„Žádný mobil ani internet.“ Účastníci kurzu osobního rozvoje se vydávají přes pohoří Altaj

Účastníci kurzu Život je gotickej pes, který pořádá Prázdninová škola Lipnice, se už podvanácté vydali do divokých hor, a to na cestu přes asijské pohoří Altaj. Zhruba dvacítce účastníků má dvoutýdenní putování na sněžnicích pomoci s jejich vlastním osobním rozvojem.

Proč se má člověk vydat uprostřed zimy do hor někde na Sibiři, kde se dají čekat teploty možná až desítky stupňů pod nulou?

Čtěte také

Žijeme v bohaté evropské zemi, aniž si to uvědomujeme. Jsme vystaveni denně desítkám civilizační zátěže – emaily, telefonáty, smsky. A to nás, aniž si to uvědomujeme, úspěšně domestikuje. Pozorujeme různé pandemie, obezity, lidé mají sníženou odolnost proti zátěži, mnozí lidé hledají smysl života. A náš kurz je drobným vykročením při hledání cesty k sobě, zdravému životnímu stylu a budování odolnosti.

Jak si máme představit, že funguje osobní rozvoj? Vydám se do hor a stane se ze mne lepší člověk?

Ono to je přirozené. Zítra nastupujeme do pustiny jižního Altaje, lidé zažívají dobrovolnou skromnost. Musí se rozhodnout, co sebou vzít a co ne. Nefunguje tady mobil, nebudou na internetu, nebudou vyrušení civilizačními šumy. A soustředíme se na to podstatné – máme ujít každý den nějako trasu a musíme se o sebe postarat. Udělat oheň, uvařit si. A tohle všechno udělá malou, drobnou změnu, která se projeví až po návratu domů.

Jak se dá na takovou výpravu připravit?

Náš kurz je koncipován tak, aby to zvládli všichni lidé, kteří se přihlásí. Dva měsíce před kurzem jsme měli takzvaný prolog, kde si vyzkoušeli během třech dnů projít Jizerské hory, spali venku. A když je to nakoplo, tak na tom začali pracovat, ob den začali chodit s baťohy, trochu se otužovat. A to je základ, aby to úspěšně zvládli.

Jací lidé se na takou akci hlásí?

Jsou to studenti, zahradníci, máme tady květinářku, konstruktéra. Je to nejrůznější skladba z celé republiky, nedá se říct, že to je jedno typické zaměstnání. Jsou to lidé z celé republiky, ze všech možných oborů.

V jakých podmínkách se tam pohybujete?

Aktuálně je tady minus 18 stupňů. Budeme mít podle předpovědi krásné počasí, je tady jenom půl metru. Loni tady měli dva a půl metru. Před čtyřmi lety jsme tady začali extrém až minus 42, to už je zima. Ale ta zima není taková jako u nás, my máme velmi vlhkou zimu, v minus pěti je vám chladno. Tady je zima suchá, takže i teploty kolem minus 15, 20 jsou velmi přirozené a běžné. Velmi rychle se na ně adaptujete.

 

autoři: Zuzana Burešová , prh
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová