Na festivalu Khamoro zazněla teskná halgata. Písně usilují o zápis na seznam národního kulturního dědictví

„Dnes mj. proběhl storytelling - večer plný příběhů a muziky, ale hlavně byl den věnovaný halgatům neboli teskným písním. Dále se představily spisovatelky klubu Paramisára Květa Podhradská, Ilona Ferková a Stáňa Miková, které vyprávěly příhody ze svého života. Z hudebníků vystoupili Miguel Horváth a jeho maminka Agnesa Horváthová, Vláďa Žabák Demeter, ale zazpíval i olašský Rom Roland Bihári, kterého objevila nezisková organizace Giľora, která hledá neznámé, ale talentované muzikanty. Z Za mě se akci povedlo navázat na dlouhou romskou tradici vyprávění příběhů doma či na oslavách,” prozrazuje o halgátech mluvčí festivalu Vojtěch Lavička.

Čtěte také

Romská halgáta usilují o zápis na národní seznam kulturního dědictví

Romský hudební žánr, který vznikl v 19. století v Maďarsku a dodnes žije také na Slovensku a v Česku, zazněl během večera Giľora v rámci festivalu Khamoro.

„Tyto písně se váží hlavně ke smutným událostem jako je například úmrtí nebo rozchod. Člověk musí k zalíbení v nich nejprve dozrát - třeba děti a mladí mají radši veselejší a živější hudbu.Ale při halgatu se člověk vyzpívává ze svého žalu, třeba při úmrtí blízké osoby.”

Teskná halgata vznikaly nejen v domácím prostředí, ale také v koncentračních táborech. Právě jejich historická a kulturní hodnota dnes stojí za snahou o zápis na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Čtěte také

Písně z táborů smrti

„Třeba “Aušvicate hi kher báro” je píseň, která má krásnou durovou, veselou melodii, ale její text je neuvěřitelně silný. Stejně tak Čhajori romaňi vznikla v koncentračním táboře. Jde o odkaz na období, který musíme zachovat. Jiné národy jej nezažili, my ale ano. Proto bych byl rád, kdyby vznikaly i nové verze těchto písní.”

Muzikant Jan Hron vnímá tento specifický hudební žánr jako důležitou součást romské identity:

„Na halgatech miluji to, že mohou zaznít všude - jak při smutných událostech, tak i na oslavách. Pokaždé přijde na moment, kdy jsou všichni emotivní, se slzami, ale třeba i hezky. Halgata jsou výrazem našeho romství, a proto je mám hrozně rád.”