhá věc je, aby se ty pravidla vžily. A já si myslím, že v tom směru prostě to potřebuje určitý čas, jo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dvacet let je málo.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Dvacet let je málo a patrně a když si vezmete situaci po první světové válce, tak že jo, jak analogicky tady po převratu byly ty aféry korupční a jsou vlastně dodnes, že jo, to bylo taky tehdy. Pak byli taky zbohatlíci takzvané první vlny, že jo. To je taky, jo a než se do toho vnese jakási solidnost do té komunikace a spolehlivost a tak dále, to prostě trvá. A taky potom převratu tehdy jsem mluvil, protože já jsem byl v takzvaným stávkovým výboru brněnských divadel a tak dále a tak jsme měli tu komunikaci s různýma lidma a tak jsme se o tom bavili a někdo říkal, no jo, jenomže po tom převratu na různá místa úřední a vládní a tak dále by bylo najednou potřeba 40 tisíc lidí. No a kde je tak honem vzít, aby byli na to připraveni, aby byli prostě poctiví, aby chtěli sloužit a nechtěli se třeba obohatit a tak dále.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A oni to uměli případně?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Ano, a navíc aby to ještě uměli. Tak to je strašně těžký a já věřím, že to strašně dlouho trvá na jednu stranu, na druhou stranu samozřejmě je problém takovej, že málokdo z těch politiků odolá tomu vábení lehce získaných peněz, neli že to přímo dostane skoro...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na zlatém talíři?

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
...na zlatém talíři. Jo, takže to je taková banalita. No, jak se říká, no tak jaká je společnost, takoví jsou politici a naopak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, tak banalita to možná je, na druhou stranu prostě možná to je banalita, která poměrně přesně popisuje realitu.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
No, tak člověk by si přál. Víte, jednou jsem četl a ono to bylo tehdy v Německu a oni se na něho strašně zlobili kvůli tomu, Günter Grass tehdy řekl, no já tu vládu vlastně nepotřebuju, jo, ale to jenom parafrázuju. Ale potřebuju na to, aby se starala, aby byly zavčas vysypaný popelnice, aby fungovala veřejná doprava a prostě správa těch věcí veřejných a to teda úplně zatím nefunguje, no.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, jak budete jednou svým teď malým dětem vysvětlovat, jak funguje nebo jestli vůbec funguje v Česku demokracie? Jak jim to budete popisovat? Já pro sebe vím, že to je pro mě zatím heroický úkol, to vysvětlit šestiletému dítěti.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Já spíš budu hledět, abych mu nabídl věci takový, já nevím, knížky nebo literaturu takovou, aby si mohl nebo byl schopen ten mladej člověk udělat vlastní úsudek. V tom já vidím taky další problém, že se vlastně nepracuje příliš na kultivaci těch, těch mladých nebo rostoucích lidí a na kultivaci v tom smyslu jako vzdělanosti a já nevím, třeba když se řekne etik nebo nějakých pravidel a dodržování a tak dále. Jenomže ono je to vlastně těžký, protože když, řekněme, média pracují určitým způsobem, politika pracuje určitým způsobem, tak ty lidi jsou strašně ovlivnitelný. Já jsem jednou četl takovej výzkum americkej a oni říkali, že 80% lidí je pod hranicí soudnosti, čili že nejsou schopni si vytvořit vlastní názor a přebírají názory, který se jim prostě dostanou a který se jim nabízí. A to ještě říkali, že těch 80% je velmi, jako bych řekl, lidumilný odhad, ale že nemají ani odvahu si ti přiznat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak nevím, jestli je to úplně optimistický závěr dnešních Dvaceti minut, ale dá se to možná vtělit do nějakého přání, aby se do těch 20% soudných lidí vešlo těch lidí co nejvíce, byť to samozřejmě z matematického hlediska je nesmysl, ale myslím, že by to tak zhruba mohlo fungovat. Mým dnešním hostem v silvestrovském vydání Dvaceti minut Radiožurnálu byl divadelní režisér, dramatik, příležitostný herec, spisovatel Arnošt Goldflam. Děkuju, že jste si udělal čas a přeju vám hezký odpoledne.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Jo, děkuju taky, no a musím ještě říct, já taky nejsem, víte, velkej optimista.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To jsem pochopil. Mějte se hezky pane Goldflame, na shledanou.

Arnošt GOLDFLAM, spisovatel, dramatik, herec:
Taky, všechno nejlepší, na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl také u mikrofonu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, přeji vám hezký nový rok a na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.