Zvýšení platu policistům, americká prezidentská volební kampaň, Česko kleslo v žebříčku konkurenceschopnosti

16. říjen 2004
Týden v tahu

Sněmovnou neprošel návrh Miroslava Kalouska na odložení zvýšení mezd policistů, hasičů a celníků. Ti mají podle zákona dostat od nového roku přidáno v průměru 27 procent. Názory nejen na toto téma si v Duelu týdne vyměnili předseda KDU-ČSL a šéf rozpočtového výboru Sněmovny Miroslav Kalousek a místopředseda ČSSD, ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Třetím soubojem argumentů George Bushe a Johna Kerryho, tentokrát na univerzitě v Arizoně, skončila tento týden další fáze americké volební kampaně. Světové ekonomické fórum tento týden zveřejnilo každoroční žebříček konkurenceschopnosti zemí. Česko kleslo oproti loňsku o jednu příčku a patří mu 40. místo.

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Poslaneckou sněmovnou neprošel návrh Miroslava Kalouska na odložení zvýšení platů policistů, hasičů a celníků.

Třetím soubojem argumentů George Bushe a Johna Kerryho skončila tento týden další fáze americké prezidentské volební kampaně.

Světové ekonomické fórum tento týden zveřejnilo každoroční žebříček konkurenceschopnosti zemí. Česko kleslo oproti loňsku o jednu příčku a patří mu 40. místo.

Taková jsou témata Týdne v tahu. Příjemný poslech Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu vám přeje Hana Hikelová.

Duel

Hana Hikelová: Tento týden prošel Sněmovnou v prvním čtení návrh státního rozpočtu na příští rok. Ten počítá s deficitem téměř 84 miliard korun. Sněmovnou naopak neprošel návrh Miroslava Kalouska na odložení zvýšení mezd policistů, hasičů a celníků. Ti mají podle zákona dostat od nového roku přidáno v průměru 27 procent. Nejenom o těchto tématech budeme mluvit v následujících minutách. Ve studiu jsou se mnou předseda KDU-ČSL a šéf rozpočtového výboru Sněmovny Miroslav Kalousek, hezký den.

Host (Miroslav Kalousek): Hezký vám i posluchačům.

Hana Hikelová: A místopředseda ČSSD, ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. I vám hezký den.

Host (Zdeněk Škromach): Dobrý den.

Hana Hikelová: Pánové, i když jste koaličními partnery, vaše pohledy na některé věci se dá se říci výrazně liší. V posledních týdnech stouply aktivity jednotlivých odborových svazů a profesních skupin na zvyšování platů, někteří jsou, zdá se, úspěšní, jiní méně. Neměla by se už konečně situace s platy ve veřejné a státní sféře začít řešit komplexně, pane ministře?

Host (Zdeněk Škromach): No, já myslím, že celkově problémy začaly v době už před několika lety, kdy se jednotný systém odměňování ve státní a veřejné správě rozdělil do různých tarifů, různých služebních zákonů a podobně a od té doby vlastně tyto skupiny mezi sebou svádí boj o finanční prostředky ve státním rozpočtu.

Hana Hikelová: Přesto, nemělo by se teď začít uvažovat o tom, že by se to začalo řešit skutečně komplexně tak, aby každý týden nevyjednával jednotlivý odborový svaz, jednotlivá profesní skupina a když jedněm přidáte, tak druzí samozřejmě se hlásí také.

Host (Zdeněk Škromach): Ten problém je v tom, zda bez nějakých výrazných dalších výdajů, viz například zavedení šestnácti třídního systému a podobně je možné vlastně ještě takové kroky zpětně udělat, protože samozřejmě to, co je nastaveno, se velmi těžko potom reorganizuje bez nějakých dopadů zase na některé jiné skupiny, takže ten problém tady je, ale určitě by šlo řešit některé věci, jako je otázka například odměňování ozbrojenců, protože dneska hovoříme třeba o policii, ale přitom armáda vlastně tímto způsobem už je odměňována několik let, čili je možná asi zřejmě ten systém nějakým způsobem nastavit, ale bohužel znovu se objevují znova tlaky, například zdravotnických odborů některých na to, aby se vytvořil zvláštní služební zákon pro zdravotníky. Myslím si, že to je právě problém.

Hana Hikelová: Pane Kalousku, vy po komplexním řešení voláte, nikdo jej zatím nepředložil, jak by takové řešení mělo vypadat podle vás a je to reálné vrátit tu situaci tak, aby se dala komplexně řešit a ne tak, aby ty jednotlivé skupiny to řešily v podstatě po svém.

Host (Miroslav Kalousek): Já souhlasím s panem místopředsedou, že skutečně ten problém je tady dlouhodobě založen, to není od včerejška nebo od loňska a já v tuto chvíli nepokládám na stůl žádný komplexní systém odměňování. Já v tuhle chvíli se snažím upozornit na to, že pokud vstoupí v účinnost ten zákon o služebním poměru bezpečnostních sborů, tak něčeho takového v zásadě pak už nebudeme schopni nebo si tu možnost velmi silně snížíme. Ten zákon je natolik finančně náročný, nejenom na růst platů, ale především růst takzvaných výsluh, které se tam budou kumulovat rok po roce, budou vyžadovat nové a nové miliardy, takže logicky zúží prostor pro ty ostatní.

Hana Hikelová: Z vašeho pohledu tedy, pokud se nic nestane se služebním zákonem a začne platit 1. ledna, tak to řekněme komplexnější řešení je tím pádem na x let zmraženo a nebude možné.

Host (Miroslav Kalousek): Z mého pohledu, pokud skutečně do 1.1. se nic nestane, ten zákon vstoupí v účinnost tak, jak vypadá, tak opravdu sklapne past a my budeme 10 let velmi omezeni v jakékoliv možnosti dát tomu rozumnou logiku, která bude respektovat finanční možnosti na straně jedné a elementární pravidla sociální soudržnosti, spravedlnosti na straně druhé. Proto jsem navrhl, abychom tak, jako vždyť to není první případ, my jsme odložili služební zákon ve státní správě, my jsme dnes odložili účinnost zákona o životním minimu, já myslím, že bychom mohli mít odvahu odložit i tento zákon a pak dát na stůl všechny normy, které upravují platy, což je nejenom zákon o státní službě, nejenom zákon o bezpečnostních sborech, ale také jak řekl správně pan Škromach, také zákon o vojácích z povolání a snažit se ty nůžky, které tam teď někde existujou, ty disproporce snížit a dát tomu nějakou jednotnou logiku nárůstu. Za předpokladu, že to neuděláme, tak se ty nůžky naopak otevřou a dojde k paradoxní situaci, kdy veřejné zdroje tady budou sloužit k rozšiřování sociálních rozdílů místo k jejich snižování.

Hana Hikelová: Pan předseda tu mluvil o rozumné logice, i řada posluchačů to vnímá tam, že nepovažují to zvýhodnění policistů za příliš rozumné, protože přece jenom ten rozdíl 27 procent navýšení platů policistům, 5 procent zbytku té sféry nevypadá příliš logicky, pane ministře.

Host (Zdeněk Škromach): Já se k tomu nechci vyjadřovat, protože to je záležitost ministra vnitra, v podstatě v jeho kompetenci. Jenom si myslím, že prostě když jsme připravovali, a to bylo podstatou vlastně změn, které vláda připravila, zrušení 13., 14. nebo dalších platů ve státní a veřejné správě, tak mimo jiné taky se hovořilo o tomto zákonu. Vláda v tom rozhodla, že u policie a u dalších skupin ozbrojenců budou další platy zrušeny pro příští rok bez náhrady, což znamenalo vlastně snížení těch nároků o 11 procent a mě jenom mrzí, že prostě v této, v té situaci a v té době se tento systém neřešil systémově. Já myslím, že i KDU mělo možnost nebo pan předseda Kalousek v té době do toho vstoupit, bohužel připadá mi to takové trošku spíš předvolební téma, než věcné řešení, protože určitě byl prostor začátkem letošního roku, kdy se tyto zákony připravovaly a já myslím, trošku mě mrzí, že v podstatě se celá debata odehrává kolem jakéhosi odsunutí zákona, zatímco tady proběhl poměrně myslím že významné změny, to znamená, že od příštího roku ve státní a veřejné správě se zavádí pouze 12 platů, došlo k přepočtu vlastně těchto platů do základních.

Host (Miroslav Kalousek): Pane místopředsedo, já ale musím odmítnout, že to tah předvolební, vy přece dobře víte a spolu jsme o tom mluvili mnohokrát na koaličním jednání, že v našem případě se jedná o úsilí, které trvá rok a půl. Rok a půl trpělivě na koaličních jednáních jsme se snažili dosáhnout toho, že platy v ozbrojených složkách se budou řešit tak, že nůžky mezi policisty a vojáky se k sobě budou přivírat z obou dvou stran. Vy sám jste mi s úsměvem přece řekl, zapomeňte na to, jde to vyřešit, vyřadila z legislativního procesu. Jestliže po roce jsme nedosáhli na koaličních jednáních žádného úspěchu, tak jsem se pokusil předložit návrh Sněmovně. Konec konců ten návrh, tak jak ten zákon, tak jak byl schválen, nebyl koaliční zákon. Vy dobře víte, že jsem pro něj nebyl nikdy a stále tady visí ve vzduchu ty dvě základní otázky, proč má být jedné skupině přidáno 27 procent a těm ostatním několikanásobně méně, to je otázka číslo jedna a pro tu snad možná by existovalo ještě nějaké zdůvodnění, i když já s ním příliš nesouhlasím, ale otázka číslo dvě je, proč má jedna skupina mít v produktivním věku velmi luxusní penze a statisícové odchodné. Víc, jak 80 procent lidí v téhle zemi má nižší platy, než budou mít průměrný plat policisté. Ti všichni budou muset přispívat v uvozovkách penzistům, protože ti lidé budou v produktivním věku, na jejich luxusní penze, na které nikdy nedosáhnou. Já v tom vidím obrovský klín, který je vražen do principu sociální soudržnosti v téhle zemi, pokládám to za velmi nezdravé. Stále jsem se ještě nevzdal naděje, že sociální demokraté rozhodnou jako sociální demokraté, že veřejné zdroje nebudou sloužit k tomu, aby se sociální rozdíly rozšiřovaly a zvětšovaly, ale naopak, aby veřejné zdroje sloužily k tomu, že sociální rozdíly se zmenšují.

Hana Hikelová: Tak pan předseda tu dal dvě otázky, odpověděl si na ně ... .

Host (Zdeněk Škromach): Já myslím, že to věčné téma, protože policajty nemá nikdo rád, tak je dobré ...

Host (Miroslav Kalousek): To není pravda, já si jejich práce vážím ...

Hana Hikelová: Vraťme se k jiné věci, pane ministře, ... .

Host (Zdeněk Škromach): Já jenom když hovoříme o těch číslech, tak je potřeba říct, že když porovnáme výdělkovou úroveň a to je o těch skupinách, protože ty se samozřejmě prosazovaly postupně, rok 93 a 2003, což je asi deset let, tak za tu dobu celkově šly mzdy ve státní sféře nahoru na úroveň, na index na 159 procent, v oblasti vzdělávání to bylo 164, v oblasti zdravotnictví to bylo 166 a v oblasti veřejné správy, obrany, policie 143, čili ten vývoj není stejnoměrný a mohl bych tady argumentovat i jinými důvody, proč ta změna toho zákona byla například s tím, že v letošním roce, kdy, který vlastně, kdy byl zaveden šestnácti třídní systém, tak policie určitým způsobem na to doplatila, protože tam došlo k propadům řádově o dva až dva a půl tisíce korun měsíčně a já nechci hájit tady to, protože to samozřejmě je otázka systémová. Já jsem ochoten se bavit o systému a bohužel tady jsem takový to námět nezaznamenal a to je ten základní problém, protože prostě věci řešíme na poslední chvíli tímto způsobem a prostě musím odmítnout takovýto způsob a přístup za situace ...

Hana Hikelová: Pane ministře, vracíme se do minulosti, ale...

Host (Zdeněk Škromach): Za situace, kdy a ten ...

Host (Miroslav Kalousek): Kdy se o té změně chcete bavit, pane ministře, když jste se o ní rok a půl bavit nechtěli ...

Host (Zdeněk Škromach): Pan předseda Kalousek velmi dobře ví, že ten problém s policií vznikl z toho, že v podstatě už dneska asi třetím nebo čtvrtým rokem jsou stejným způsobem odměňováni vojáci, armáda a samozřejmě velmi těžko se vysvětlovalo policistům, proč oni jsou odměňováni výrazně hůře, než a taky je potřeba zdůraznit, že to...

Hana Hikelová: Ale přiznejme si, že teď se těžko vysvětluje těm dalším zaměstnancům, proč tato skupina je v podstatě vyřešena, ti další ne...

Host (Zdeněk Škromach): Takže se budeme bavit o platech policie ...

Hana Hikelová: Ne, ne, ne, bavme se teď o té další sféře. Bavme se o tom, že v podstatě v poslední době ty jednotlivé odborové svazy, tak jak jsme o tom už mluvili, tlačí na vládu, na jednotlivé ministry, že chtějí řešit platovou situaci. Nedávno se tvrdilo, že na 14. platy bude pouze 10 procent, tvrdila to koalice v podstatě napříč, potom po jednání s odbory se rozhodlo o 25 procentech. Přece jenom na zaměstnance té neveřejné sféry to působí tak, jak je možné, že tvrdíme, že peníze nejsou a pak se vždycky někde najdou. Protože pod ten tlak se ta vláda samozřejmě i teď před volbami dostává velmi výrazně.

Host (Miroslav Kalousek): Tak já už od toho tématu chci odejít, protože myslím, že o něm bylo řečeno vše, ale jenom, pane ministře, kdy se o tom můžeme, kdy o tom můžeme jednat, když jste o tom rok a půl jednat nechtěli? A my prostě pro ten časový prostor pro to jednání musíme najít, protože pokud budeme novelizovat až po účinnosti tohoto zákona, tak ta šance nápravě velmi malá, přináší s sebou další a další nespravedlnosti. Vy o nich dobře víte.

Host (Zdeněk Škromach): ... potvrzení, že jsme o tom nejednali, navíc KDU nikdy tento problém nepostavila tak, že je potřeba o něm jednat.

Host (Miroslav Kalousek): Mnohokrát, pane ministře.

Host (Zdeněk Škromach): Nikdy.

Host (Miroslav Kalousek): Mnohokrát.

Hana Hikelová: Vraťme se ale skutečně k těm dalším skupinám, ať neřešíme ty policisty.

Host (Miroslav Kalousek): Pojďme k dalším skupinám. Já myslím, že tohle je přesně ta ukázka, kdy tento zákon o služebních sborech je vlastně takovým epicentrem mzdové nákazy. Neexistuje racionální důvod, proč jedné skupině přidat 27 procent a ostatním několikanásobně méně, protože takový racionální důvod neexistuje, tak vznikají logicky tlaky těch ostatních profesních skupin a nejenom ve státní správě a v hospodářské sféře, že by měli mít také přiměřeně veliký nárůst platů. Pokud ty tlaky budou alespoň částečně úspěšné, neměly by být, tak totiž hrozí, že růst mezd by mohl předstihnout růst produktivity a to má samozřejmě, s sebou přináší velká rizika jak na vývoj inflace, tak na další vývoj zatím velmi nadějného hospodářského růstu, takže předtím růst mezd, který by předstihl růst produktivity, na ten by ve svém důsledku doplatili všichni, dokonce i ti, kteří by si teď vymohli, že dostanou o něco více přidáno. Říká se tomu v ekonomické hantýrce mzdová nákaza a měli bychom umět tomu čelit a samozřejmě to epicentrum je ...

Host (Zdeněk Škromach): Já myslím, že tohle v České republice nehrozí, protože mzdy jaksi, i v porovnání mzdová úroveň, produktivita práce v rámci například Evropské unie je výrazně rozdílná a pokud si vezmeme i výsledky ekonomické a hospodářské, tak produktivita práce roste výrazně rychleji, než mzdy, čili tady žádná nákaza mzdová nehrozí. Reálným problémem, který já vidím v oblasti odměňování je výrazný růst úzké skupiny vysoce odměňovaných vlastně manažerů, pracovníků a podobně, kde mzdy rostou výrazně rychleji, než u lidí, kteří mají průměrné a podprůměrné výdělky. To si myslím, že je velký problém a určitá diferenciace ve společnosti je v rozdílu příjmu, protože samozřejmě to má i své dopady do politiky státu, protože lidé s nízkými příjmy se dostávají do systému, do sociálního systému, kde potom do toho vstupují i výdaje, které musí platit v podstatě stát, takže ono to je dvojsečná zbraň.

Hana Hikelová: Pane předsedo, co vy na ten argument, že ty nůžky se rozevírají také mezi těmi nejnižšími příjmovými skupinami a jak říkal pan ministr, těmi manažerskými platy prostě.

Host (Miroslav Kalousek): Tak já si nemyslím, že mzdová nákaza hrozí kvůli manažerským platům, byť se přiznám, že například u státních podniků se mi ty manažerské platy zdají také příliš nadhodnocené, ale to je osobní dojem. Jinak samozřejmě pro kvalitní prosperitu firmy je klíčové i její kvalitní řízení. Kvalitního manažera musím dobře zaplatit, jinak ten podnik zkrachuje a jeho zaměstnanci se stanou nezaměstnanými. Neobávám se tedy, že ten problém pramení z manažerských platů. Manažeři většinou nejsou zaměstnanci, pracují na specielní smlouvy, nesou s sebou některá rizika. To, čeho se obávám, je prostě plošný nárůst ze zákona pro některé skupiny. Ano, my jsme dohodli nárůst platů pro nařízení vlády i novelu vyhlášky 143, to zcela jistě. Tam je koaliční dohoda. Ale koaliční dohoda nikdy nebyla na onom nárůstu ze zákona, já o něm už nebudu mluvit, aby pan místopředseda neřekl, že . .

Hana Hikelová: Podívejme se teď ale na ...

Host (Zdeněk Škromach): Koaliční dohoda byla přece na nárůst objemu mezd a tam samozřejmě jsou i ty platy, o nichž teď nechceme mluvit.

Hana Hikelová: Tak, pánové, o těch platech, o kterých už nechceme mluvit, mluvit nebudeme, nicméně další téma velmi stručně, životní minimum tedy i některé sociální dávky v příštím roce neporostou. Předpokládá to vládní návrh, který Sněmovna přikázala k projednání výborům. Stále je ale možné i to, že novela, která minimum zmrazuje, nevstoupí v platnost do 1. ledna. Co by to potom znamenalo pro rozpočet pro příští rok, pokud by to skutečně nezačalo platit 1. ledna a tudíž by se muselo zvýšit životní minimum?

Host (Miroslav Kalousek): Tak, já jsem přesvědčen, že to zvládneme, že to bude platit od 1. ledna, ale v případě, že by z nějakého důvodu se tak nestalo, tak by narostl pochopitelně tlak na výdaje, protože u životního minima jsou valorizovány příslušné dávky v sociálním systému a návrh rozpočtu tyto výdaje nepředpokládá. To znamená, museli bychom v takto napjatém rozpočtu hledat úspory někde jinde, což by nebylo úplně jednoduché, ale já si myslím, že k tomu nedojde, takže teď jenom spekulujeme.

Hana Hikelová: Dá se tato částka nějak vyčíslit, pokud by od 1. ledna ta novela neplatila?

Host (Zdeněk Škromach): Jedná se asi o 1,6 až 1,8 miliardy korun, která by, o kterou by se musely zvýšit mandatorní výdaje v oblasti sociálních dávek. Já tady mám obavu, že ODS, možná že to je dobrá zpráva pro jejich voliče, v podstatě svým obstrukčním postupem způsobila to, že bude muset být zvýšeny mandatorní výdaje téměř o dvě miliardy v příštím roce, protože ten základní problém, že vláda o tom bude muset rozhodnout do konce listopadu a těch 30 dnů, které jsou na projednání, to je velký problém a samozřejmě co to znamená pro rozpočet, to znamená, že budem muset tyhle mandatorní výdaje najít v jiných položkách a posílit v podstatě kapitolu ministerstva práce, ale i taky veřejné pokladní správě, protože tam je část těchto dávek taky obsažena.

Host (Miroslav Kalousek): Taky tady máme asi rozdílný názory. Já si myslím, že lze z těch termínů rozumně vyčíst, že do konce roku tento zákon může být schválen, ale to je teď technická diskuse, tu si ještě můžeme ...

Host (Zdeněk Škromach): Je technická, problém je podle mého názoru v tom, že samozřejmě záleží na přístupu potom v Senátu a pana prezidenta a pokud by totiž tam došlo k vrácení toho zákona, tak samozřejmě to už je problém a vzhledem řekněme k blízké vazbě ODS, která v podstatě škodí neustále ...

Host (Miroslav Kalousek): Pane první místopředsedo, já se musím ohradit. Máte samozřejmě právo o opoziční straně říkat cokoliv, ale pokud jste to dal ve vazbě na prezidenta mé země, tak já odmítám jakékoliv náznaky toho, že prezident republiky by chtěl škodit. S tím prostě nesouhlasím.

Host (Zdeněk Škromach): Ale pane předsedo, já jsem neřekl, že pan prezident Klaus škodí, to jsem v žádném případě, já jsem řekl ODS, nikoliv pan prezident.

Host (Miroslav Kalousek): Děkuji.

Hana Hikelová: Říkají mí dnešní hosté, Miroslav Kalousek, předseda KDU-ČSL a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Miroslav Kalousek): Děkuji za pozvání, na shledanou.

Host (Zdeněk Škromach): Na shledanou.

Hana Hikelová: A v Týdnu v tahu budeme za malou chvíli mluvit s Tomášem Klvaňou o kampani před americkými prezidentskými volbami. Jan Pokorný se ve svém fejetonu ohlédne za děním kolem takzvané kauzy Kořistka a pokusíme se také vysvětlit důvody, proč Česko kleslo ve světovém žebříčku konkurenceschopnosti na 40. místo. Příjemný poslech vám přeje Hana Hikelová.

Prezidentská kampaň v USA

Hana Hikelová: Třetím soubojem argumentů George Bushe a Johna Kerryho, tentokrát na univerzitě v Arizoně, skončila tento týden další fáze americké volební kampaně. Televizní debaty přilákaly k obrazovkám desítky milionů Američanů. Neobvyklého zájmu o politické klání využil zejména senátor John Kerry, který vystoupil ze stínu a podle zpravodaje Miroslava Konvaliny vzal současnému prezidentovi v rozhodujících týdnech před volbami vítr z plachet.

Miroslav Konvalina: Ještě 4 roky George Bushe, skandovala ve středu skupina příznivců republikánského prezidenta v arizonském Tempe a o kus dál zhruba stejně početný dav provolával slávu Kerrymu. Většina Američanů už ví, koho bude volit a v některých státech už lidé využívají možnosti předčasné volby. Jedna ze studentek, která vyšla do ulic s demokraty, Českému rozhlasu říká, že hodně je to hlavně proti Bushovi. Nezajímá mě ani jeden, ale zdá se, že Kerry je menší z obou zel. George Bush musí hájit neubránitelné, vysvětluje mi černošský vůdce demokratů reverend Jessie Jackson. Pravdu má v tom, že ve třech devadesátiminutových televizních debatách kandidátů na prezidenta se Johnu Kerrymu podařilo zahnat mnohokrát na kritiku nezvyklého George Bushe do defenzívy. Lidé si mohli poprvé srovnat, kdo mluví jako budoucí americký prezident a komu argumenty chybí. Senátor z Massachusetts přesvědčil, že demokraté vědí, co s ekonomikou, školstvím a zdravotnictvím. Rázný Bush dává Američanům pocit bezpečí ve válce s terorem, za který jsou mnozí ochotni mu odpustit válku v Iráku. Poradci republikánského kandidáta měli ale co dělat, aby po poslední debatě novináře přesvědčili, že je George Bushe odhodlán chytit Usáma-bin Ládina. Debaty v řadě oblastí nedaly několika procentům nerozhodnutých amerických voličů, kteří souboj Bush a Kerry 2. listopadu rozhodnou, mnoho jasných odpovědí. Lidé tady mají ale po debatách jasněji mezi kým volí a co mohou v následujících čtyřech letech čekat. Jak ale mnohokrát dodali, ve chvílích, kdy už se nenahrávalo, jsou smířeni s tím, že řadu předvolebních slibů prezidenti obvykle nesplní.

Hana Hikelová: A do Nev Yorku teď zdravím Tomáše Klvaňu, hezký den.

Host (Tomáš Klvaňa): Dobrý den.

Hana Hikelová: Podle amerických politologů si George Bush vedl ve třetí debatě lépe než ve dvou předchozích. Kerry ale opět sypal údaje a vědomosti z rukávu. Jak hodnotíte ten průběh z tří televizních debat vy?

Host (Tomáš Klvaňa): Je správné se na ty debaty dívat jako na jeden celek a já si myslím, že jejich vítězem je John Kerry. Ne snad, že by byl nějakým způsobem výrazně lepší, než jeho soupeř, prezident Bush si ostatně vedl dobře také, ale Kerry se prostě zase vrátil do toho souboje a teď je ten souboj nesmírně vyrovnaný a těžko si kdo dokáže tipnout, jak vlastně skončí. Vzpomeňme, že před těmi debatami prezident Bush výrazně vedl v některých státech, takových těch rozhodujících státech a Kerrymu se prostě povedlo v těch debatách voliče přesvědčit, že i on by byl vhodným prezidentem a teď se voliči budou rozhodovat mezi těmito dvěma uchazeči.

Hana Hikelová: I když se ve třetí debatě mělo mluvit hlavně o domácích problémech, tématu Iráku se oba kandidáti opět nevyhnuli. Jak silně vnímají toto téma samotní Američané? Bude při volbách rozhodovat?

Host (Tomáš Klvaňa): Tak jako obecně, takový ten globální pohled je, že opravdu to téma Iráku je zásadní a to je také Bushova naděje, protože Kerrymu se povedla nevídaná věc. On stlačil prezidentův takový ten dotaz na to, jestli Američané schvalují Bushovo počínání v Bílém domě někam na 47 procent, a to je pro prezidenta velice málo. Říká se, že pokud to spadne pod 50, tak pro člověka, který sedí v Bílém domě, by to měl být takový výstražný signál. 49 procent je ještě záležitost, která se dá uhrát, ale žádný prezident neobhájil, pokud měl méně, než 49 procent, takže Kerry má opravdu velkou šanci. Teď do toho vstupuje ten Irák, situace je úplně jiná, než kdy předtím a tam je prezident Bush ještě pořád před Kerrym. Lidé mu dávají důvěru větší ohledně národně bezpečnostních otázek a ohledně války v Iráku, takže v tom je prezidentova šance, a to bude zřejmě rozhodující moment, na který se Bush bude soustředit. Je ale třeba zdůraznit, že se bojuje také o ty nerozhodnuté státy a dokonce o některé nerozhodnuté okrsky v těch státech, kde třeba ten Irák není číslo jedna, kde je to naopak stav ekonomiky, protože například v Ohiu, v některých těch průmyslových částech dělníci prostě ztratili práci za ty poslední čtyři roky a oni se budou rozhodovat ne podle Iráku, ale podle stavu ekonomiky.

Hana Hikelová: Vy už jste to zmiňoval. Kerry podle průzkumu dohnal náskok Bushe, nerozhodnutých voličů ale ubývá, dá se očekávat, že ten výsledek bude jen velmi těsný. Po těch třech televizních debatách oba kandidáti pokračují v kampani, na co se podle vás teď budou oba kandidáti soustředit, aby přesvědčili ještě ty nerozhodnuté voliče?

Host (Tomáš Klvaňa): Bush za prvé se bude snažit vykreslit Johna Kerryho jako nenapravitelného levicového liberála, který by jen chtěl utrácet peníze daňových poplatníků. To je takový kolovrátek republikánské kampaně pořád ve volbách, ale někdy to funguje a Bush vsadí na tuhletu osvědčenou kartu a bude se také snažit vykreslit se jako člověk, který je skutečně lídrem, který vede Ameriku v té těžké době a na Kerryho nelze sázet. Naopak Kerry se bude snažit prezidenta vykreslit jako někoho, komu nelze věřit, který lhal v několika důležitých otázkách, ohledně třeba zbraní Hromadného ničení v Iráku a dalších a půjde tam především o tu prezidentovu věrohodnost.

Hana Hikelová: Říká Tomáš Klvaňa z newyorské univerzity. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Tomáš Klvaňa): Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Zatímco Američané prožívají kampaň před prezidentskými volbami, Jan Pokorný ve svém fejetonu popisuje, jak lidé v Česku v posledních dnech prožívají vývoj kolem údajného desetimilionového úplatku, který měl být nabídnut jednomu poslanci za to, že nepodpoří vládu.

Jan Pokorný: "Takhle propracovanou detektivku jsme už dlouho nečetli. Na prvních stránkách nás hlavní hrdinové ošálili zdánlivě čirou zápletkou. Buďto dva nabízeli úplatek, anebo si to ten třetí vymyslel. Jenomže rafinovanost příběhu se zcela projevila až tento týden.

V úterý ostravská krajská státní zástupkyně zveřejnila výsledky prověrky Okresního zastupitelství v Ostravě. Prohlásila, že obvinění dvou aktérů jsou nezákonná. Dva dny poté vstupuje do děje rozrušený policejní prezident a pálí směrem ke státnímu zastupitelství. Svolává mimořádnou tiskovku, aby pohovořil o novele trestního řádu. V další kapitole příběhu ostravská státní zástupkyně opáčí, že policejní prezident nezná trestní řád. A co teprve, když v pátek okresní státní zástupce odvolává z případu dozorujícího státního zástupce, protože odmítl zrušit stíhání obviněných. Tak to už se tají dech. A bác ho! Vrchní státní zástupce prověří postup ostravské zástupkyně, i když o něm nepochybuje.

Lidé se už nedokážou věnovat ničemu jinému. Život v zemi jakoby se o tomto víkendu zastavil. Probůh, jak to všechno dopadne? Šeptají občané v hloučcích. No, zřejmě se to brzy dozvědí, televize už asi jednají s hlavními postavami příběhu. Ta veřejnoprávní chce od nich souhlas k natočení seriálu Úplateček. Soukromá je rozhodnuta pokračovat ve formátu, kterému se říká Reality show. Dramaturgie navrhuje lechtivý název, po krachu Milionového páru by měla zaujmout Desetimilionová Johnova trojka."

Konkurenceschopnost Česka

Hana Hikelová: Světové ekonomické fórum tento týden zveřejnilo každoroční žebříček konkurenceschopnosti zemí. Česko kleslo oproti loňsku o jednu příčku a patří mu 40. místo. Už potřetí za sebou si to první místo udrželo Finsko. Podle téměř devíti tisíc podnikatelů z celého světa má ekonomiku s nejvyšší schopností konkurovat ostatním. U České republiky označili světoví podnikatelé za největší slabiny práci úřadů, nedostatečný přístup firem k financím, výši daní, korupci a rostoucí zadlužování státu. Hvězdou mezi novými členskými státy Evropské unie se stalo Estonsko, které se vyšplhalo na 20.místo pomyslné světové tabulky. Ve studiu je se mnou prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek, hezký den.

Host (Jaromír Drábek): Dobrý den.

Hana Hikelová: Co zhoršuje konkurenceschopnost České republiky podle vás?

Host (Jaromír Drábek): Ty aspekty, které mají vliv na konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku jsou všeobecně známé a dlouhodobě známé. Bohužel ta náprava neprobíhá tak rychle, jak by bylo potřeba. Nejzávažnější problémy jsou jasné, je to špatná vymahatelnost práva, příliš složité právní prostředí, které se týká podnikání a z toho vyplývající také nedostatečné exekutivní funkce státu.

Hana Hikelová: Ten žebříček se jmenuje Žebříček konkurenceschopnosti. Někteří ekonomové podotkli, že by se měl přejmenovat na v podstatě Žebříček kvality podnikatelského prostředí, protože co se týká konkurenceschopnosti, tak statistická čísla dokazují, že vývoz českých výrobků se zvyšuje, průmyslu se daří, roste i jeho produktivita.

Host (Jaromír Drábek): Ano, to je pravda. Je také pravda to, že situace v České republice není ovlivněna jenom podnikatelským prostředím tuzemským. Významným impulsem byl vstup do Evropské unie, protože jsme se tím zařadili do klubu zemí, které mají větší respekt na mezinárodním poli. Ale to neznamená, že ty problémy nepřetrvávají.

Hana Hikelová: Pokud by ty problémy se podařilo vyřešit, jaké místo myslíte, že reálně do budoucna by Česká republika v tom žebříčku těch zemí měla zastávat? Česká republika se svojí ekonomikou, svým hospodářským stavem.

Host (Jaromír Drábek): Podle mého názoru jsme ve střednědobém horizontu, pokud se skutečně budou řešit problémy, které jsou na stole, tak jsme schopni se posunout na řádově 20.místo tak, jak je na tom například Estonsko.

Hana Hikelová: Tento týden se v Brně konal veletrh Invex, právě na němž jste se zúčastnil jedné z debat, která se týkala postavení České republiky. Zástupci firem, které se zabývají rozvojem informačních a komunikačních technologií upozorňovali na to, že během posledních let výrazně přibylo výrob s nízkou přidanou hodnotou, že jde zpravidla o montáž z dovezených součástek. Takový to investoři sice vytvářejí nová pracovní místa, ale pro rozvoj české ekonomiky to podle nich tak přínosné není. Jak to vnímáte vy, ten příliv investic do České republiky z tohoto pohledu?

Host (Jaromír Drábek): To hodnocení je velmi podstatné a myslím si, že je to úkol pro následující roky, abychom skutečně podporovali ty investice, které zvyšují technologickou vybavenost naší země, ale také, které využívají zejména lidského potenciálu. Dnes bohužel ale základní problém je v tom, že pokud sem přicházejí zahraniční investice, tak využívají lidský kapitál, který už je v jiných firmách. To znamená přetahují kvalitní pracovní sílu z jedněch firem do druhých, a to je závažná věc, kterou je potřeba řešit a je to otázka našeho školství, nejenom primárního vzdělání, ale také celoživotního vzdělání, celoživotní odborné péče o zaměstnance.

Hana Hikelová: Já se ještě přece jenom vrátím k těm investicím. Někteří o nich říkají, že jsou to tak zvaně rychlé investice na zelené louce. Většinou jsou to narychlo smontované montážní haly, nehrozí ale přece jenom v objemu těchto investic to, že tyto firmy tak rychle, jako přišly k nám investovat, tak rychle můžou přejít například dál na východ, kde ta pracovní síla pro ně bude výhodnější a levnější?

Host (Jaromír Drábek): To je určitě závažné riziko, ale je pravda, že v průběhu devadesátých let přílivem investic se podařilo výrazně posunout technologickou úroveň našeho průmyslu. Na druhou stranu je potřeba říci, že dnes už nejsme v nějakém přechodovém stadiu a dnešní pobídky do jisté míry zkreslují konkurenční prostředí pro stávající firmy, pro ty, které jsou dnes na trhu v České republice a dnes už i na trhu Evropské unie. Myslím si, že dnes je vhodná doba pro to, aby celkově investiční pobídky byly vyhodnoceny a možná přehodnoceny tak, aby nedocházelo k narušování konkurenčního prostředí.

Hana Hikelová: Vy jste tu naznačil ten problém právě toho narušování konkurenčního prostředí, na to upozorňuje i řada českých podnikatelů, kteří říkají proč v podstatě zahraniční investoři mají mít lepší možnosti, větší investiční pobídky než domácí podnikatelé, kteří chtějí investovat.

Host (Jaromír Drábek): Základní věc je, že skutečně není rozlišeno, jestli investiční pobídka jde do zahraniční firmy nebo do české firmy. Ale problém je v tom, že hranice, ta spodní hranice investičních pobídek, toho objemu investic, které mohou být ze strany státu podporovány, je poměrně vysoká a týká se to potom velkých firem. Na druhou stranu je řada podpor pro drobné podnikání, pro malé a takzvaně střední podnikání, ale to je právě sektor těch menších firem a ty klasické střední nebo menší velké firmy to rozmezí mezi tím, to není pokryto a tady se objevuje právě riziko v tom, že struktura průmyslu je potom výrazně selektována jednak do té úrovně obrovských a velkých firem a potom do té úrovně malých firem, ale ten střední proud, který vždycky nese inovační potenciál, tak ten je opomíjen, protože nemá takovou podporu.

Hana Hikelová: V materiálu, který na Indexu prezentovalo Sdružení pro informační společnost, mimo jiné stojí i to, že pokud poroste česká ekonomika v dalších letech tempech tři až čtyři procenta ročně, průměru vyspělých evropských zemí dosáhneme až v letech 2030 až 2040. Není to pro vzdělané a produktivní lidi trošku demotivující a nehrozí odliv těchto lidí do zahraničí, i třeba v souvislosti se vstupem do Evropské unie?

Host (Jaromír Drábek): Tady je potřeba k tomu říci, že prostě není využit potenciál růstu, který nabízí podmínky v České republice a Hospodářská komora k tomu má jednoznačný názor, že ten potenciál růstu je řádově o dvě procenta vyšší, než ten, který je v současnosti dosahován. Jenom tím, že je možné změnit podmínky pro podnikání v těch nejzávažnějších oblastech, to znamená v oblasti vymahatelnosti práva, v oblasti právních předpisů pro podnikání a tak dále. Takže tady jde o to, abychom dokázali využít ten potenciál, potom se ta doba přiměřeně tomu zkrátí a nemusíme čekat 30 let, až se dostaneme na úroveň běžných zemí Evropské unie.

Hana Hikelová: Říká prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Jaromír Drábek): Na shledanou.

Hana Hikelová: Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: mik , jap , hah
Spustit audio