Zdejší život Vietnamce láká, přesto nezapomínají na své kořeny, říká vietnamská lektorka českého jazyka

Její otec do tehdejšího Československa odcestoval v 70. letech a vystudoval vysokou školu báňskou, její matka přijela, aby si získala kvalifikaci pro práci. Oba dva umí Česky, ačkoliv matka jen základy, zato otec mluví plynule česky.

„Mezi Češtinou a Vietnamštinou jsou diametrální rozdíly, čeština je velmi náročný jazyk,“ přiznává s tím, naučit cizince je těžké a je nutné být trpělivý. Motivací k tomu, aby se Vietnamci naučili česky, je podle ní především snaha získat trvalý pobyt a mohli zde zůstat.

„Je tady jiné podnebí, jiná kultura, je to tady vyspělejší, vědí, že pro jejich děti je to nejlepší,“ vysvětluje. Rodičům vděčí, že ji naučili vietnamsky – proto nemá nouzi o práci, především jako tlumočnice, prošla ale mnoha pracemi. „Jsem zvídavý člověk, chci zkusit všechno,“ přiznává.

Češi by od nás měli převzít rodinnou soudržnost.Ngọc Anh Đỗ

Až bude mít děti, tak jejich výchovu chce dát svým rodičům, protože si zakládají na tom, že nesmí zapomenout na svůj původ. Mnoho dalších vietnamských dětí kolem deset let také zpočátku neumí příliš vietnamsky, ale čím jsou starší, tak se vrací ke svým kořenům.

Vietnamci se už připravují na příchod lunárního roku, atmosféra připomíná pečení cukroví, místo toho ale připravují slaný rýžový koláč, tradiční jídla jako je nakládaná cibulka, vařená slepice, vietnamská šunka, smažená závitky a další pochutiny. „Místo cukroví máme kandované ovoce nebo zeleninu,“ uzavírá.