Za vlast a proti císaři
„Jdu po stopě.“ Reportér Radiožurnálu pátrá po autorovi tajemných legionářských obrazů
„Strejda Štěpán byl legionář, válčil na Sibiři a doma měl dva obrazy zasněžených ruských nádraží podepsané pouze ‚J. Charvát‘. Jdu po stopě.“ Takhle začalo detektivní pátrání reportéra Ľubomíra Smatany po dvou legionářských akvarelech, jejich autorovi a případných potomcích. Je to ale pátrání osobní, protože Štěpán Šedivý je jeho prastrýc.
Dva akvarely zasněžených sibiřských nádraží si pamatuju od dětství. Visely v domě prarodičů na prosklené verandě s vůní prosychajícího dřeva, kde jsem nejraději spal. Jejich atmosféra se mi natolik líbila, že jsem je nakonec podědil.
Když jsem si je zase po delší době prohlížel, napadlo mě, že vlastně nevím, jak se ke strejdovi Štěpánovi dostaly. Podepsané byly pouze „J. Charvát“. Tak jsem po autorovi začal pátrat. Co kdyby měl potomky – a třeba je těch obrazů víc! Po sto letech jsem si ale nedával moc šancí.
Na stopě
„Máme databázi všech legionářů, kde jsou základní informace o tom, kdy narukovali, kde padli do zajetí, v jakém sloužili pluku. Záznamy většinou končí rokem 1920, když byli demobilizováni,“ vysvětluje Michal Rak z Československé obce legionářské, která databázi spravuje, a posílá mě do Ústředního vojenského archivu v pražské Ruzyni. „Tam mají poslužní spisy legionářů a je tam víc detailů.“
Začal jsem tedy pátrat na portálu www.legie100.com, kde jsou ovšem Charvátů s křestním jménem začínajícím na „J“ desítky. Michal Rak poradil, ať se dívám na stejnou jednotku, ve které sloužil Štěpán Šedivý. V 5. střeleckém pluku jsem nakonec vytipoval dva, s tím, že jeden byl malíř pokojů. Ten se podle archivu narodil v obci Kvaň na Rokycansku.
Zavolal jsem tamnímu kronikáři Zdeňku Kastnerovi, ze kterého se vyklubal nadšený badatel, a ten mě ujistil, že jsem na správné stopě. „Mám evidenci sčítání lidu z roku 1921 a tam jsem hledal dům, kde Charvátovi bydleli. Jenže samotný J. Charvát zmizel. Na internetu jsou ale rodné listy a v tom jeho bylo připsáno „odhlášen z církve ve farním úřadu Slaný“. Tak jsem hledal ve Slaném.
„Děda maloval podle deníku“
Pak už to bylo snadné. Z J. Charváta už byl Josef Charvát, který přesídlil do Loun, kde žil a maloval. V muzeu jsem se dozvěděl, že jeho obrazy má vnuk, režisér Josef Císařovský (1952). Ofotografoval jsem oba akvarely se sibiřskými motivy a vyrazil do Prahy.
„To znám, to je nádherné,“ raduje se vnuk legionáře při pohledu na obraz, který důvěrně zná. „Děda to maloval podle deníku, který si na Sibiři vedl. Namaloval těch akvarelů zhruba padesát a potom z nich ještě maloval oleje.“
Společně s režisérem porovnáváme obrazy a zjišťujeme, že třeba na oleji ze stanice Berikulskaja chybí jeden ešalon (vlaková souprava, pozn. red.). „V deníku je napsané, kde a kdy to maloval a co tam dělal,“ říká Císařovský, který před lety deník zpracoval a vydal v nákladu 200 kusů. „Natočil jsem o dědovi i dokument na základě deníkových záznamů.“
Nešťastná náhoda?
Josef Císařovský s bratrem, malířem Tomášem Císařovským, také společně uspořádali svému dědovi v Lounech výstavu, kde umělecký dokument promítali. Legionář Josef Charvát zemřel v roce 1960 za nejasných okolností. „V té době trpěl duševními obtížemi a před Vánocemi šel do kina na válečný film Smrt si říká Engelchen. Vrátil se rozrušený, doma měli plynová kamna, tenkrát se svítilo jedovatým svítiplynem. Buď plyn pustil záměrně, nebo to byla nešťastná náhoda.“
Jak se akvarely Josefa Charváta dostaly do rukou mého prastrýce Štěpána Šedivého, jsem ale už nezjistil. V legionářském deníku se o něm nepíše.
Související
-
Po stopách legionářů na Sibiři. Co po sobě Čechoslováci zanechali?
Před sto lety bojovalo v Rusku několik desítek tisíc českých a slovenských vojáků, kteří vstoupili jako dobrovolníci do legií.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
