Zimbabwe se vzpamatovává z devastující diktatury. Její přírodní parky zoufale čekají na investice

Přírodní park Chivero v Zimbabwe teprve čeká, až ho turisté objeví.

Obyvatele jihoafrického Zimbabwe čeká těžké období. Končí zima a přichází jaro, do první sklizně je ještě daleko a zásoby potravin z té poslední jsou už skoro pryč. Nová zimbabwská vláda musí řešit, jak zajistit potravinovou pomoc pro více než milion lidí. Chce také vrátit turisty do sice krásné, ale zbídačené země. Zimbabwské parky ovšem trpí nedostatkem investic na opravy i rozvoj.

K jezeru, vlastně přehradě Chivero je to z Harare asi 30 kilometrů. Většina cesty vede po pěkné dálnici. Poslední úsek přírodním parkem ale vede po prašné silnici plné výmolů, na které není radno mluvit, abyste si nepřekousli jazyk. Jet sem nízkým autem bez náhonu na všechna čtyři kola je holé bláznovství.

Lékárník z Afriky umí slovensky. Zimbabwe by podle něj mělo více obchodovat s jinými zeměmi

Lékárník Edmore Machingauta studoval v Československu.

Na předměstí zimbabwské metropole Harare na jihu Afriky žije lékárník Edmore Machingauta. Protože socialistický blok chtěl získat africké rozvojové země na svou stranu, on i jeho další spoluobčané studovali v Československu. V příspěvku reflektuje současnou situaci ve své zemi.

O víkendu do parku Chivero míří lidé z města. V Zimbabwe je v době našeho léta zima a s naším podzimem se teprve probouzí jaro. Pod stromy tedy leží suché listí a spadané slupky lusků, které stromy shodily.

Místním za babku, cizincům za čtyřnásobek

Návštěvnost není velká. U jediného otevřeného stánku s nápoji a sušenkami postává několik místních turistů. Počítačový technik Nicolas Muňaradzi přijel se dvěma synky, předškoláky Nathalianem a Anesuem.

Je neděle, a tak mají všichni volno a vyrazit si do přírody je pro pana Nicolase i pro kluky příjemné. A také levné. Dospělí občané Zimbabwe platí tři dolary, děti mají vstup zdarma. Cizinci dají za vstupenku čtyřnásobek ceny.

„Už jsme viděli krokodýly támhle ve výběhu. Venku jsme z auta pozorovali zebry a pštrosy a teď čekáme na projížďku na konících. To kluci milují,“ popisuje Nicolas. Anesu i Nathalien jsou hodní. Něco si žvatlají v jazyce šona, protože se anglicky teprve učí ve školce. Čím to, že tatínka tak poslouchají?

„To není těžké,“ směje se Nicolas. „Musíte jim jen dát to, co chtějí. A je pokoj.“ V tomto případě to znamená pro každého půllitrovka fanty a křupky. S dětmi je to stejné v Evropě i v Africe.

Bungalovy poskytují jen základní ubytování, ovšem za přemrštěnou cenu.

Nocleh na vlastní nebezpečí

V parku Chivero se dá také ubytovat. Bungalovy a chaty, jak zdejším domečkům roztroušeným mezi recepcí a břehem jezera říkají, stojí 20 dolarů na noc. I to je ale přehnaná cena.

K dispozici je kuchyňka se sporákem o dvou plotýnkách, troubou a ledničkou. Dvě křesílka, oprýskaný černý stolek a ložnice s dvojlůžkem. Chybí tu koupelna i záchod. Namísto nich je k dispozici společná umývárna vybavená minimalisticky řešenou „sprchou“, kterou představuje obyčejná trubka trčící ze zdi.

Tohle místo nutně potřebuje investice. Zimbabwané doufají, že po volbách s novou vládou se do země vrátí i turisté.

Příroda překrásná, turistická infrastruktura zbídačená. To je ve zkratce stav parku Chivero po třiceti letech Mugabeho diktatury.
Spustit audio
autoři: Pavel Novák, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas