Výše letošního schodku je jen symbolická. Důležité je, na jakou trajektorii se vydá naše ekonomika, tvrdí Hampl

Znamená mírný pokles inflace pro státní rozpočet něco zásadního? Může mít další mírné zpomalení vliv na příjmy a výdaje?

Toto jedno číslo ne. Naprosto důležité ale bude, jak se inflace vyvine v příštím roce. Analytici jsou celkem nervózní ohledně toho, jak dopadne lednová inflace, která bude úplně pro to, jak bude vypadat příští rok.

Toto jedno číslo je v souladu s tím, co očekávala centrální banka, takže to žádné speciální překvapení není.

V minulém týdnu Národní rozpočtová rada varovala, že bez zásahu do výdajové části státního rozpočtu letos nejde očekávat dodržení plánovaného schodku 295 miliard. Už v červnu jste dodržení toho plánovaného schodku označili za krajně nepravděpodobné. Ministerstvo financí na toto stanovisko obratem reagovalo, že je na podobná varování brzy a že dodržení schodku je realistické. Je to tedy reálné, nebo nereálné?

V zásadě říkáme to, co říkáme už delší dobu. Za prvé: pro rozpočtovou radu není schodek 295 miliard reálný už od okamžiku schválení, protože je tam je jeden podstatný výdaj, který byl vyříznut ze státního rozpočet. To jsou peníze na dopravní infrastrukturu, které by za normálních okolností byly součástí státního rozpočtu.

Čtěte také

iROZHLAS

Zdražování v srpnu opět zpomalilo. Meziroční inflace dosáhla 8,5 procenta, táhly ji hlavně pohonné hmoty

Okamžitě se to, i když je to v mimorozpočtovém fondu, propisuje do deficitu veřejných financí a do dluhu, takže to vypadá, že to tam není, ale pro nás to tam rozpočtově je. I v tom nejlepším případě to stejně 325 miliard bude.

Pak je riziko v běžném rozdílu mezi příjmy a výdaji, kde je pořád díra v řádu 20 miliard korun. Nám se zdá, že dodatečný negativní impulz může přinést i celkový rozsah výdajů, které dáváme na pomoc v oblasti energetiky.

Máme za to, že aby byla jistota v 295 miliardách, tak by to chtělo ještě dodatečný výdajový zásah. Koneckonců o něm ministerstvo financí mluvilo, ale zatím ho nevidíme.

Z vašeho pohledu byl by problém, pokud by se plánovaný schodek nepodařil státu dodržet?

V každém případě by to znamenalo, že toto rozpočtování má chybu a znamenalo by to také prestižní, reputační nebo politický problém, protože když k cíli upnete veškerou pozornost, tak vlastně z dokonalého splnění toho čísla děláte otázku bytí a nebytí, existence, nebo neexistence. To mě tolik netrápí.

Opakovaně říkáme, že víc, než to konkrétní jednotlivé číslo letošního roku, je důležité, na jakou trajektorii se posunujeme v příštích letech. Proto je naprosto zásadní, jak bude vypadat trozpočet na příští rok. Velká část letoška už je odehrána, to jsou míče, které už jsme zahráli.

Z dokonalého splnění toho čísla děláte otázku bytí a nebytí, existence, nebo neexistence.

Pomohou půjčky?

Od některých ministrů slyšíme uklidňování, že škrty v rozpočtu dokážou vykompenzovat půjčky od Evropské unie v rámci Národního plánu obnovy, půjčky Evropské investiční banky nebo se budou víc využívat projekty zvané partnerství soukromého a veřejného prostoru PPP. Je toto cesta správným směrem?

Rozdělme to. Půjčka z Národního plánu obnovy je zredukována na minimum – pod 20 miliard korun. Z původních úvah o 170 miliardách jsme se dostali na úroveň, která je velmi nízká. Představitele vlády, kteří tomu rozumí, říkají, že je to dokonce technicky nezbytná úroveň.

Čtěte také

iROZHLAS

Rozpočtová rada: Bez úpravy výdajů nelze očekávat dodržení schodku. Konsolidace musí pokračovat

Jsou ale určitě způsoby financování, které bezprostředně neovlivňují deficit a dluh, jako jsou projekty PPP. To ale neznamená zase, že vyklouznete z ekonomické logiky a reality.

Právě proto se na to ptám, protože tomu investorovi se samozřejmě bude splácet.

Ano, vznikne z toho závazek, který budete splácet v dlouhém období tomu, kdo na začátku řekl, že na svá bedra převezme technická i finanční rizika. A vy jako veřejný sektor říkáte: „postavte, budete to operovat a my vám za to pak budeme platit delší dobu nějakou platbu.“

Takže u PPP není kouzlo primárně v rozpočtovém dopadu, ale spíš v tom, že možná touto metodou stejnou věc postavíte rychleji a možná levněji, než byste stavěl tou klasickou.

Je jedno, jestli vám půjčí finanční trhy, nebo Evropská investiční banka. Pořád je to zadlužení.

Je něco z toho výhodnějšího pro Česko?

Myslím, že nejvýhodnější by bylo, kdybychom se skutečně bavili o půjčování si na něco, co v dlouhém období přinese strukturální posun na vyšší úroveň. Ale náš problém je, že si půjčujeme na běžné výdaje.

Už mnoho měsíců opakuji, že problém naší země je strukturální schodek. Půjčujeme si na běžné výdaje, které vůbec nesouvisí s žádným stavěním dálnic a zastavěním bezpečnější energetické infrastruktury.

A to je potíž, protože nám omezuje schopnost potom udělat zásadní odvážné rozhodnutí a půjčit si na něco strategicky. Takže mě pořád mrzí, že nejsme schopni se dohodnout, že půjčování si na běžné věci je potíž. Konsolidace je snížení strukturálního schodku a to je bolestivé.

Půjčujeme si na běžné výdaje, a to nám omezuje schopnost udělat odvážné rozhodnutí.

Progresivní zdanění

Je z dlouhodobějšího pohledu možné konsolidovat české finance jinak než zvýšit daně nebo zvýšit daňovou progresi?

Ano, ale nesmíte k tomu paralelně a permanentně zvyšovat výdaje. Kus konsolidace dneska vypadá, jako že neprobíhá. Ona ale proběhne, ale my budeme dělat dodatečná příjmová a výdajová opatření, abychom ufinancovali dodatečné výdaje, které vznikly.

Budeme mít dodatečné výdaje ve školství, na regionální školství, na platy učitelů, dodatečné výdaje na platby za státní pojištěnce ve zdravotnictví, dodatečné výdaje na obranu.

Takže kdyby to bylo statické a řekl jste, že žádné další výdaje neporostou, tak ano. Ale pokud budete permanentně navyšovat výdaje, a to často i výdaje běžné, tak na ně potřebujete příjmy, nebo budete dělat další masivní dluhy. Nic jiného není.

Daňová progrese nás čeká?

Daňová progrese je už technický způsob, jak jinak danit fyzické osoby. Myslím si, že velikost veřejného sektoru tak, jak jej chtějí Češi, je za stávající úrovně zdanění fyzických osob, která vznikla po zrušení superhrubé mzdy, zásadě nefinancovatelné.

Jaký bude schodek státního rozpočtu v příštím roce? Nepřekročí plánovaných 250 miliard korun? A jaký je názor Mojmíra Hampla na návrh nejdůležitějšího ekonomického zákona? Poslechněte si celý rozhovor.