Život v klášteře nemusí být vůbec nudný. Rozhodně ne u paulínek na americkém jihu...
Být jeptiškou dnes vůbec neznamená strávit život v tichém usebrání za zdmi kláštera. Zvlášť v době, kdy je svět s trochou přehánění prakticky jedna velká vesnice. S naší spolupracovnicí v New Orleans Julií Urbišovou se nedávno přes sociální sítě spojila Češka mířící v letadle právě na jih Spojených států. A to Češka s neobvyklým životním příběhem.
Jsem na velmi rušné silnici na neworleanském předměstí. Takzvaný Veterans Boulevard lemují obchody a restaurace a svůj přechodný domov tady našla Andrea. Tedy Sestra Andrea z řádu paulínek.
Pokud řekneme jeptiška, představíme si nějaký starobylý klášter. Společenství, ve kterém teď Sestra Andrea původem z Liberce žije, ale vypadá docela jinak. Nízká budova má v přízemí knihkupectví a v patře obytné prostory.
Taková ženská rodina
„Náš život na jednu stranu vypadá jako v jakémkoli jiném klášteře. Žijeme společně, společně se staráme o dům, společně pracujeme a máme čas na společnou zábavu. Máme dny ticha, dny, kdy vyrazíme někam na výlet. Pro mě je to taková rodina. Je sice divné, že jsme samé ženské, ale žijeme jako rodina,“ popisuje mladá sestra.
Kongregace Dcer sv. Pavla, v Česku známá spíš jako paulínky podle názvu jejich knižního nakladatelství, vznikla v roce 1915 v Itálii. Dnešní paulínky se kromě vydávání knih zabývají tématy z křesťanského života taky v rádiu, televizi, filmu nebo nově v podcastech.
Ty tady stojíš před knihou, která má háčky a čárky. „A všem ji doporučuju! Je to životopis Tomáše Halíka, nyní vyšlo anglicky. A dala jsem ji číst sestrám a teď za mnou chodí a ptají se, kdo to byl ten Vaklav Havel a jak to s ním bylo a jak to bylo s církví,“ popisuje.
Od pokladny nám tiše naslouchá i představená komunity sestra Martha, která má už knihu přečtenou. A doplňuje, že se díky Sestře Andree dozvídá o Česku víc a víc: „To, že se jí můžu ptát na všechny podrobnosti, mi pomáhá ji a vaši zemi pochopit a sbližuje nás to.“
Progresivní americké jeptišky
Sestra Andrea se skromně usmívá a postupně mě provází nejen knihkupectvím, ale i malou kaplí, odkud teď každý večer streamují modlitby s přímluvami. Jednu píše i za Česko.
New Orleans je pro ni už třetí americkou štací – devět měsíců působila v Bostonu a více než měsíc v New Yorku. Vysvětluje, že sem přijela takzvaně na zkušenou. Od svých amerických kolegyň se chtěla přiučit něčemu novému.
„Naše sestry tady možná žijí konzervativněji na první pohled, ale ve své práci jsou daleko modernější. Je tady více mladých sester, jedna z novicek třeba píše recenze na počítačové hry a sama nějaké vymýšlí. No haha, já ani nevím, že počítačové hry existují, když to přeženu,“ směje se. I když jí covid narušil některé plány, ani tak nebude odjíždět zklamaná.
Související
-
Když si mnich bral jeptišku… vzpomínali ve Wittenbergu
Ve své době šlo o nevídanou událost. Bývalý mnich si bral bývalou jeptišku. Tím mužem byl reformátor Martin Luther. Ve Wittenbergu, tedy ve městě, kde položil zákla...
-
V Pečorách je jedno z nejsvětějších míst Ruska. Zdejší...
Jediným ruským klášterem, který nikdy nepřerušil svou činnost, je Svato-Uspenský Pskovsko-Pečorský mužský klášter. V době bolševického militantního ateismu se totiž...
-
V církvi nemusí být jen oficiální názory. S Tomášem Halíkem...
Komunisté předložili návrh na zdanění finanční části církevních restitucí. Tento návrh vzbudil kritiku, ke které se mimo jiné hlásí i kardinál Miloslav Vlk. „Ti, kt...
