Indická svatba je zážitkem z jiného světa

Dušane, měl jsi možnost jít také někam za kulturou nebo za zábavou?

"Ano. Jeden z kamarádů, se kterým jsem si hodně povídal, mě jednoho dne překvapil. Řekl mi: „Zítra tě někam vezmu.“ Netušil jsem kam. Tentokrát to nebylo ráno, ale večer. Vzal mě na indickou svatbu."

Věděl jsi dopředu, kam jdeš? A byl jsi na to vůbec oblečený?

"Netušil jsem nic. Měl jsem na sobě běžné oblečení – džíny a tričko. I on přišel oblečený normálně, takže nic nenasvědčovalo slavnostní události."

Takže žádné varování předem.

Z cest po Indii|foto:Dušan Vágai, Český rozhlas

"Vůbec. Jak jsme se blížili, slyšel jsem hlasitou hudbu. Myslel jsem si, že jdeme do nějakého klubu. On se jen smál, protože věděl, že to pro mě bude šok. A opravdu byl. U nich jsou svatby obrovská událost, trvají klidně tři nebo čtyři dny. Když jsme vešli dovnitř, zůstal jsem stát s otevřenou pusou."

Jak to tam vypadalo?

"Byl to velký areál s otevřeným prostorem uprostřed. Ženich přijel na bílém koni a kolem něj tančili přátelé. Byla to jejich tradice. Všude hrála hudba, lidé zpívali a tančili. Atmosféra byla neskutečná."

A co jídlo?

"Stoly byly plné ovoce, rýže, zeleniny a různých pochutin. Maso tam nebylo. Ochutnal jsem sladké kuličky podobné dezertu, ale byly nejen sladké, zároveň i velmi pálivé. Chili dávají opravdu téměř do všeho."

Viděl jsi nevěstu?

"Ano. Byla nádherně ozdobená, její šaty byly plné šperků, řetízků a přívěsků. Připomnělo mi to naše tradice, kdy se při svatbách dávají dary. V jednu chvíli jsem úplně zapomněl, že jsem v Indii. Ta atmosféra mě pohltila."

Jak tě ostatní přijali?

"Naprosto přirozeně. Otec ženicha nás hned usadil, nabídl jídlo i pití. Nikdo neřešil, kdo jsem. Prostě jsem tam byl hostem svého kamaráda – a stal jsem se součástí jejich velkého dne."