Žáci útočí, učitelé mají strach

00013160.jpeg

České děti jsou stále agresivnější. Vyhrožují učitelům, natáčejí je na mobil, zesměšňují na internetu a na jaře to bude pět let, co ve Svitavách ubodal učeň svého pedagoga. Je to opravdu tak zlé, že se učitelé bojí chodit do práce? A neměly by je české zákony proti agresivním dětem víc chránit?

Učitelé začali hlasitě upozorňovat na to, že jejich žáci jsou vůči nim agresivní. Mají ze svých žáků strach. Už běžně se setkávají s esemeskou, kterou jsme viděli na vlastní oči a kterou vám teď odcitujeme: "Ty krávo, po dějáku tě zabiju!" S podobnou esemeskou nebo mailem od žáka se musí vypořádat stále víc českých učitelů a učitelek. I když je podle pedagogů většina dětí hodných a slušných, agresivity na školách přibývá. Po hrubých nadávkách a vyhrožování smrtí od dětí si k tomu ještě někdy učitelé vyslechnou komentář od rodičů, že když třídu nezvládají, mají si najít jinou práci.

Taková normální základní škola. Natáčet o agresivních dětech? To byste měla lepší někde na učňáku, říkají nám na chodbě někteří učitelé. Něco na tom je, ale když otvíráme dveře do třetí třídy, děti nás na uvítanou přesvědčují, že i tady něco pořídíme. Ze třídy utíkáme, protože když pracujeme v rádiu, máme strach o uši. Řvaní je ale maličkost. Ve sborovně nám paní učitelka vypráví, jak jí její žák v esemesce vyhrožoval smrtí. Jmenuje se Ivana a učí dvacet let. Příjmení sice prozradila, ale nechtěla, abychom ho říkali v reportáži.

"Nejdřív jsem se jenom bála, protože to přišlo večer. Celou noc jsem nespala, měla jsem strach. Zhruba dva dny jsem nebyla schopná to nikomu říct. Po dvou dnech jsem to řekla své dceři, u které jsem předpokládala největší oporu a největší pochopení. Nebyla jsem schopná to říct manželovi ani nikomu ve škole. Dcera se pokusila zjistit, čí to číslo je. Bylo to ještě horší, když jsem zjistila, že to je mého žáka. Nutila mě to ohlásit na policii. Nejhorší pro člověka asi je, že na policii jít nechce, protože má strach," svěřila se se svým zážitkem Ivana.

Ivana mluví o tom, že řada učitelů bere podobnou situaci jako své selhání. Vykládat, že vám někdo vyhrožuje nebo vás týrá, není pro všechny snadné. "Jak kvalitně funguje počítačové a telefonní pirátství, tak jsem se od policie vzdalovala i proto, že jsem si nebyla jistá, jestli v jeho případě nedošlo ke zneužití telefonního kontaktu někým dalším, což se běžnými metodami vypátrat nedá. Nevím, jestli by policie na případ jedné učitelky vyplýtvala tolik materiálu, aby přišla na to, co kdo udělal," doplnila učitelka.

Žáka, který Ivaně vyhrožoval smrtí a se kterým si to vyříkala až před jeho odchodem ze školy, musela učit od esemesky ještě půl roku. O život se prý bála asi měsíc. "Útok na mě esemeskou vlastně neměl vůbec žádné opodstatnění. Když jsem zjistila, kdo byl autorem, byla jsem zděšená o to víc, protože jsem s ním neměla nejmenší konflikt. Když jsem se vzpamatovala ze šoku, pomalu jsem si začala rovnat, kdo další s tím může souviset a kdo další může mít za tím prsty. Od toho se pak odvinula moje reakce i to, že si nepřeji, abych byla v tomto pořadu jmenovaná," vysvětlila Ivana.

V podobné situaci jako Ivana je řada učitelů. A řada z nich o tom nechce mluvit. "Naopak je potřeba o tom začít mluvit, aby o tom věděli rodiče, aby věděly děti, že se vůbec dokážeme nějakým způsobem bránit nebo že si to člověk nenechá líbit," dodala. Tomu, že by zákony mohly učitele lépe chránit, Ivana moc nevěří. Někteří pedagogové si ale myslí, že by pomohlo, kdyby měli status veřejného činitele. Zaútočit na ně si totiž kvůli přísným trestům agresivní povahy často rozmyslí. Jiní ale tvrdí, že pomoci může v podobných případech jenom rodina.

Ve školství zoufale chybí muži

Mladý učitel, kterému nasadily děti na hlavu odpadkový koš a pak ho natáčely na mobil, nebo učitelka, která skončila po konfliktu se svým žákem v nemocnici s vykloubeným ramenem. Na podobné případy se musíme připravit, shodují se odborníci. V dnešní Pod kůži jsme už navštívili jednu základní školu. A učitelé tam přiznávají, že se na dětskou agresi připravuje těžko. Teď navštívíme jinou školu - pražskou pedagogickou fakultu, kde se učí učitelé.

Jak učit děti na prvním stupni základní školy? To by měl studentům druhého a třetího ročníku pražské pedagogické fakulty ukázat seminář didaktiky. Studenti si dělají pohodlí, sedí totiž nebo leží na zemi a vyučující s nimi diskutuje. "Jedeme po hodinách, říkáme si pozitiva, negativa, co nás zaujalo, čím jsme byli inspirováni, nebo naopak, tak takhle nikdy nechci učit," řekl student Daniel Zmátlo.

Odborníci se shodují na tom, že by dětské agresivity ve školách ubylo, kdyby učilo víc mužů. Daniel je tu se svým kolegou Janem Košařem jediný. Prý si ve škole nemají s kým popovídat, zato nemusejí mít strach o práci. Zoufalý nedostatek mužů ve školství potvrzuje také Vladimíra Spilková, která seminář vede. "Mužský svět do školy přináší úžasné věci - dobrodružství, nadhled nad věcmi, humor a úsměv. To jsou věci, které chybí. Ze všech průzkumů vyplývá, že každé druhé manželství se dneska rozvádí a mnoho dětí žije v neúplné rodině a ty děti nutně potřebují, zvlášť chlapci, mužský vzor," vysvětlila Vladimíra Spilková.

A co jediní dva studenti na semináři? "Šel jsem studovat pedagogickou fakultu s pocitem, že bych mohl něco napravit ve školství, které v Čechách v současné době nefunguje tak, jak by mělo. Tím, že jsem chlap, cítím, že bych na to mohl mít lepší prostředky. To, že chlapi nechtějí do školství, je ve financích. Který chlap si může dovolit být hlava rodiny s platem 13 až 15 tisíc měsíčně. Já do toho půjdu a budu se snažit přivydělat peníze ještě někde jinde. Jinak to asi nepůjde. Pracovní doba ve škole skončí docela brzo, pak už můžou být nějaké vedlejší práce, přivydělávání," nastínil svoji budoucnost Jan Košař.

A jeho kolega Daniel Zmátlo dodal: "Kluci tam nemají vzor v muži. Oni si vzor mohou najít jedině tou cestou, že negují učitelku. Mají učitelku jako vzor a oni si řeknou: Aha, muž je opak. A tak to třeba není. Když je učitelka empatická, neznamená to, že chlap je arogantní. Pak to má za spolupříčinu to, že chlapi jsou vnímaní jako silní až bezohlední a tak dále. Třeba dospívající kluci se hledají, ale jak se mohou hledat, když je vychovaly ženy."

S Danielem souhlasí také někteří odborníci. Feminizace školství může být také jedním z důvodů, proč si devět z deseti škol stěžuje na to, že se žáci chovají hůř než před pěti lety. Často se mluví také o tom, že studenti učitelství odcházejí do praxe sice s ideály, ale nepřipravení. Počítají s agresivními dětmi? "Na prvním stupni ani moc ne. Na druhém stupni bych se bála, proto jsem šla studovat první stupeň. Už jsem mluvila s několika učitelkami, které mají velmi negativní zkušenosti, že už je to vlastně jenom o tom ve škole přežít a už se nesnažit něco děti naučit. Nadávají učitelce sprostě, vyhrožují. Učitelka na ně nemá, nemá bič, nemá na ně páku, nemůže jim nic a ony to vědí a zneužívají toho. Zlobí, nedávají pozor, nesnaží se zapojit, proč by to dělaly?" vznesla otázku budoucí učitelka.

Šikana a agresivita se teď skloňují na pedagogických fakultách ve všech pádech. Vypadá to ale, že budoucí učitelé si stejně těžko dokážou sami sebe představit s odpadkovým košem na hlavě, a to je ještě ta mírnější varianta.

Učitelům chybí odpovídající nástroje

V českých školách přibývá agresivity. Děti, rodiče i média si už dávno zvykly na záběry mladého učitele, kterému nasadily děti na hlavu odpadkový koš a pak ho natáčely na mobil. Nedávno také učitelka skončila po konfliktu se svým žákem v nemocnici s vykloubeným ramenem. A na jaře to bude pět let, co učeň ve Svitavách ubodal svého pedagoga. Ve studiu Radiožurnálu byl psycholog Václav Mertin z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy...

Podle Václava Mertina řada učitelů neumí vychovávat, nicméně připustil, že jsou případy, které vybočují z běžného vztahu mezi učitelem a žákem. V těchto případech učitelé nemají odpovídající nástroje, kterými by mohli takové žáky zvládnout. Stejně tak připustil částečnou souvislost mezi agresivitou žáků a feminizací školství. V tomto ohledu ovšem Václav Mertin poukázal právě na případ učitele, kterému žáci nasadili na hlavu odpadkový koš a scénu si natáčeli mobilním telefonem. "Na druhé straně, když třeba ve firmě řediteluje žena, tak ji také jako podřízený poslouchám. Vím, že děti to ještě neumějí, ale my bychom je to měli učit," řekl.

Václav Mertin

Ke snížení agresivity žáků přitom neexistuje podle Václava Mertina pouze jediné opatření, které by vyřešilo všechno. "Ničím se nevyřeší všechno," podotkl Václav Mertin. Proto by opatření, která by ke snížení agresivity žáků vedla, měla být zavedena na více frontách. Příklad si děti neberou jenom od rodičů, ale například i z veřejně vystupujících osob. "Pokud je tady člověk v nějaké vrcholové roli, tak lidsky ho chápu, ale jako vrcholový představitel selhal. Určité věci udělat nesmí," poukázal například na jednání některých lidí působcích ve veřejném životě.

Rovněž by podle něho bylo potřeba podpořit rodinu, aby i ona mohla plnit funkci rozvoje dítěte, stejně tak škola. "Někdy řešíme případ až vážné šikany, ale měli bychom si všímat už od prvních tříd drobných, latentních prohřešků, a ne děti nějak perzekvovat, ale upozornit je, že se tady tohle nedělá. Trvat na dodržování vymezených hranic. To je mravenčí práce," dodal psycholog.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na naší e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.