Zákon o zastavárnách, letecká legenda František Peřina, začalo MS v ledním hokeji

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Prezident Václav Klaus vetoval zákon, který měl zakázat noční obchodování v zastavárnách. Prezidentské veto se stalo hlavním tématem Duelu Týdne v tahu.

Prezidentská veta, to je téma pro komentátora Radiožurnálu Petra Nováčka.

Dnes ráno zemřel generál František Peřina. Česká letecká legenda. Jeho osudy přiblíží redaktor Mikuláš Kroupa.

V Lotyšsku začalo Mistrovství světa v hokeji. O české hokejové reprezentaci budeme mluvit s šéfem Hokejového svazu Vratislavem Kulhánkem.

Jan Pokorný se v pravidelném fejetonu zamyslí nad státními svátky.

Takový je stručný souhrn témat 18. Týdne v tahu v tomto roce. Od mikrofonu Radiožurnálu vás jím provede Hana Hikelová.

Duel

Hana Hikelová: Prezident Václav Klaus vetoval v úterý zákon, který počítá se zákazem nočního obchodování v zastavárnách. Podle tohoto zákona by zastavárny nesměly přijímat zboží mezi 22. hodinou večer a 6. hodinou ráno. Poslanci, kteří normu vypracovali, si od ní slibují omezení obchodování s kradeným zbožím. Prezident republiky ale tento předpoklad považuje za mylný. Našimi hosty jsou teď tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl, hezký den.

Host (Ladislav Jakl): Dobrý den.

Hana Hikelová: A ve studiu je jeden z předkladatelů tohoto zákona, poslanec za KSČM František Beneš, i vám hezký den.

Host (František Beneš): Dobrý den.

Hana Hikelová: Pane Jakle, podle prezidenta je zákon na hraně ústavnosti, proč?

Host (Ladislav Jakl): Na hraně ústavnosti je především tím, že docela zásadním a brutálním způsobem se dotýká svobodného vlastnictví a svobodného nakládání se svým majetkem pro všechny vlastníky a podnikatele těchto živností.

Hana Hikelová: Pane poslanče, je to první norma, která upravuje otevírací dobu, podle prezidenta je to mimořádný precedens, a je tak dotčeno, právě jak zmiňoval pan Jakl, právo podnikat i právo vlastnické.

Host (František Beneš): Já si myslím, že v žádném případě se nedotýkáme práva vlastnického. Pokud jde o práva podnikat, náš návrh vychází vstříc požadavkům občanů, starostům měst a obcí, kteří si stěžují, že nemají nástroj, aby mohli takovou činnost v noci zakázat. Já chci na samém začátku říci, že to není zákon proti živnostníkům, je to zákon proti zlodějům, kteří kradou na ulicích, v restauracích při zavírací době a potom se potřebují svých věcí rychle zbavit. Je to zákon proti dealerům drog, proti vášnivým hráčům, kteří potřebují získat peníze na to, aby mohli právě tyto předměty v noci získat.

Hana Hikelová: Pane Jakle, co říkáte na to, že pan Beneš tvrdí, že to neomezuje právo vlastnické, tento zákon.

Host (Ladislav Jakl): Samozřejmě že to omezuje právo každého vlastníka, který chce ve svém majetku podnikat tímto způsobem. Argumentace pana poslance mě připadá velmi scestná, je to asi něco podobného, jako kdybychom zjistili, že v úterý se nejvíc krade v tramvajích a tudíž bysme zakázali tramvajový provoz. Přece není možné postihovat lidi, kteří nic neudělali, kteří mají nějaký svobodný svůj vlastní důvod, proč chtějí něco dát do zastavárny a někdo, kdo jim v tom je schopen vyhovět a jenom kvůli tomu, že také tam chodí zloději, tak zakážeme celou činnost plošně pod záminkou, že se snad krade jenom v noci, jako kdyby se nekradlo i ve dne. Ten zákon je postavený na líbivých argumentech. On vám každý začne horovat hlavně proto, že jenom menšina lidí zažila takovou vážnou sociální chvíli, že musela jít do zastavárny, to jenom malá část lidí, všichni ostatní nad takovýmito zařízeními ohrnují nos, protože se netýkají prostě jejich životů, ale přece kvůli tomu, že se to týká jenom nějaké malé části, tak nebudeme zakazovat šmahem jednu věc jenom proto. Ono ty zákony tohoto typu budou vždycky strašně snadno procházet, protože lidé, kteří dobře vědí, že to je hloupost, tak se bojí se ozvat, bojí se říct král je nahý, tenhleten zákon je strašlivá hloupost, protože riskují, že jim předkladatelé takový zákon řeknou, ale vy asi zřejmě vůbec nechcete se bránit proti lumpům, zlodějům a podvodníkům.

Hana Hikelová: Pane poslanče, vy tvrdíte, že by tento zákon vedl ke snížení kriminality, v případě krádeží dokonce by poklesly o 10 procent, to je podle vás 15 tisíc lidí, kteří nebudou ročně okradeni. Z čeho vycházíte při takovýchto tvrzeních?

Host (František Beneš): Já se musím ještě ohradit proti slovům, která jsme právě slyšeli. Tento zákon nevznikl ze dne na den, tento zákon vznikl po dlouhém projednávání se živnostenskými úřady, které právě požadují účinný nástroj pro to, aby mohly tuto situační prevenci používat. Samozřejmě, lže situační prevence je trochu drastická metoda, ale i podle policejní statistiky je to metoda nejúčinnější. Není to metoda, který by byla samospasitelná. My si jsme vědomi, že bychom například úpravou živnostenského zákona otevřeli Pandořinu skříňku a mohl by někdo přijít s tím, že můžeme omezit prodejní dobu v lékárnách a někde u benzínových pump. To jsme nechtěli dělat právě proto, že jde o speciální případ, tak jsme zvolili speciální zákon. Pokud jde o statistiku policie, lze dokázat, že se nejvíce krade právě v této noční době a já myslím, že je to i na veřejných webech k dosažení získat statistiku těchto činností.

Hana Hikelová: To znamená, ten váš odhad, že by to snížilo kriminalitu, co se týká krádeží o 10 procent, vychází z policejních statistik.

Host (František Beneš): My jsme spolupracovali už na tvorbě úpravy živnostenského zákona a zákona na ochranu spotřebitele. K takovému poklesu došlo asi k desetiprocentnímu poklesu poté, co se zvýšily kontroly policie a zvýšily se pravomoci a také povinnosti lidí, kteří nabízejí zboží bez dokladu o nabytí, že nesmějí mezi svým zbožím nic, co by tento doklad neovalo, protože oni dost často říkali, to je moje, to není určeno k prodeji, takže poté klesla kriminalita asi o 10 procent a my nemáme jiný cíl, než dalších 10 až 15 procent a potom přepočítaná na počet obyvatel, na počet těchto trestných činů, těch krádeží prostých, by vycházelo těch 15 tisíc spokojenějších, neokradených našich spoluobčanů.

Hana Hikelová: Pane Jakle, máte možnost reagovat na tyto argumenty.

Host (Ladislav Jakl): Nejmenší kriminalita, nejmenší zločinnost je v diktátorských režimech. Tyto režimy totiž vůbec nemají žádný problém omezit svobodu lidí a vytrubovat do světa, že to je v jejich zájmu, že to je v zájmu boje proti kriminalitě a tak, když omezíme svobodu, například si řekneme, že v periferních uličkách, v noční hodině stejně chodí jenom samé pochybné existence, tak tam prostě vyhlásíme stanné právo, nebude tam chodit nikdo a většina lidí zatleská, protože si řeknou, no stejně počestný člověk by v jednu, ve dvě hodiny v noci někde tamhle u přístavu nebo někde na nábřeží nebo někde na periferii stejně nešel, moje práva se tím nedotknou, ale že takhle je možné okrádat a ořezávat svobodu kousek po kousku, aniž bysme si toho všimli, to je věc strašně nebezpečná a někdo se ozvat musí. Pan poslanec říkal, že zákon se nezrodil ze dne na den a že byl dlouho připravován. Potom tedy nechápu, jak to, že v něm jsou užity termíny, které vůbec náš právní řád nezná. Právní řád nezná termín zastavárna, právní řád nezná termín bazar, živnostenské listy těchto obchodníků jsou vedeny úplně jinak a obejít tento zákon je strašně snadná věc, prostě svoji provozovnu nazvu úplně jinak, protože stejně jsem veden jako podnikatel a živnostník pod jiným názvem, takže i z toho hlediska technicko legislativního jde o mimořádný paskvil, kdy prostě chtěl někdo zřejmě nasbírat body u určité části lidí, která se nebojí omezení svobody a která vždycky zatleská, když pod záminkou boje proti nějakým nešvarům je zase kousek svobody umenšeno.

Hana Hikelová: Pane poslanče, nejprve ten technicko legislativní rozměr. Prezident zákonu vytýká to, že pracuje s pojmy noční doba, bazar, živnostenská oprávnění mají podnikatelé samozřejmě na jistý druh podnikání, pan Jakl upozorňuje na to, že by šel obejít tento zákon.

Host (František Beneš): Já se musím vrátit ještě k tomu, že chceme používat nějaké diktátorské metody, já to musím odmítnout, protože já bych odkázal například na rozpravu v Senátu, kde pan Pithart a toho nelze zcela jistě obvinit z toho, že by byl nějakým příznivcem diktátorských metod, udál jako příklad, že v New Yorku klesla kriminalita právě následkem drobných činů, které upravovaly právní systém a z New Yorku se prý stalo jedno z nejbezpečnějších měst současného světa nebo mezi těmi velkými městy. Pokud jde o ty pojmy, tak já, tady zopakuji znova, že tento zákon pracuje striktně a úplně přesně s pojmy, které jsou uvedeny v živnostenském zákonu a v zákona na ochranu spotřebitele, nemá žádné jiné pojmy. Zastavárny samozřejmě náš právní systém zná, náš právní systém skutečně nepoužívá slovíčko bazar, ale slovo bazar je v zákoně uvedeno pouze v závorce. Zákon omezuje nejenom provozovny, ale i činnosti, které jsou opět citovány přesně z živnostenského zákona. Není tedy možné u benzínové pumpy tuto činnost provozovat. I to by bylo pod sankcí 50 tisíc korun.

Hana Hikelová: Vraťme se k samotnému živnostenskému zákonu. Ten byl novelizován předloni, podle této novely musejí zaměstnanci zastaváren zjišťovat totožnost klientů, i tento krok měl omezit obchodování s kradeným zbožím. V mnoha případech se to ale neděje, nebylo by účinnější dbát více na dodržování této normy a přísně případné prohřešky zastaváren trestat, než sahat k dalšímu zákonnému nařízení?

Host (František Beneš): My jsme tuto úpravu živnostenského zákona také nějakým způsobem do našeho právního systému vnesli, bylo poté, co nás policie přesvědčila, že mají možnosti ...

Hana Hikelová: Ne, já se teď ptala na to, jestli by nebylo lepší, aby byl více dodržován... .

Host (František Beneš): Já to, hned se k tomu dostanu. Policie má možnosti rozkódovat například podle podpisu i u ukradeného občanského průkazu, kdo je tím viníkem a je možné při opakovaných krádežích a prodejích najít toho viníka. Samozřejmě činnost policie je základem, jenomže policie a živnostenské úřady, aby měly tu kontrolu, aby jí mohly vykonávat, potřebují mít oprávnění k tomu, to myslím dnes mají.

Hana Hikelová: Ne, ta otázka stála jinak. Živnostenské úřady i policie mají všechny podmínky pro to, aby zastavárny kontrolovaly, aby kontrolovaly chod kradeného zboží, nebylo by lepší, kdyby ty kontroly byly důslednější, než stavět nějaký nový zákon?

Host (František Beneš): No samozřejmě, že to uvítám a taková metoda se určitě děje, jde jenom o to, aby bylo dostatek lidí, kteří jsou tyto kontroly schopni dělat. Já, náš zákon v žádném případě nemá obejít tu povinnost policie kontrolovat a postupovat sankcemi proti těm, kdož jsou přistiženi.

Hana Hikelová: Pane Jakle, prezident republiky právě upozorňoval na to, že obecně tuto problematiku prodeje použitého zboží by měla řešit novela živnostenského zákona a ne samostatný zákon. Jakou novelu jste měli na mysli nebo pan prezident?

Host (Ladislav Jakl): Pan prezident neměl na mysli nějakou konkrétní novelu, ale soudí, že není možné vyzobávat ze života kolem nás jednotlivé izolované problémy a pokoušet se je amatérsky řešit, ale že by měly být řešeny plošně, standardně, napříč všemi různými druhy podnikání a tam by bylo třeba zajistit veřejnou vůli a veřejnou podporu pro určitý režim, ale jenom k tomu tématu, o kterém jste mluvili před chvílí. Samozřejmě, že právní řád a právní stát má postihovat všechny typy protizákonného chování, které může postihnout nevinné lidi, ale ono je to totiž složité, ono je to těžké pro policii, ono je to těžké pro všechny vyšetřovací složky, je to těžké pro justici, samozřejmě, že pro všechny tyto složky je mnohem jednodušší, když se celá jedna činnost zakáže, i s tím, že potom má dopady pro nevinné lidi, protože mají pocit, že mají potom jednodušší situaci. Já jsem přesvědčen, že je povinností policie, povinností dalších kontrolních orgánů kontrolovat život i v noci, kontrolovat i provoz zastaváren, ale především bránit samotné trestné činnosti a ne až to, když výnos někdo z trestné činnosti chce zpeněžit a dobře prodat a ne postupovat kroky, říkám znova, nejmenší zločinnost a nejmenší kriminalita by byla, kdybychom vyhlásili stanné právo a ven se nechodilo vůbec. Ten zákon na první pohled možná není složitý, nemá žádný velký dopad a nepostihne mnoho lidí, ale třeba tento zákon pan prezident vrátil ve středu, hned ve čtvrtek podepsal 11 dalších zákonů, o kterých už se pochopitelně tolik nereferuje, jako o těch, které prezident vrací a tak to podepisuje jako na běžícím páse obrovskou produkci současného Parlamentu. Většina těch zákonů se zakusuje do naší svobody, většina těch zákonů nějakým způsobem omezuje, reguluje naše životy a pan prezident soudí, že čas od času je třeba říct dost a vybrat si nějaký opravdu exemplární případ, kdy je opět omezována naše svoboda pod průhlednými záminkami a chtěl by na to upozornit, a proto si vybral i tento zákon.

Host (František Beneš): Já si myslím, že ani pan prezident by si neměl vybírat a gesty dokazovat některé záměry. Já musím odmítnout, že by šlo o zákon, který by byl proti slušným lidem, je to zákon, který má všem slušným pomoci, je to zákon proti těm, kdož se snaží porušovat pod rouškou tmy, v noční době nejvíce naši bezpečnost. Je to zákon, který má pomoci, nic, nikomu by neměl ublížit. Jestliže potřebuji do zastavárny něco donést, potřebuji peníze, určitě můžu počkat do rána.

Host (Ladislav Jakl): A to může udělat i ten zloděj ale, přesně a přesně tak to bude dělat.

Hana Hikelová: Říkají dnešní hosté, tajemník prezidenta republika Ladislav Jakl a jeden z předkladatelů zákona, poslanec za KSČM František Beneš. Pánové díky a na slyšenou.

Host (Ladislav Jakl): Děkujeme, na shledanou.

Host (František Beneš): Na shledanou.

Hana Hikelová: Prezident Václav Klaus ve čtvrtek také vetoval zákon, podle kterého by měla v Česku vzniknout síť neziskových nemocnic. Zdravotnictví podle prezidenta potřebuje zásadní reformu, tu ale tato norma nepřináší. Zákon se nyní také vrací do Sněmovny, kde pro jeho schválení bude potřeba nejméně 101 hlasů.

Veta zákonů prezidentem republiky

Hana Hikelová: Ve studiu je se mnou komentátor Radiožurnálu Petr Nováček. Hezký den.

Petr Nováček: Hezký den.

Hana Hikelová: Petře, Sněmovna bude o tomto vetu hlasovat ještě před volbami, na tomto zákoně je shoda ČSSD a KSČM, takže je velmi pravděpodobné, že veto prezidenta bude přehlasováno. Jaký význam má vetovat takový zákon?

Petr Nováček: No, já mám za to, že před volbami částečně agitační a že i ve Sněmovně to tak bude. Tam prostě musí levice demonstrovat, že stanovisko prezidentovo hravě zvládne přehlasovat, protože to všechno se v předvolební kampani počítá. Jinak ale samozřejmě je to taková nouzová situace, protože takhle by legislativní proces probíhat neměl, už proto ne, že prezident republiky je součástí moci výkonné jako vláda, že tyto dvě především instituce vstupují do přípravy nových zákonů a pokud nejsou schopny postupovat ruku v ruce, tak z toho samozřejmě mohou vznikat vážné ústavní komplikace. Zaplať pánbůh, máme několik málo týdnů do voleb, pak se dočkáme nového vládního kabinetu a nového složení Poslanecké sněmovny, takže se možná tahle dnešní situace odblokuje.

Hana Hikelová: Já se ještě vrátím k tomu, co jsi říkal. Prezident i vláda jsou součásti moci výkonné, prezident jmenuje vládu. Řeší nějak ústava, když se prezident a vláda dostávají do sporu? Teď jsou to veta zákonů, které vláda označuje za řekneme strategické, na druhou stranu z nedávné doby si pamatujeme výroky, kdy třeba premiér Paroubek chtěl omezit peníze na zahraniční cesty prezidenta.

Petr Nováček: Tak, já začnu u toho veta. Článek 62, odstavec h) Ústavy České republiky říká, že prezident republiky má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon, s výjimkou zákona ústavního. V tomto našem konkrétním případě to znamená, že ať už jde o neziskové nemocnice nebo o zákony, které vrátil v minulých dnech, záleželo na zvážení prezidenta, zda-li ten zákon podepíše, anebo zda-li se jím bude muset Poslanecká sněmovna zabývat znovu. Problém je v něčem jiném a řeší jej mezi sebou i ústavní právníci. Do jaké míry prezident republiky, a to se týkalo i Václava Havla předtím, může tohoto práva využívat a do jaké míry, kde začíná ta hranice, kdy už ho nadužívá. Obecně se má v právních kruzích za to, že prezidentské veto by mělo postihnout zásadní nedostatky zákona, to je jedno kritérium, a to druhé nastává v situacích, kdy by prezident republiky podpisem toho zákona porušil onu část svého ústavního slibu, mimochodem také zakotveného v ústavě, který říká, že prezident republiky zastává svůj úřad v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jinými slovy, sezná-li Václav Klaus, lže toto poslední kritérium zákon nenaplňuje, tak pak ho Poslanecké sněmovně vrátil a nedá se tomu nic vytknout. Ty komplikace, které nastávají, v tomto případě se bude muset na poslední chvíli před volbami sejít Sněmovna, dát dohromady minimálně 101 hlas a prezidentovo veto přehlasovat, ty tady samozřejmě jsou.

Hana Hikelová: A co se týká té druhé části mé otázky, řeší nějak ústava právě případné spory mezi těmi dvěma složkami moci výkonné?

Petr Nováček: Tak těch sporů může být celá řada, ale v zásadě je to tak, že prezident republiky jmenuje vládu, respektive jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh pak celou vládu a prezident republiky na druhé straně například zastupuje republiku v zahraničí, ale protože je současně ze svých kroků ústavně neodpovědný, tak tyto kroky garantuje v ústavě právě vláda České republiky, proto například existuje princip kontrasignace, to znamená, že významnou část zákonů musí podepsat nejen prezident republiky, ale i předseda vlády. Tohle to je jeden z takových příkladů, ale na co se mě, Hanko, ptáš, to je v podstatě záležitost teoretická. On totiž zákonodárce, ústavodárce nepředpokládá, že by prezident republiky a vláda byli v nějakém trvalém kontroverzním stavu. Nám se to stalo proto, že prezident republiky, čestný předseda ODS je člověk profilově pravicových liberálních názorů a už osmým rokem tady máme vládu, která je vládou levo středo nebo dokonce vládou levicovou a tam pak samozřejmě může docházet k určitým střetům, které vyplývají z různých světonázorových nebo chceme-li ideologických pohledů. Tento stav se dá překonávat přiměřenou vzájemnou komunikací, já bych chtěl zdůraznit, že až donedávna se to vždycky dařilo. To, co se děje teď, že prezident republiky vrací Poslanecké sněmovně nazpátek významnou, významný počet zákonů, to skutečně přikládám té předvolební atmosféře. On prezident sám několikrát poznamenal, že samozřejmě tím, že se stal nadstranickou hlavou státu, takže ale nemůže v sobě zapřít svoje já a je to vidět i z téhle jeho legislativní procedury.

Hana Hikelová: My už jsme zmiňovali právo prezidenta vetovat zákon, je dáno ústavou, obecně se ale za tu ještě relativně krátkou dobu existence samostatné České republiky dá říci, že většina zákonů, vetovaných ať už Václavem Havlem nebo Václavem Klausem Sněmovna přehlasovala. K čemu by tedy takové veto mělo sloužit? Já jenom ještě připomenu, že v případě veta Václava Klause to bylo 25 k dnešnímu dni vetovaných zákonů a Sněmovna nepřehlasovala veto prezidenta v podstatě pouze dvakrát.

Petr Nováček: Ta čísla jsou výmluvná sama o sobě. Už Václav Havel míval v tomto smyslu s Poslaneckou sněmovnou problémy. Téměř vždycky to dopadlo tak, že když některý ze zákonů vetoval, takže v tom následném hlasování dali svoje hlasy dohromady i ti poslanci, kteří napoprvé zákon nepodpořili, takže prezident opakovaně prohrával. Tenkrát se to bralo tak, že poslanci si drží prezidenta na distanc a že mu prostě předvádějí, že oni jsou těmi svrchovanými zákonotvůrci, nikoliv prezident republiky. Prezident republiky navíc má ještě jednu možnost, i když nevyužije toho práva veta, tak se může v případě pochybností obrátit na Ústavní soud a ten pak shledává, zdali existuje nějaký rozpor mezi zákonem schváleným proti vůli prezidenta a mezi ústavním pořádkem České republiky. Posluchači si jistě dobře vzpomenou, že právě tímto způsobem sešel ze světa zákon, který měl zásadně změnit náš volební systém. Bylo to v roce 2001, když Ústavní soud právě na podání prezidenta republiky podstatnou část této zákonné předlohy, připravené tehdy smluvně opozičními partnery, zrušil a tím celá ta věc spadla pod stůl.

Hana Hikelová: Říká komentátor Radiožurnálu Petr Nováček. Petře, díky a na slyšenou.

Petr Nováček: Děkuji a přeji hezký den.

Hana Hikelová: Za chvíli si v Týdnu v tahu připomeneme osobnost generála Františka Peřiny. S šéfem Hokejového svazu Vratislavem Kulhánkem budeme mluvit nejen o zahájeném Mistrovství světa v hokeji v Lotyšsku a nevynecháme ani pravidelný fejeton Jana Pokorného, tentokrát o státních svátcích. Příjemný poslech vám přeje Hana Hikelová. Vzpomínka na Františka Peřinu

Hana Hikelová: Dnes časně ráno zemřel v Ústřední vojenské nemocnici v Praze jeden z nejslavnějších českých pilotů, válečný veterán z druhé světové války, legenda v bitvě o Francii a Anglii, stíhač Britského královského letectva, generál František Peřina. Byl nositelem nejvyšších státních vyznamenání České republiky, Francie i Velké Británie, Řádu čestné legie, francouzského Válečného kříže, čtyř československých válečných křížů, tří československých medailí za chrabrost, Medaile za zásluhy 1.stupně a dalších vyznamenání. Vzpomínku na něj připravil Mikuláš Kroupa.

Mikuláš Kroupa: Vynikající letecký akrobat, vojenský stíhač František Peřina těsně před válkou velel 31. letce Druhého leteckého pluku v Olomouci. Je to slavný vojenský letec. Kromě jiného vítěz letecké olympiády. Po československé demobilizaci bylo Peřinovi jasné, že se bojovat proti Němcům nebude. Než vyrazil přes hranice do Polska, oženil se. Druhý den odešel do války. Se svoji ženou se neviděl šest let. František Peřina, stejně jako stovky Čechoslováků vstoupil do francouzské Cizinecké legie, kde získává přezdívku Četař Rynopé. To, co tento letec předvedl ve vzdušných soubojích je do té doby nevídané. Ve vzdušných soubojích Němcům předvádí svoje akrobatické dovednosti zvláště na Spirfeirech a Harekinech. Historik Ladislav Kudrna.

Host (Ladislav Kudrna): František Peřina byl především znám jako nekompromisní stihač, velice agresivní stihač, který se vyznamenal ve francouzské kampani, kdy během pouhých tří týdnů dokázal sestřelit 11 německých letounů jistě a dva pravděpodobně. Stal se prvním českým leteckým esem ve druhé světové válce jeho rekord, že během dvou dnů sestřelil 7 německých letounů nebyl prakticky po celou válku překonán.

Mikuláš Kroupa: Historik Ladislav Kudrna. Při jedné patrole se Františku Peřinovi stalo něco nečekaného. Na jeho letku zaútočilo 60 Messerschmidtů, skoro desetinásobná přesila.

Host (František Peřina): Jsem si tak říkal, že to je honba na jeleny, teďko, kdo z koho, buď bude on lepší nebo já budu lepší.

Mikuláš Kroupa: Když František Peřina nouzově přistává, má letadlo rozstřílené 90 projektily a zraněnou ruku. Aby totiž zachránil ostatní piloty z jednotky, strhnul pozornost nepřátelských letounů na sebe. Po Aloisovi Vašátkovi byl František Peřina nejvýkonnějším československým stihačem. Během války vycházely na titulních stranách reportáže, rozhovory a portréty četaře Rynopé, tedy Františka Peřiny. Málokdo věděl, kdo se pod přezdívkou skrývá. Po pádu Francie utekl do Severní Afriky a odtud se pak dostal do Velké Británie, kde byl přidělen k 312. Československé stíhací skvadroně. Po čase se stává inspektorem letecké střelby a také pobočníkem velitele československé styčné skupiny při Generálním štábu Feitercommand. Před 61 lety se František Peřina vrátil do osvobozené vlasti. Jeho žena Anna Peřinová-Klimešová, kterou si vzal těsně před válkou, byla pět let během války Němci vězněna. Po válce spolu koupili u Prahy vilku, ve které dva roky bydleli. Idyla vojenského letce, profesionálního vojáka, válečného hrdiny netrvá dlouho. František Peřina vzpomínal na den, kdy v budově ministerstva národní obrany náhodou potkal brigádního generála a komunistického náměstka pro kádrovou práci Bedřicha Rajcina. Člověka, který zosnoval řadu vykonstruovaných procesů s generály a důstojníky. František Peřina šel na ministerstvo kvůli nějaké vojenské formalitě, byl v uniformě, ozdobené leteckými vyznamenáními.

Host (František Peřina): Jak vlezu na to ministerstvo, na štáb, tak na schodech jsem chytil s tím Rajcinem, generálem. Já ho pozdravím, samozřejmě on neodpověděl a hned šel proti mně takhle a jak to, že mám na blůze ještě ty anglický křidýlka. Já jsem říkal, no tys mě je nedal, tak proč se mě ptáš? Jak to, že mě tykáš? Já říkám, jak to, že ty mě tykáš? Pokud já vím, podle našeho řádu A 1 1 se důstojníci oslovují pane. Tys mě začal tykat, tak já ti taky tykám. Já si na tebe posvítím. No jak si Rajcin na mě chtěl posvítit, tak jsem věděl, že je zle.

Mikuláš Kroupa: Vzpomíná František Peřina. Na československé vojáky RAF čeká po roce 1948 kriminál, pracovní lágry a v nejednom případě trest smrti. František Peřina těsně před tím, než měl být zatčen, vyrazil se svoji ženou na letecký výlet, ale přistává v západním Německu.

Host (František Peřina): Nás žádnej nemohl vidět, já jsem letěl přes Prostějov, kde byly lesy, letěl jsem pod Českými Budějovicemi, kde byly lesy a to bylo takový počasí, prostě, les, velká mašina to nemohla udělat. Až do Německa jsem letěl v dešti a potom, když jsem letěl, já jsem nevěděl vůbec, kde jsem, no, až jsem se potom našel, našel jsem řeku, tam byla taková vesnička a tam jsem přistál na poli a ohlásil jsem se, šel jsem do vesnice potom, tak ohlásil jsem, už jsem byl v Německu.

Mikuláš Kroupa: František Peřina emigroval nejprve do Kanady a poté do Spojených států amerických, kde se podílel mimo jiné na navrhování sedadel do jednoho kosmického programu a do dopravního letedla Boeing 747. Moje poslední otázka před dvěma lety, když jsem s Františkem Peřinou natáčel rozhovor, ze kterého jsou i předchozí úryvky byla, co by vzkázal budoucím generacím. Jaké je jeho poselství nebo přání.

Host (František Peřina): Já bych strašně rád viděl náš lid, který se odnaučí závisti, poněvadž já když jsem sem přišel, jsem poznal, že nejenom lidi, který neznám, ale i moji kamarádi, abych tak řekl, že jsou strašně závistiví a kdybych měl o korunu víc, než mají oni, tak mi ji strašně závidí. Byl bych strašně rád, aby skutečně to moje přání, aby se skutečně vyplnilo, aby ti naši lidé se měli skutečně rádi, aby měli rádi jeden druhého.

Hana Hikelová: Tolik vzpomínka na Františka Peřinu. Teď se vrátíme do roku 1942. Právě tehdy nazpívali čeští letci v Anglii následující píseň.

Mistrovství světa v hokeji

Hana Hikelová: V Lotyšsku začalo Mistrovství světa v hokeji, kde naše reprezentace obhajuje mistrovský titul z loňského roku. Z pohledu českého hokeje je sice předčasné hodnotit letošní sezonu, nicméně už teď se dá říci, že k těm bezproblémovým asi patřit nebude. Do Rigy teď zdravím předsedu Českého svazu ledního hokeje Vratislava Kulhánka, hezký den.

Host (Vratislav Kulhánek): Hezký den, dobrý den.

Hana Hikelová: Pane předsedo, český hokej neměl v poslední době nouzi o sponzory, tedy ten reprezentační, letos hokejisté získali bronz na olympiádě, v Europe Hockey Tour se jim ale nedařilo, navíc dochází k obměně hráčského kádru, projevuje se to nějak na zájmu sponzorů?

Host (Vratislav Kulhánek): No tak já bych vás trošku opravil, protože že bychom měli přebytek sponzorů ani předtím, to rozhodně ne, ale jako zaplať pánbůh za ty, které máme a ty naše nejnutnější náklady to pokrylo. Jenom tak pro zpestření, například pojištění hráčů NHL teď tady v Rize stojí Svaz čtyři a půl milionu korun, to je jenom taková drobnost na okraj. Co se týče toho, jestli ta bronzová medaile měla nebo titul Mistrů světa měla vliv nebo neměla vliv, dá se říci, že to spíš naše stávající sponzory uspokojilo, ne že by nám to získalo sponzory nové. Máme většinou dlouhodobější smlouvy, jak s Eurotelem teda do budoucna s O2 tak s Českou pojišťovnou, takže ten vliv umístění zásadně na to rozhodně nebyl.

Hana Hikelová: Dá se říci, jestli měl nějaký vliv a má vliv na sponzoring to, že v reprezentaci hráli české hvězdy z NHL. Hrají samozřejmě i teď, ale přece jenom k té obměně tam došlo.

Host (Vratislav Kulhánek): No tak ono například na olympiádu to žádný vliv nemá, protože tam . .

Hana Hikelová: Tam není sponzoring.

Host (Vratislav Kulhánek): Jsme naše sponzory nesměli prezentovat, což je velká škoda a na mistrovství světa samozřejmě je to dobrý argument i pro Euro hockey tour sponzoři žádají aspoň několik známých hráčů, aby na Euro hockey tour se zúčastnilo, samozřejmě je to spojeno s řadou problémů, protože tam to koliduje s termíny v NHL a s přípravnými kempy NHL, ale dá se říct, že sponzoři jsou vcelku spokojeni. Zatím.

Hana Hikelová: Vy jste pro Lidové noviny řekl, že chcete změnit fungování reprezentace, v jakém směru?

Host (Vratislav Kulhánek): No tak ten stávající systém, kdy generální manažer má vlastně jakousi roli lepšího úředníka a vedoucí týmu je další lepší úředník, tak nějak a pak je tam vlastně hlavou toho všeho a nejzodpovědnější osobou je hlavní trenér, tak mě se to nezdá jako optimální, nejenom mě a chtěl bych rád a už jsem to diskutoval s řadou svých kolegů, přejít na systém, podobný systém jako mají Kanaďani nebo Finové nebo Američani, to znamená generálního manažera, což třeba v případě Kanady je Wayn Grecki, to znamená pozice, která je skutečně šéfem celého týmu, která spolurozhoduje, která je nadřízená hlavnímu trenérovi.

Hana Hikelová: Experti tvrdí, že úroveň reprezentace obráží úroveň naší extraligy. Jakou roli teď hraje to, že extraligové kluby teď v podstatě diktují, co se stane v nejvyšší hokejové soutěži a svaz na to moc velký vliv nemá.

Host (Vratislav Kulhánek): No tak tohle to nějaký mimořádný vliv přímo na reprezentaci nemá. Na reprezentaci mělo vliv to, že bylo stanovisko klubu, že hráč z reprezentace může jít maximálně na dva turnaje a maximálně tři hráči z jednoho klubu, což samozřejmě tu reprezentaci těžce poznamenalo v minulé sezoně, teď jsme velice blízko dohody, že by se to týkalo pěti hráčů z každého klubu bez omezení, čili s tím národním týmem by se potom dalo pracovat naprosto plánovitě, ne na každém turnaji že by byl úplně jinak sestavený tým.

Hana Hikelová: My jsme v úvodu mluvili o penězích pro reprezentaci, o penězích se v posledních dnech hodně mluví v souvislosti s extraligou. Vítěz první ligy by měl zaplatit 25 milionů korun, aby mohl pomýšlet právě na účast v nejvyšší soutěži. Vám se tento postup nelíbí a netajil jste se tím, už se vyřešilo, jak to s těmi 25 miliony korun bude?

Host (Vratislav Kulhánek): Už se to vyřešilo, tam došlo trošku k nedorozumění tím, že vlastně ty dvě extraligy, aniž by to předtím se mnou konzultovaly, přijaly nějaký názor, co se týče 25 milionů, to ostatní to bylo v pořádku, co se týkalo licencí a tak, to jsme byli dohodnuti, takže mě nebylo úplně jasné, o co vlastně jde a ten princip spočívá v tom, a zdá se mi docela v pořádku, že například průměrný extraligový klub stojí sezona něco kolem 60 milionů korun, pohybuje se to od 40 do 100 milionů korun. Když postoupí z 1. národní ligy tým do extraligy, tak ty náklady v 1. národní lize se pohybují někde kolem 20 milionů, mnohdy i nižší, takže když ten tým, který postoupí, má zaručeno, že nesestoupí, tím novým systémem, tak vlastně může s týmiž hráči, s kterými hrál tu 1. národní ligu hrát i extraligu, což se mi zdá i jako docela na místě a těch 25 milionů, to je vlastně jakýsi vklad, který funguje hlavně proto, aby ta jeho finanční situace odpovídala finanční situaci u ostatních klubů, který musí investovat víc. V zásadě je to o ceně hráčů, v zásadě to je o tom, jakým způsobem kompenzovat vliv agentů v ledním hokeji.

Hana Hikelová: Poslední otázka, vraťme se k Mistrovství světa v hokeji teď v Lotyšsku, jaký výsledek by pro vás byl úspěchem na tom stávajícím mistrovství?

Host (Vratislav Kulhánek): No tak na rozdíl od trenéra Hadamczika pro mě úspěch je finále, buď zlatá nebo stříbrná medaile, i když to třeba na to tak nevypadá, ale ten tým by měl být podle mého názoru dostatečně silný, protože ti hráči z NHL, který jsou tam, nepatří mezi podprůměr a když vezmeme ostatní týmy, které se zúčastní, tak tam těch hráčů NHL je poskrovnu. Vycházet z utkání s Lotyšskem samozřejmě nemá smysl, protože stejně tak na olympiádě jsme hráli se Švýcarskem a na konci jsme získali bronzové medaile, takže o tom to není, ten tým má potenciál a já pevně věřím, že se do finále dostane.

Hana Hikelová: Říká předseda Českého svazu ledního hokeje Vratislav Kulhánek. Díky za rozhovor a na slyšenou.

Host (Vratislav Kulhánek): Děkuju, na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Jan Pokorný se tentokrát ve svém fejetonu, obklopen přírodou, dostane až k vlajce a státním svátku.

Jan Pokorný: "O státních svátcích se objevují ankety s otázkami typu, je pro vás tento den opravdu svátkem nebo spíš dnem volna? Zejména letos, kdy květnová výročí připadají na pondělky, se člověk těžko ubrání tomu nejet na chatu nebo chalupu. A když má aspoň trochu vlastenecké srdce, kouká, jestli jeho spoluobčané vyvěsili ke státnímu svátku české vlajky. Cestou z Prahy do Podkrkonoší jich bylo poskrovnu. Popravdě řečeno, jenom na budovách obecních úřadů, na školách a tu a tam na linkových autobusech. A v pátek večer pak v televizi. Při zahájení mistrovství světa v ledním hokeji.

Jakoby výročí osvobození od německé okupace nestálo za tu trochu námahy s vyvěšením vlajky. Anebo je stále přítomná vzpomínka na dobu, kdy jedna strana kontrolovala, jestli o slavných májových dnech máme za oknem aspoň vlaječky. Naši a tu se srpem a kladivem. Ostatně, dodneška máme mnozí v paměti hesla jako: První, pátý, devátý, kéž v paměti se neztratí. Neztratily se a vzpomínka jak se členové uličních komunistických organizací udávali, že soudruh ve vedlejším domě sovětskou vlajku asi pečlivě nevyžehlil, je stále živá.

I na to myslí člověk, když jde tady v Podkrkonoší jarním lesem. Zvlášť, když po několika kilometrech narazí na osamělé stavení, na němž vlaje česká vlajka. Chalupu obývá trochu podivín, který se s nikým v okolí moc nebaví. Jen si tak chodí a myslí si svoje. A podle toho, že o státních svátcích vyvěšuje vlajku, svoje i ví."

Hana Hikelová: Jan Pokorný a jeho fejeton. Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní, nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po 17. hodině. Příjemný sobotní večer vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.