Za malárií možná nebudeme muset do tropů

9. duben 2009
Pod kůži

Stovky Čechů už si přivezli z dovolené a pracovních cest po světě nějakou exotickou chorobu a někteří na ni i zemřeli. V souvislosti se změnami globálního klimatu ale odborníci varují, že za takovými chorobami už nebude nutné cestovat, že se mohou rozšířit i u nás.

Pavel Orlík je zkušený lékař, který rád cestuje po světě. Ani jeho odbornost ale nezabránila tomu, aby před lety neonemocněl hned dvěma tropickými chorobami. Nebezpečí, které bylo donedávna vyhrazené dobrodruhům, se přitom týká stále více i třeba účastníků drahých zájezdů do exotických končin. A do toho přicházejí varování odborníků, že globální oteplování může takovým chorobám připravit živnou půdu i třeba uprostřed Evropy.

"Když zjistili horečku dengue, tak za mnou přišli s obrovskou radostí, že: ,Ano, jste první, u koho jsme to tady v Moravskoslezském kraji zjistili. Dáme si vás tady na nástěnku, zapíšeme si a budeme mít o vás referát a přednášku,'" vypráví Pavel Orlík z Ostravy. Je to asi jediná zábavná historka z jeho dvou zkušeností s tropickými chorobami.

Ve skutečnosti mu totiž není co závidět. V Ugandě nejprve prodělal malárii, horečku dengue si přivezl ze Střední Ameriky. "Jeli jsme vlakem a ve vlaku mi nějak nebylo do řeči. Byla mi zima, tak jsem se pořád choulil do bundy. Potom jsme vystoupili na Hlavním nádraží v Praze a to už jsem se třepal zimou jako ratlík. Cestu do Ostravy si už pamatuji jen velmi matně," přiblížil svůj stav lékař.

Podobné věci zažívají v rozvojovém světě ročně stamilióny lidí. A mnozí na takové choroby i umírají. Případ devětatřicetiletého pana Orlíka ale ukazuje, že tropické choroby se nemusejí týkat pouze chudých zemí. Stále více cestujeme do stále exotičtějších míst.

"Ještě druhý den jsem byl schopen vstát, pak už jsem si zavolal do nemocnice na infekci," popsal další události Pavel Orlík. A pak přišla karanténa. "Člověk je ve skleném boxu, žádné návštěvy. Ale vzhledem k tomu, že jsem o sobě nevěděl, tak mi to bylo úplně jedno. Nebyl jsem ani schopen sedět na posteli, takže jsem pouze ležel a díval se do stropu. Na jídlo nemá člověk ani pomyšlení," svěřil se lékař.

V izolaci od okolního světa ale pan Orlík vydržel jenom osmačtyřicet hodin. Když se trochu zmátožil, podepsal reverz a nechal se odvézt domů. "Poprvé jsem byl silný, abych vyšel z domu, až po čtrnácti dnech. Teprve po měsíci jsem začal jakž takž fungovat, protože po horečce dengue je rekonvalescence opravdu dlouhá. Na to není žádná léčba, takže jsem se doma snažil jíst, co to šlo, a má činnost byla taková, že jsem strávil většinu dne v posteli, protože tělo opravdu nefunguje," řekl Pavel Orlík.

Teplota, bolest hlavy, průjem a třeba i kašel. Takové jsou zase příznaky malárie. V tropech ji prodělá skoro každý místní obyvatel. V praxi se tato choroba léčí antimalariky. Ta mnozí cestovatelé užívají preventivně, i když mají spoustu vedlejších účinků. Třeba Lariam vzbuzuje hlavně deprese, ztrátu rovnováhy a halucinace. "U mě se to projevovalo tím, že jsem v koutě viděl šváby, hady, štíry a neměl jsem ani odvahu otevřít dveře. Každý okamžik člověk přemýšlí, jestli to, jak se cítí, je zrovna počátek malárie, nebo ne. Ty počátky jsou nenápadné jako u každé chřipky," uvedl Pavel Orlík.

Na první pohled by se mohlo zdát, že kdo necestuje, tomu u nás podobné trable nehrozí. Horečka dengue ani malárie se přeci z člověka na člověka nepřenášejí. V posledních letech ale přicházejí varování od odborníků, kteří se zabývají klimatickými změnami. Samotný doktor Orlík připouští: "Lidé tady jsou, komáři by se taky našli, protože komár Anopheles žije třeba u Bratislavy. Chybí jenom zdroj a k tomu teplota. Takže, pokud by se oteplilo, je velmi pravděpodobné, že se u nás tyto nemoci objeví. Jinak horečka dengue se už přesunuje na sever, takže v jižních oblastech Evropy již byla zaznamenána. Tuším, že to bylo ve Španělsku a v Itálii. Ale v každém případě tady je," varuje Pavel Orlík.

Jak se komáři přenášející malárii a horečku dengue do Evropy dostávají, je už dobře známé. Letadly, ale třeba také v dešťové vodě uvnitř opotřebovaných pneumatik. Ty vozí po světě k dalšímu zpracování nákladní lodě.

Peníze turistů přinutily turistické oblasti vymýtit nebezpečí exotických nemocí

Boj proti malárii a podobným chorobám má různé podoby. V Africe hraje velkou roli i osvěta a před malárií varují v hudebních klipech i místní celebrity. Podívejme se tedy, jak se postupuje v České republice.

V rozvojovém světě se na boj s malárií ročně vynakládají milióny dolarů. Na subsaharskou Afriku připadá až 90 procent celosvětového počtu úmrtí na tuto chorobu, a to většinou u dětí. Jak je tomu v České republice? Doktor František Stejskal, specialista na tropickou medicínu z Infekční kliniky Fakultní nemocnice Na Bulovce vysvětluje: "V posledních asi patnácti letech došlo v České republice k úmrtí na malárii asi u pěti občanů, takže to není zase tak vysoký počet. Jeden pacient s malárií měl velice těžké následky, byl to starší člověk po cévních mozkových příhodách a byl opravdu invalidizován a připoután na lůžko."

Čechů, kteří se nakazí vážnou exotickou nemocí, nijak radikálně nepřibývá. Zvyšuje se ale počet lidí, kteří se přicházejí po svých cestách do specializovaných ordinací vyšetřit. "Více lidí cestuje do tropických zemí a nám spíše přibývají případy importované žloutenky typu A. Přibývá některých chorob, jako jsou například horečka dengue. Možná i z toho důvodu, že je umíme lépe diagnostikovat. Určitě přibývá střevních infekcí, ale to zase nejsou tak závažná onemocnění. U jednoho z nejtěžších onemocnění - malárie - je počet v posledních letech stabilní. Kolem dvaceti až třiceti lidí ročně," přiblížil lékař.

Léčbu pacientovi hradí zcela zdravotní pojišťovny. Jiná situace může nastat, pokud onemocníme v zahraničí. Záleží totiž na tom, jaký typ cestovního pojištění máme. Pak se může stát, že úhrada léčby bude jen částečná. Většina chorob, které se objeví po návratu z exotiky, se ale hradí z pojištění.

Jak říká doktor Stejskal, náročnost léčby závisí na původci onemocnění. "Horečka dengue je virové onemocnění. Sice poměrně těžké, ale hospitalizace je krátká, nedávají se na to žádné drahé léky, takže cena může být podobná jako léčba infekční mononukleózy. Když dojde k závažným komplikacím jako třeba u tropické malárie, kdy jsou pacienti hospitalizovaní na jednotce intenzivní péče, tak tam je cena samozřejmě výrazně větší. Ale tam je důležité, aby se předcházelo komplikovaným případům a aby nemoc byla včas diagnostikována," upřesnil.

Problémem, se kterým se odborníci často setkávají, je obtížná dostupnost některých speciálních léků na tropické choroby. Kolik tedy léčba tropických nemocí české zdravotnictví stojí? "Z hlediska celkových nákladů na zdravotnictví to je velice zanedbatelná částka, protože chorob, které si cestovatelé přivezou, není příliš," řekl František Stejskal.

Nebezpečí nákazy tropickou nemocí se v rizikových pásmech liší. Běžné turistické destinace totiž nepředstavují tak velké riziko jako ty oblasti, kam se vydáváme na vlastní pěst. Ekonomický faktor turistické země přinutil nebezpečí malárie nebo třeba i břišního tyfu vymýtit. Díky lepším hygienickým podmínkám se proto parazité v turistických oblastech tolik nešíří.

Není třeba se exotických nemocí bát, ale je třeba být na ně připraveni

Zabýváme se takzvanými exotickými chorobami a tím, že jejich výskyt se může měnit v souvislosti se změnami klimatu.

Parazitolog Milan Daniel uvedl, že v současné době vnímáme malárii jako tropickou nemoc, ale dříve i u nás bývala běžným onemocněním. "Ještě v polovině 19. století pražské špitály, a existují o tom záznamy, vedly o tom běžně jako diagnózu takzvanou bahenní horečku, kterou si lidé vozili především z Polabí, ale byla také v jižních Čechách, na jižní Moravě a podobně. A v bývalém Československu ještě do roku 1958 jsme měli endemické případy. Poslední případ, kdy se člověk nakazil na jihovýchodním Slovensku, byl právě z roku 1958 a Světová zdravotnická organizace tehdy prohlásila Československo jako malárie prostou zemi teprve v roce 1963," řekl Milan Daniel.

V mnoha případech se ozývají hlasy, že pokud stoupne teplota, může se malárie vrátit tam, kde kdysi byla. Milan Daniel ovšem namítá, že malárie kromě teploty potřebuje ještě takové podmínky, které byly v Československu zlikvidovány, tedy líhniště, socioekonomické podmínky, kdy lidé byly pod jednou střechou společně s dobytkem, a především malárie nemá zvířecí hostitele. "Důsledným léčením nemocných ji lze vůbec eradikovat, takže si myslím, že v tomto případě je odpověď spíše optimistická," doplnil Milan Daniel.

Také proces rozšiřování tropického hmyzu, který by byl nebezpečný pro člověka, je dlouhodobý. Podle parazitologa Daniela si nicméně můžeme v Evropě všimnout drobných komárů, kteří sice ve střední Evropě zatím nejsou, ale již dosáhli jižního Německa. Ti v subtropech a tropech přenášejí velmi vážné onemocnění leishmaniózu. Ve Středomoří se zase vyskytuje klíště hyalomma marginatum, které přenáší velmi závažnou virózu původně popsanou v Africe a která nese název krymsko-konžská hemoragická horečka. "Ta teď způsobila v jižním Balkánu a v Turecku velmi vážné epidemie," řekl Milan Daniel a dodal, že není třeba se bát, ale třeba být připraven.

V Česku na pneumokokovou infekci zemře každý rok až deset malých dětí. Další desítky jsou trvale postiženy. Proti této nákaze existuje očkování, ale rodiče za ně musí celkem zaplatit víc než sedm tisíc korun. Vláda zatím schválila, že by to hradily zdravotní pojišťovny, ale změnu zákona musí posoudit poslanci. Vzhledem k současné politické situaci panují obavy, že novela, po které řadu let volají lékaři i rodiče, spadne pod stůl. Nalaďte si v pátek 10. dubna Radiožurnál po 14. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.

autoři: vij , dkf , mha
Spustit audio

Více z pořadu