Za dob Ludvíka XIV. byly oblíbené takzvané malé obědy. Jedly se hlavně ústřice
Máte chuť na oběd ještě před polednem? Nejste sami. Stejně to má i milovník jídla Pavel Maurer. Zjistil, že takzvané malé obědy si ve Francii oblíbili už na přelomu 17. a 18. století, ale podávaly se na nich jen ústřice.
V poslední době se mi čím dál tím častěji stává, že po ránu nemám moc chuť snídat, ale kolem desáté hodiny naopak dostanu ukrutný hlad a neuvěřitelný apetit na cokoli k jídlu. Po smrti francouzského krále Ludvíka XIV. řečeného též Král slunce, známého marnotratníka a požitkáře, tak v té době se rozšířila móda takzvaných malých obědů.
Co je pravé šampaňské? Vysvětluje Pavel Maurer
Příchod nového roku po celé republice provází vždy kromě petard a ohňostrojů také bouchání špuntů od milionů lahví šumivého vína. Ne každé ale můžeme označit jako šampaňské. Jaký je rozdíl mezi různými druhy perlivých a šumivých vín?
Probíhaly mezi 10. a 11. hodinou a jejich menu obsahovalo pouze ústřice. Každý host při těchto populárních malých obědech spořádal podle dochovaných svědectví téměř sto kusů ústřic a zhusta je přitom zavlažoval šampaňským vínem.
Tak vidíte, jak Francouzi uměli žít už na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století! Mě na tom fascinují ani ne tak ústřice, protože na ty zrovna v deset ráno, když mě přepadne můj velký hlad, chuť tedy moc nemám, a kdybych při tomto „ludvíkovském“ malém obědě spořádal sto ústřic, tak je to asi moje poslední hodinka.
Mě na tom fascinuje, že se již v té době tak přesně trefili zrovna do času, kdy mám hlad a kdy by i děti a dospělí, co stávají ráno brzy, by si měli dát malou svačinu. Ovšem ne tenhle francouzský šlechtický malý oběd.
Co je pravé šampaňské? Vysvětluje Pavel Maurer
Příchod nového roku po celé republice provází vždy kromě petard a ohňostrojů také bouchání špuntů od milionů lahví šumivého vína. Ne každé ale můžeme označit jako šampaňské. Jaký je rozdíl mezi různými druhy perlivých a šumivých vín?
Když už jsem u těch ústřic, tak pro pořádek uvádím, že se většinou jedí syrové, jsou k mání v neuvěřitelné škále rozměrů, chutí a kvalit a patří mezi nejdražší potraviny na světě. Jedí je lidé, kteří mají rádi přirozenou chuť moře, ale jedí je také snobové, kteří se chtějí předvádět, jedí je lidé, kteří jsou přesvědčeni o afrodiziakálním účinku ústřic.
Ústřice jsou pro někoho vzácnou pochoutkou a pro druhého nepoživatelným mlžem. Mimochodem, americký režisér, komediální herec a muzikant Woody Allen v jednom ze svých bonmotů řekl: „Nikdy bych nejedl ústřice. Jím jen to, co je mrtvý – ani nemocný, ani zraněný – mrtvý.” Tolik Woody Allen.
Já bych chtěl podotknout, že ústřice se skutečně jedí nejvíce jako živá, maximálně čerstvá delikatesa, to je na nich asi to nejpřitažlivější a nejodpudivější současně!
No nic, pokud na ústřice nemáte zrovna dneska chuť, tak si dejte sardinky, guláš anebo chleba se sýrem. Je to lacinější a též dobré. Každému, co má rád!