Archeolog přeplul Egejské moře v replice pravěkého člunu. Příroda vědce překvapila

Zastavíme se u už 4. Expedice Monoxylon. Řeknu to laicky – vy chcete vyzkoumat, jak se před 8 tisíci lety pravěcí lidé plavili. Vy víte, že se plavili?

Víme, že se plavili. Je to třeba z toho důvodu, že na některých ostrovech v Egejském moři, ale i v západním Středomoří, se nacházel obsidián, to je sopečné sklo. My známe lépe z našeho pravěku pojem pazourek. To je daleko rozšířenější kámen, sopečné sklo je vzácnější.

Je to taková černá, lesklá věc...

Ano. I estetická stránka tam možná hrála roli. Ale myslím si, že hrálo roli překonání těžkosti doplout někam, naložit a vrátit se zpátky. Vidíme, kam obsidián dovezli, víme, že vzdálenosti museli dokázat překonat, a ještě jsou další zajímavá témata. Vracíme se při Expedicích Monoxylonu k šíření zemědělství, vracíme se k tomu, abychom testovali plavidla – jde o to, jakým způsobem a co by oni dokázali nebo nedokázali převážet.

Poslední Expedice skončila v létě. Na začátku je strom, který částečně opracujete jakoby 8 tisíc let starými kamennými nástroji, pak se pustíte na moře a jedete. Na co jste přišli z toho archeologického hlediska?

Čtěte také

Vzdalujeme se přirozenému způsobu života, říká organizátor expedice na lodi z dubového kmene

Jeli jsme jižní části Egejského moře, kde jsou velice vhodné řetězce ostrovů, takže vždycky vidíte, kam dojedete. Jeli jsme 17 etap z jednoho ostrova na druhý. V jižní části je doložený obsidián, opravdu s jistotou tam pluli. Snažíme se zjistit, jak rychle se to dá přeplout, s jakým nákladem. Hlavně jakou rychlostí, protože domácí zvířata na palubě člověk může trápit jen do té doby, než by třeba už zemřela – jde o vodu, jsou to přežvýkavci, nafukují se jim bříška, takže by tam nemohly zůstat třeba svázaná, protože jsme použili klec, kde to zvíře stojí, leží a je v pohodě.

Odborníci si myslí, že v Egejském moři před 9. tisíci lety byly přírodní podmínky stejné jako dneska.

Naše úsilí se zaměřilo na to, abychom zjistili vlastnosti toho plavidla. Příroda nám nabídla úplně neskutečné možnosti, protože jsme jeli s vlnami a větrem zezadu, zboku, jeli jsme i proti vlnám, neplánovaně. Kdybychom to dopředu věděli, tak bychom ani nevyjeli. Snažili zjišťovat, jakou jedeme rychlostí v závislosti na proměně podmínek – když máme spuštěnou plachtu, když je natažená, když pádluje víc pádlařů, míň pádlařů, jestli bychom byli schopni vést náklad... To všechno zasazujeme do konkrétních podmínek.

Odborníci si totiž myslí, že v Egejském moři před 9. tisíci lety byly přírodní podmínky stejné jako dneska. My najednou zjistíme údaje, které jsou přesnější, než kdybychom modelovali na počítači, protože každé modelování má ještě svoje mezery a nikdy nevytvoříme model dokonalý. Takže uděláme pokus s konkrétním člunem a pak si můžeme udělat představu, jestli tenhle náš výkon můžeme zasadit do modelování a kde v modelování děláme chyby.

Co se tady nedávno v polovině října našlo v místě, kde stojí královéhradecká nemocnice? Troufnete si už teď říct, že je to to, co jste si vyrobili – monoxyl?

Kolegové z hradeckého muzea zadali datování toho člunu, výsledek bude pár měsíců trvat.

Takže se ví, že je to člun, není to kus dřeva?

Je to kus dřeva. A možná, že to je kus dřeva ve chvíli, kdy lidé dělali příčné záseky, aby vyštěpovali potom dřevo po délce.

Před těmi devíti tisíci lety?

U nás je mladší doba kamenná později, bylo by to třeba před 5, 6, 7 tisíci lety. Upravovali stromy. Potřebovali bychom, aby na člunu pracovali ještě chvíli dál, že bychom viděli víc, ale každá mezifáze, kterou zanechali, je pro nás důležitá.

Čtěte také

Jako kluk přečetl všechny Štorchovy knížky. A zrodila se láska k experimentální archeologii

Tenhle nález je unikátní, i když se pořád jeví jako kmen stromu s nějakými záseky, s odštípanými plochami, které byly začištěné nástroji. Když jsme to ukazovali kolegům, který člun spoluvyráběli pro Expedici Monoxylon IV, zdá se nám, že stopy jsou opravdu po kamenných nástrojích.

Pozdější nástroje z kovu mají rovné ostří. Nástroje z doby kamenné jsou mírně vyklenuté. Zanechávají stopy, které jsou hlubší, miskovité. Najednou jsme tyhle stopy viděli. Ano, bude obrovská ostuda, když datování ukáže, že člun by nebyl z doby kamenné, ale byl bych rád, kdyby byl z mladší nebo pozdní doby kamenné. (usmívá se)

Na druhou stranu mi přijde úžasné, co archeologický experiment dokáže. Najednou vidíme pracovní stopy, takže si hned představujeme, v jaké poloze přistupují ke člunu. Bylo tam pravděpodobně silné zastoupení teslice, to je tesařská motyčka, pravděpodobně byla i použitá sekera, protože některé záseky jsou tak hluboké, že by se tam člověk vešel teslicí hodně špatně. Tohle člověk vidí. Najednou z toho čteme záměr toho člověka, to je úžasné.

Měnily se od I. do IV. Expedice Monoxylon výsledky bádání? Jak se má archeologie k experimentální archeologii a naopak? A proč bychom si měli připomínat osobnost a dílo Eduarda Štorcha? Poslechněte si celý rozhovor.