15 let v Unii

Hořické trubičky jsou chráněné. Podívejte se, jak se dnes vyrábějí

Pro zákazníky je to garance, že daná potravina pochází pouze z určitého místa. Takzvané Chráněné zeměpisné označení nese i 23 tuzemských produktů. Na seznamu je například pardubický perník, ale také třeboňský kapr nebo hořické trubičky. Co všechno musí výrobci splňovat, aby mohli používat chráněné zeměpisné označení? Vyrazili jsme to zjistit přímo do Hořic.

„Dřív se peklo na obyčejných plotnách, kde se to těsto dávkovalo lžící,“ říká ve výrobně jednatel rodinné firmy Kubištovy Hořické trubičky Miroslav Ouzký.

„Kvůli vyšší poptávce ale byly vyrobeny poloautomatické stroje. Připraví se těsto a nalije se do dávkovače. Za nějakou minutu opečeme přibližně 20 oplatek, pak je odebere robotická ruka,“ ukazuje.

Hořická trubička je stočená právě ze dvou oplatek. Ty musí po upečení zhruba tři týdny ve speciálních skladech vlhnout – až pak je pracovnice ručně stáčejí a případně plní různými krémy nebo namáčejí do polev.

„Díky tomu, že jde o chráněný zeměpisný výrobek, je přesně dána velikost oplatky, tloušťka oplatky a suroviny, které jsou použity. Takže ať si zákazník koupí trubičky od jakéhokoliv výrobce, díky Evropské unii by měla být vyrobena ze stejných surovin.“

Suroviny pro oplatku jsou mouka, sušené mléko, žloutek, voda, cukr. To je všechno.
Miroslav Ouzký

Kromě toho musí být trubičky vyráběné jen v Hořicích a nejbližším okolí. U Kubištů denně vyrobí zhruba 50 tisíc těchto cukrovinek.

Odpadli konkurenti

Jen o pár set metrů od podniku Miroslava Ouzkého sídlí další firma – Petráčkovy Hořické trubičky. Její jednatelka Romana Nová vysvětluje, že se trubičky od jednotlivých výrobců přece jen trochu liší.

Ruční výroba Hovorkových hořických trubiček

„U plněných trubiček je to náplň, kde každý může popustit uzdu fantazii. Ty úplně původní, což jsou skořicové trubičky, se mažou rozpuštěným máslem a medem. Zase jsou tam nastavené věci, který tam musí být. Ale každý dá jiný poměr skořice, jinak strouhá oříšky a to dělá chuť trubiček.“

I když chráněné zeměpisné označení přineslo výrobcům více kontrol a je například velmi složité změnit recepturu, převládají podle Romany Nové pozitiva.

„Do té doby mohl dělat hořické trubičky kdokoliv a kdekoliv. Několik konkurentů odpadlo. Ale běžní zákazníci, kteří sem chodí, o tom asi ani nevědí,“ hodnotí jednatelka jednoho z výrobců hořických trubiček k přínosu chráněného zeměpisného označení na její podnikání. 

autoři: Ondřej Vaňura , als
Spustit audio

Související