Zanikne další tradiční řemeslo? Modranská majolika vyžaduje čas, trpělivost a intuitivní kreativitu, chybí lidé
Říká se, že z keramické misky chutná nejvíc. Zvlášť pokud je malovaná ve slovenské Modře. V městečku na úpatí Malých Karpat udržují staletou tradici lidové majoliky. Tedy keramiky s bílou glazurou a ručně malovaným zdobením. Po letech úpadku se staří mistři vrátili i k výrobě velkých a výstavních kusů. Své zkušenosti ale nemají komu předávat.
„Začíná se tak, že se vymíchaná hlína hodí na kruh, musí se použít hodně vody, vycentrovat…“
Oliver sedí za hrnčířským kruhem a z hliněné hroudy vytahuje do výšky takzvanou kachlicu – během několika minut z ní vymodeluje asi čtyřicet centimetrů vysokou sedláckou vázu. Z hrnčířské dílny vyzařuje opotřebovaná a oprýskaná krása, kterou jí vtiskly tisíce hodin poctivé práce.
Základ je sledovat ostatní
K mistrovství u kruhu prý člověk potřebuje hlavně trpělivost a ochotu učit se od druhých:„Sedět za tím kruhem. Učit se z vlastních chyb…. Sledovat, jak to dělají druzí, to je základ. Kolik času člověk práci za kruhem dá, tolik mu kruh vrátí,“ myslí si.
Bílou modranskou majoliku zdobí hlavně květinové ornamenty – směsice pestrých barev nebo takzvaná habánská varianta bez kdysi drahé červené. V nabídce jsou i čistě modré nebo zelené dekory.
Malířka Alena už majoliku zdobí čtyřiačtyřicet let: „Mě to hned na začátku okouzlilo. Je to moje srdcovka a můj koníček. Skutečně mám tu práci strašně ráda,“ svěřuje se. Propracované obrazy si šestice modranských malířek a jeden malíř nepředkreslují.
Pustit kreativitu na špacír (do Tater)
Rozkvetlé vzory malují z hlavy, podle citu. A často mají volnou ruku. „Já nad tím už ani nepřemýšlím. Dostanu nějaký džbán nebo vázu a pustím si kreativitu na špacír. Velmi ráda dělám nové dekory, ale samozřejmě dodržujeme zásady starých vzorů,“ vysvětluje mi.
Čtěte také
Malíř podle Aleny svůj rukopis pozná, i kdyby na něj narazil na druhém konci země: „Každý má specifickou malbu, jako podpis… Když jsem jela na dovolenou do Tater, našla jsem nějaké svoje věci,“ usmívá se.
Ve výrobně jakoby čas běžel pomaleji. I proto je podle manažerky Miriam Fuňové problém sehnat nové zaměstnance. V rychlé době má prý stále méně lidí předpoklady, aby trpělivě a dlouhodobě seděli nad prací a učili se z vlastních chyb.
Zajímá keramika dost lidí?
„Ještě takových pět až deset let mistry mít budeme. Snažíme se najít mladé lidi, které by keramika zajímala. Věřím, že čas, který máme před sebou, nám je přinese,“ doufá.
Jedním z úkolů, který si Miriam v majolice vytyčila, je připomenout lidem hodnotu, kterou zdobená keramika má: „Byli jsme naučení, že visela na stěnách, měla ozdobnou funkci a byla vzácná. A potom se to zlomilo do opačného extrému. Teď se snažíme o to, aby lidi začali keramiku opět používat,“ vysvětluje.
„Doporučuji, když někdo daruje vázu, ať do ní dá květiny a vodu. Nebo když daruje mísu, ať na ni poskládá koláče. Je to drobnost, ale udělá to úplně jiný dojem,“ nabízí na závěr tip manažerka Miriam Fuňová.
Související
-
Český Leonardo dvacátého století: vyzvídal pro Masaryka, tvořil keramiku pro Hemingwaye
Josef Mrázek svou špionáží za první světové války přispěl ke vzniku Československa a svým vynálezem pak i k vítězství Spojenců ve druhé světové válce.
-
Gmundenská keramika je rakouská klasika. Vyrábí se 300 let a pořád nestárne
Hrnky, talíře nebo džbán s typickým zeleným dekorem z keramičky na břehu jezera Traunsee v hornorakouské oblasti Salzkammergut má v Rakousku téměř každá rodina.
