Vzdělávání během koronakrize? Situaci zvládli jedinci, systém pokulhával, míní Pýchová

„V České republice je vysoká míra autonomie škol, ve výsledku je to na ředitelích a na jejich zodpovědnosti. Systém se nedá hodnotit jako celek,“ upozorňuje. 

Čtěte také

Česko se učí online. Co by si školství mělo z nových zkušeností odnést?

Velkým neduhem českého školství je podle ní to, že chybí dlouhodobá vize vzdělávacího systému. Proto také nevíme, jak se zachovat v krizové situaci.

„Systém školství je velmi rozpadlý v tom, jak se věci řeší,“ říká, a poukazuje například na distanční vzdělávání, kdy učitelé často museli používat vlastní vybavení.

„Je velký otazník nad tím, jestli byl systém distanční výuky nějakým způsobem řízen. Na druhé straně, když je příliš řízen, tak brzdí ty, kteří systém už mají,“ upozorňuje.

I to ale má svá úskalí. „Jestliže nemáte žádnou podporu, jste škola závislá na svém zřizovateli a možná přijdou nějaké pokyny shora, tak je otázkou, jestli takto má fungovat autonomie,“ zdůrazňuje.

Otázkou tak podle ní zůstává, nakolik má být celý systém řízen, a nakolik má být autonomní.