Adventní trhy v dolnorakouském Krumbachu jsou esence vánoční pohody. A voní po borových šiškách
Je advent, čas vánočních trhů, na které lákají i metropole okolních zemí. Ve velkoměstě se člověk jen těžko vyhne předvánočnímu shonu a velkým davům. Zpravodaj Ladislav Novák doporučuje navštívit trhy v malých rakouských městech a vesnicích, kde se všichni znají, vytváří téměř rodinnou atmosféru a nabízejí vlastnoručně vyrobené regionální speciality. Jako třeba v Krumbachu kousek na jih od Vídně.
V dolnorakouském Krumbachu je člověk od předvánočního shonu daleko. Trhy se konají v místním skanzenu ve starých dřevěných i zděných domcích. Vypadá to jako opečovávaný statek. Ale v tom se prý pletu, dřív tu byla nemocnice.
„Postavil ji pán z Krumbachu v roce 1571. Chodili se sem léčit i lidé ze zámku. Domy kolem nás ale přibyly později, dřív patřily k selským usedlostem v okolí. Nechali jsme je rozebrat a sem do muzeální vesničky v průběhu let přivézt. Tady jsme je, kámen po kameni, znovu složili,“ provádí mě Alfred Schwarz, šéf muzea, místostarosta a místní policajt.
„Snažíme se tu o Vánocích vytvořit trochu toho pohodového venkovského života, jak to bývalo kdysi. Sešli se lidé z okolí, muzicírovali, hráli spolu karty, klábosili. Povídali si, ne jako dnes, kdy všichni koukají do telefonů a nikdo spolu nemluví. Chceme zpátky přinést pohodu a rozjímání.“
Co je malé, to je hezké
Dvakrát denně je v kapli koncert, hrají děti z místní školy. Člověk tu má pocit, že mu nic neuteče. Jsme ale na trzích, takže se pomalu pustím do ochutnávání.
„Tohle je likér z borovice. Vyrábí se ze šišek, které rostou ve vysokých nadmořských výškách, hlavně v Tyrolsku nebo Korutanech. Až dozrají a spadnou na zem, tak je můžete sklidit a udělat z nich báječný likér nebo pálenku,“ nabízí mi k ochutnání slečna Ute v jednom z domečků ve skanzenu.
Likér voní, a hlavně chutná jako borovice – jako jehličí a míza. Opravdová vánoční a lesní chuť. Ute ho prý vyrábí hned tady za kopcem.
„Trhy v Krumbachu jsou malé, ale hezké. Je to tu osobnější, lidi opravdu zajímá, co vystavovatelé nabízejí. Nejen jídlo a pití. Má to zkrátka jakousi přidanou kvalitu,“ pochvaluje si zdejší atmosféru.
„Produkty a výrobky nejsou jen z Krumbachu, ale i ze sousedních obcí a zdejšího regionu. Lidé prezentují svá řemesla, dokonce i háčkování, řezbářství, věci ze dřeva, kované železo, a šperky,“ doplňuje Alfréd.
Řemeslo za každými dveřmi
Venku od ohně voní výborné pečené kaštany. Kolem chodí dvojice čertů krampusů a zlověstně chřestí. Začíná být tma, do které září okna a zvou dovnitř.
Nesmíte se tu bát otevřít dveře, skoro za každými se skrývá nějaký prodejce.
„Všechnu ovčí vlnu si zpracovávám sama. A používám jen přírodní potravinářská barviva. Celé je to přírodní,“ pyšní se paní Veronika u stolu s plstěnými postavičkami. Jsou tu zvířátka, vánoční skřítci nebo lesní gnómové.
„Nápady přichází úplně sami. Vezmu si jehlu a už to jede. Lesní elfové, čarodějnice… Vytvářím je podle své fantazie.“
Trhovci nabízí ručně pletené dečky, svíčky, ponožky, takový vánoční standard. S blížícím se večerem stále víc návštěvníků míří do výčepu na svařené víno a něco sladkého. Tak se s Alfrédem jdeme taky přidat.
Související
-
Lyon se na čtyři večery proměnil ve světelnou galerii
Až dva miliony návštěvníků přiláká každý rok do Lyonu Festival světel. Z původně náboženského svátku, spojeného s mariánskou tradicí, se stala mezinárodně vyhledávaná akce.
-
Polská Pajda se z venkova dostala až na stánky adventních trhů. K trdelníku má ale daleko
„Jak si někdo objedná, vezmu krajíc a dám ho na gril. Pajda musí být připravovaná nad ohněm,“ zdůrazňuje Agnieszka u jednoho z vánočních stánků v Krakově.
-
Originální dárek a show k tomu. Polský kovář Grzegorz ví, jak se prodává ruční práce
Říká se, že na máloco se dívá lépe, než na cizí práci. Kovář na trzích v polském Krakově by to mohl potvrdit. Jak rozezvoní kovadlinu, má o publikum postaráno.
