V Grónsku jsme potkali ledního medvěda. Byl odhodlaný a hladový, vzpomíná polárník Milan Wlasák

Grónsko je místo, kde jsou samozřejmě lední medvědi. Dneska, když chce člověk jít na expedici do Grónska, potřebuje neuvěřitelné množství povolení, ale potřebuje taky zbrojní pas, potřebuje pušku a tak dále. Měli jste?

Měli. Měli jsme dvě pušky a to bylo dobře. (směje se)

To znamená, medvěda jste cestou potkali.

Medvěda jsme potkali v místě, kde bychom na něj vůbec neměli nikdy narazit, protože to bylo už na západní straně, kde od dob Nansena nikdy nikdo medvěda neviděl. Navíc jsme ho potkali 100 kilometrů ve vnitrozemní ledovce a ten ledovec tam končí přibližně padesát kilometrů od konce fjordu. Lední medvěd tam neměl co dělat, nicméně tam byl. Byl reálný a byl hladový.

Čtěte také

„Nezbývalo než se modlit a čekat,“ vzpomínají horolezci, které vánice uvěznila pod vrcholem sedmitisícovky

Ten medvěd po vás šel?

Šel pomalu. Nevěřil svému čichu a asi očím, protože nevěřil, že tam chutnou kořist v podobě pěti lidí nalezne v takhle odlehlém místě. Takže se blížil pomalu. Naštěstí se objevil ráno, když už jsme byli vzhůru, někdy kolem šesté hodiny, takže jsme měli čas se nějakým způsobem na to setkání připravit. Mysleli jsme si, že ho zaplašíme, nicméně byl odhodlaný a hladový. Nakonec došlo na to, že jsme ho museli zlikvidovat.

Dneska už se musí taková věc hlásit, to jste museli taky?

I tehdy jsme to nahlásili. Měli jsme to dokonce natočené na kameru, abychom měli důkaz, že to byla sebeobrana, že medvěd šel po nás a ne my po něm.

Kdy napadlo Milana Wlasáka přejít Grónsko? Proč se rozhodl k zimní expedici do Himalájí? Kam v Gruzii za vínem a kolik chodů si tam dáte k večeři? Poslechněte si celý rozhovor.