Vyspělou předválečnou ekonomiku Československa proměnil „Vítězný únor“ v chudou popelku

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ocelárny - Kladno

Po únoru 1948 komunistický režim stavěl vysoké pece a ocelárny, rozorával meze a likvidoval živnostníky. Takový byl zjednodušeně program komunistické strany, která řídila znárodněnou ekonomiku podle ústředního plánu, přičemž politické cíle měly většinou přednost před hospodářskými. Tomu odpovídal výsledek – Československo začalo za vyspělými zeměmi zaostávat.

Nebýt vývoje po roce 1945, který vedl k únorovým událostem roku 1948, mohli bychom dnes být na podobné hospodářské úrovni jako Rakousko, myslí si Petr Chalupecký z Vysoké školy ekonomické v Praze.

S těžkým průmyslem na věčné časy

Československé hospodářství řídil rozsáhlý byrokratický aparát prostřednictvím pětiletých hospodářských plánů. První začal v roce 1949 a prosazoval rozvoj těžkého průmyslu.

„Představa režimu byla, že se nám na východě otevírá široký trh ekonomicky zaostalých států, které se chystají industrializovat své ekonomiky a budovat svůj průmysl,“ vysvětluje Petr Chalupecký s tím, že Československo mělo vyplnit jejich poptávku po výrobcích těžkého strojírenství.

Výrazné zaměření na těžké strojírenství vedlo k zaostávání spotřebního průmyslu a služeb a neblaze se projevovalo jak v životní úrovni obyvatelstva, tak i ve stavu životního prostředí.

Čtěte také

Pryč s kapitalistickou mentalitou

Kolektivizace zemědělství měla vzor v Sovětském svazu. Provázel ji politický a ekonomický tlak na rolníky, aby vstupovali do JZD. Větší vlastníky půdy považoval komunistický režim za kulaky a tvrdě je šikanoval.

Budovatelský plakát (1953)

Drobné živnostníky, obchodníky a řemeslníky, režim řadou nátlakových akcí přinutil ke vstupu do obchodních a výrobních družstev, kde se stávali zaměstnanci.

Důvody přitom nebyly ani tak ekonomické, jako spíš politické. Cílem režimu bylo „vykořenění kapitalistické mentality“, řečeno slovníkem tehdejší doby.

Čtěte také

Boj s větrnými mlýny

První pokusy o reformy plánovitého hospodářství se objevily už v 50. letech. Ve druhé polovině 60. let se o reformu pokusil ekonom Ota Šik, který se stal předsedou vlády a jednou z hlavních postav pražského jara.

Rok 1968 vytvořil prostor pro liberalizaci ekonomiky prostřednictvím tzv. rad pracujících. Reformy započaté v této době směřovaly k opouštění centrálního plánování.

Ota Šik

„Tržní prostředí mělo být dominantní a plán měl být jen jakousi dlouhodobou představou hospodářské politiky, ne direktivním určením její struktury,“ dodává ekonom Chalupecký z VŠE.

A československé hospodářství zaostávalo i po nejrůznějších „přestavbách“ na konci 80. let. „Byl to neustálý neúspěšný zápas o efektivní fungování centrálně plánované ekonomiky,“ shrnuje snahy tehdejších ekonomů Petr Chalupecký.

Zásadní transformací prošlo československé hospodářství až po roce 1989.