Arles je město památek, fotografie, Vincenta van Gogha a nově také kresby – od klasiky po satiru

Festival kresby má letos svůj druhý ročník. Po loňském pilotním, se totiž ukázalo, že o kresbu je skutečný zájem a publikum jen roste. Koná se celkem na 11 výstavních místech, kterými jsou muzea, galerie, kostely, kaple i paláce v historickém centru města. Všude se dá dojít pěšky.

Sochař, malíř a pedagog Pavel Schmidt je kurátorem hlavní výstavy, na které jsou k vidění i díla Oskara Kokoschky|foto:Marie Sýkorová, Český rozhlas

Dávám se do řeči se sochařem, malířem a pedagogem Pavlem Schmidtem. „Vy na mě budete mluvit česky a já budu odpovídat francouzsky,“ dává mi instrukce k rozhovoru. Pavel Schmidt se totiž narodil v Bratislavě, mnoho let žil v Mnichově a dnes bydlí ve Švýcarsku. Loni na festivalu vystavoval vlastní kresby, letos je jedním z kurátorů.

Beuys a Kokoschka – kontrast i synergie

„Při přípravě hledíme na dvě věci. Prvně je to samotné dílo umělkyně nebo umělce, které chceme vystavit. A pak je to místo, kde dílo bude – buď v muzeu, galerii nebo nadaci,“ vysvětluje.

Hlavní expozice se letos věnuje dílu Josepha Beuyse. „Ještě než jsem vybral místo, už jsem věděl, že to bude právě dílo tohoto významného německého umělce, kterého jsem navíc znal osobně,“ dodává Pavel Schmidt.

8 fotografií

Beuysovy kresby dali v Arles do spojení s dílem jiného zásadního umělce 20. století – s kresbami Oskara Kokoschky. Zhlédnout je můžete v místním muzeu.

Od klasiky po satiru

„Arles mám spojené hlavně se základní školou a s dějepisem, kdy město představovalo římskou provincii. Později jsem sem přijel v 70. letech kreslit a poznal místní umělce,“ vypráví Pavel Schmidt. Dnes je tu součástí jedné z nejvýznamnějších akcí v roce, která představuje klasická díla i experimentální tvorbu.

Festival kresby v Arles|foto:Marie Sýkorová, Český rozhlas

Právě tu letos zastupuje například dílo francouzského umělce Jeana-Michela Jacqueta. „Ředitel festivalu věděl, že jsme se s Jacquetem moc dobře znali. Navíc naše tvorby jsou si celkem podobné, hlavně ta z 80. let,“ srovnává Pavel Schmidt.

V Arles je k vidění několik desítek výstav, a tedy i desítky uměleckých stylů. Například politická satira, která byla blízká Tomimu Ungererovi, význanému poválečnému kreslíři původem ze Štrasburku, kterému festival vzdává poctu. Zastoupena je i tvorba Georgese Wolinského, zavražděného v roce 2015 v Paříži při útoku na redakci Charlie Hebdo.