Žádné dítě nepatří do ústavu. Je na nás, abychom vytvořili rodičům alternativy, říká Julie Kochová

Rodina, rodič

Je předsedkyní spolku Dobrý start, jehož tématy jsou pěstounská péče a péče o děti, které mnohdy dlouho čekají na svoje láskyplné zázemí. S Patricií Strouhalovou si povídaly o tom, co vede rodiče k tomu, že odkládají své děti do ústavů, jak se jim dá pomoci a co obnáší náhradní rodičovství.

Julie Kochová vyrůstala ve velké rodině, v níž byli mezi bratranci a sestřenicemi adoptované děti nebo děti v pěstounské péči. „Přijde mi přirozené, že někteří se doma narodí a někteří přijdou později. Na pískovišti je to jedno,“ shrnuje lakonicky svou zkušenost.

Kojenecký ústav je plný miminek. Takhle jim pomáhají pěstouni na přechodnou dobu

mimino, dítě, miminko

Dlouhé měsíce si pořádně neodpočinula. Pokaždé, když na pár hodin zavřela oči, vyrval ji nemilosrdně z nervózního spánku ryk zoufalého mimika. Boj nedovyvinutého tělíčka se závislostí na heroinu byl krutým soužením. I pro Danielu. Poslední rok byl pro ženu, která vychovala vlastní čtyři děti, těžkou zkouškou odhodlání pracovat jako profesionální pěstounka na přechodnou dobu. Neustoupila a po dvouměsíční pauze si šla do porodnice pro další miminko.

Naopak fakt, že se u nás děti běžně umisťují do kojeneckých ústavů, jí přijde nepochopitelný. „Patnáct set dětí ročně skončí v kojeneckých ústavech zbytečně, jen proto, že neexistuje alternativa. Maminkám v tíživé životní situaci nikdo neposkytuje jinou podporu. O to se snažíme my,“ vysvětluje. Zatím se jim povedla kampaň Z rodiny doletí dál, nyní se chystají prosadit potřebné legislativní změny.

Dvě třetiny dětí by se do kojeneckých ústavů nemusely dostat

Podle Julie Kochové by se až dvě třetiny dětí do kojeneckých ústavů nemusely dostat, kdyby stát pomohl biologickým rodinám. Maminky dětí z kojeneckých ústavů často zažily nefunkční rodiny a neměly se kde naučit, jak funguje rodina. „Třeba na Slovensku už dvanáct let děti do kojeneckých ústavů neumisťují. S maminkami si někdo sedne a probere, s čím potřebuje pomoct: s bydlením, navýšením rodičovských kompetencí a dalšími věcmi.“

Pěstounem nebo adoptivním rodičem se v Česku může stát prakticky každý, včetně homosexuálů

Petra Winnette, zakladatelka a ředitelka organizace NATAMA

O tom, jak najít co nejvíce pěstounů či adoptivních rodičů a kdo se jimi může stát, aby v ústavech bylo co nejméně dětí, mluvila v pořadu Třináctka Plus Petra Winnette, zakladatelka a ředitelka organizace NATAMA.

Forem náhradní rodinné péče je několik, aby pokryly spektrum dětí, které potřebují pomoc. Funguje u nás institut pěstounská péče a adopce. Pěstounská péče může být dlouhodobá, kdy dítě vyrůstá v rodině do dospělosti, a přechodná. Pěstouni se starají o děti během krize, je to dočasné řešení pro děti, které by jinak putovaly do ústavu.

Chybí člověk, který by děti provázel začátkem života

 „Moderní pěstounská péče neznamená vzít si do péče šest dětí,“ vysvětluje Julie. „Je to možnost pro rodiny, které mají vlastní děti a stanou se pěstouny potřebnému dítěti. Přinese jim to do života nové výzvy, podněty a hlavně obrovský smysl.“ Nemusí přitom jít o manžele, adoptivními rodiči se mohou stát nesezdané páry i jednotlivci, kteří mají potřebné zázemí.

Julie Kochová vysvětlila také podstatný smysl dočasné pěstounské péče. Mnozí se obávají momentu, kdy budou muset odevzdat dítě, na které si zvykli. „To je náročný moment a obdivuju ty, kdo do toho jdou. Tito lidé jsou na tento moment připravováni, je to vrchol jejich péče.“ A přidává ještě důležitý psychologický moment:  „Nejhorší pro dítě je nevědět, co se stalo. Žije v tom, že bylo tak špatné, že ho vlastní máma odložila. Dočasní pěstouni dítěti vytvářejí důležité vzpomínky na první fázi života.“