Vyspělou předválečnou ekonomiku Československa proměnil „Vítězný únor“ v chudou popelku
Po únoru 1948 komunistický režim stavěl vysoké pece a ocelárny, rozorával meze a likvidoval živnostníky. Takový byl zjednodušeně program komunistické strany, která řídila znárodněnou ekonomiku podle ústředního plánu, přičemž politické cíle měly většinou přednost před hospodářskými. Tomu odpovídal výsledek – Československo začalo za vyspělými zeměmi zaostávat.
Nebýt vývoje po roce 1945, který vedl k únorovým událostem roku 1948, mohli bychom dnes být na podobné hospodářské úrovni jako Rakousko, myslí si Petr Chalupecký z Vysoké školy ekonomické v Praze.
S těžkým průmyslem na věčné časy
Československé hospodářství řídil rozsáhlý byrokratický aparát prostřednictvím pětiletých hospodářských plánů. První začal v roce 1949 a prosazoval rozvoj těžkého průmyslu.
„Představa režimu byla, že se nám na východě otevírá široký trh ekonomicky zaostalých států, které se chystají industrializovat své ekonomiky a budovat svůj průmysl,“ vysvětluje Petr Chalupecký s tím, že Československo mělo vyplnit jejich poptávku po výrobcích těžkého strojírenství.
Výrazné zaměření na těžké strojírenství vedlo k zaostávání spotřebního průmyslu a služeb a neblaze se projevovalo jak v životní úrovni obyvatelstva, tak i ve stavu životního prostředí.
Pryč s kapitalistickou mentalitou
Kolektivizace zemědělství měla vzor v Sovětském svazu. Provázel ji politický a ekonomický tlak na rolníky, aby vstupovali do JZD. Větší vlastníky půdy považoval komunistický režim za kulaky a tvrdě je šikanoval.
Drobné živnostníky, obchodníky a řemeslníky, režim řadou nátlakových akcí přinutil ke vstupu do obchodních a výrobních družstev, kde se stávali zaměstnanci.
Důvody přitom nebyly ani tak ekonomické, jako spíš politické. Cílem režimu bylo „vykořenění kapitalistické mentality“, řečeno slovníkem tehdejší doby.
Boj s větrnými mlýny
První pokusy o reformy plánovitého hospodářství se objevily už v 50. letech. Ve druhé polovině 60. let se o reformu pokusil ekonom Ota Šik, který se stal předsedou vlády a jednou z hlavních postav pražského jara.
Rok 1968 vytvořil prostor pro liberalizaci ekonomiky prostřednictvím tzv. rad pracujících. Reformy započaté v této době směřovaly k opouštění centrálního plánování.
„Tržní prostředí mělo být dominantní a plán měl být jen jakousi dlouhodobou představou hospodářské politiky, ne direktivním určením její struktury,“ dodává ekonom Chalupecký z VŠE.
A československé hospodářství zaostávalo i po nejrůznějších „přestavbách“ na konci 80. let. „Byl to neustálý neúspěšný zápas o efektivní fungování centrálně plánované ekonomiky,“ shrnuje snahy tehdejších ekonomů Petr Chalupecký.
Zásadní transformací prošlo československé hospodářství až po roce 1989.
