Výbuch v Černobylu, ignorace Íránu, Slávisté odešli ze hřiště

Stručný přehled událostí

Štěpánka Čechová: Tento týden jsme vzpomínali na černobylskou jadernou tragédii. Jak tato událost ovlivnila současnost i budoucnost energie z reaktorů? Můžeme se bez ní obejít? Diskutovat budou náměstek státního úřadu pro jadernou bezpečnost Karel Bém a programový ředitel hnutí DUHA, Vojtěch Kotecký.

Írán neposlechl výzvy a pokračuje v obohacování uranu. Nově má rakety schopné nést jaderné hlavice a zasáhnout Evropu. Jak se zachová rada bezpečnosti OSN? Odpoví náš velvyslanec při OSN Hynek Kmoníček.

Slavii po demonstrativním odchodu z rozehraného zápasu s Libercem čekají tresty. Více uslyšíte od šéfa disciplinární komise Českomoravského fotbalového svazu, Alexandra Károlyiho.

Chybět nebude ani fejeton Jana Pokorného. Příjemný poslech vám přeje Štěpánka Čechová.

Tento týden uplynulo 20 let od výbuchu reaktoru černobylské jaderné elektrárny

Štěpánka Čechová: Tento týden uplynulo 20 let od výbuchu reaktoru černobylské jaderné elektrárny. Radioaktivita zasáhla tehdy velkou část Ukrajiny, Běloruska, Ruska a také část severní Evropy. Déšť z mraků, obsahujících radioaktivní cesium pak vylekal i Čechy. Nad tím, jak havárie změnila přístup k jaderné energii a jaká je budoucnost využití tohoto zdroje se pro Radiožurnál zamyslel doktor Andrej Kugler z Ústavu jaderné fyziky akademie věd.

Host (Andrej Kugler): V podstatě změnila vztah veřejnosti k jaderný energii velice negativním směrem. To znamená, že zabrzdila další uplatňování nebo rozvoj jaderné energetiky na jedný straně. Na druhou stranu zase zvýšila požadavky na bezpečnost. Normy jsou podstatně bezpečnější, technologicky jsme podstatně dál. Jestli jsou dodržovány nebo ne, to je takzvaném lidskej faktor a v Černobylu právě tenhleten faktor způsobil tu katastrofu. Současná technologie tak velkou katastrofu už nedovoluje. Současné zásoby energie, které máme z fosilních paliv mizí a tím, že spalujeme fosilní paliva, tak si přivádíme něco jako skleníkovej efekt. Porušujeme ovzduší, to znali sami tady u nás teďko na těch povodních, takže tuhle nevýhodu jaderná energetika nemá. Kapacita třeba, co se týká větrné energie, je omezená a vodních elektráren u nás, v takový zemi, jako jsme my, v podstatě dneska už je asi na maximum.

Štěpánka Čechová: O současnosti a budoucnosti jaderné energie jako alternativního zdroje přišli do studia diskutovat za Státní úřad pro jadernou bezpečnost náměstek pro jadernou bezpečnost ing. Karel Bém, dobrý den.

Host (Karel Bém): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: A za hnutí DUHA programový ředitel Vojtěch Kotecký. Dobrý den.

Host (Vojtěch Kotecký): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Pánové, už z úst doktora Kuglera v úvodu zaznělo, že alternativní zdroje neryje, jako jsou elektrárny větrné a vodní jsou u nás zřejmě i v mnoha dalších zemích omezeny reálnými možnostmi. Ať už je to kapacita vodních ploch nebo prostor pro výstavbu v případě těch velkých větrníků elektráren. Nerostné suroviny také za čas dojdou. Pane náměstku, vzhledem k tomu, jak umíme momentálně získat a využít energii z jiných zdrojů, do jaké míry je podle vás jaderná energie opravdu energií v budoucnosti a do jaké míry nám vlastně v nejbližší budoucnosti ani nic jiného nezbývá?

Host (Karel Bém): Tak tak, jak dneska využíváme jadernou energii s těmi technologiemi, který jsou dneska po světě v provozu, se dá nazvat jaderná energie blízké budoucnosti. To je tak v tom rozsahu 50 až 70 let.

Štěpánka Čechová: Pak dojdou zásoby uranu nebo?

Host (Karel Bém): Pak by mohly dojít zásoby uranu, které jsou dneska roztěžené. Dále jsou k dispozici zásoby uranu, které se netěží a jsou velikánské zásoby uranu, které buď neumíme, a nebo se to ekonomicky těžit neumí. To je zejména uran, který je vázán v přírodních fosfátech a uran, který je vázán v mořské vodě.

Štěpánka Čechová: To znamená energie budoucnosti na nejbližších 50 let, to bychom ale mohli potom uran srovnávat s pevnými palivy v podstatě.

Host (Karel Bém): Já si nemyslím, že by příštích 50 let měla být energie vyráběna jenom z uranu. Vidím to tak, že jaderné elektrárny se stanou součástí, možná v mírně širším měřítku, než jsou doposavad, součástí výrobního mixu, součástí základny, která bude poskytovat elektrickou energii pro potřeby lidstva. Ale určitě to nebude tak, že to budou jenom jaderné elektrárny. Určitě tam vidím veliký prostor pro dožívající uhelné elektrárny, veliký prostor pro další rozšíření a rozvoj alternativních zdrojů energie a rád bych tam viděl i veliký prostor pro šetření s elektrickou energií.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, lidé u nás mají ekologie jadernou energii spojenu především s Temelínem a jeho problémy. Ale já bych od vás ráda slyšela názor celkový. Uznáváte i vy jadernou energii jako alternativu alespoň do doby, dokud věda přijde na lepší řešení? Nebo zcela odlišné využití třeba uranu?

Host (Vojtěch Kotecký): Tam hlavní problém s jadernou energetikou je nevyřešený, takzvaný konec palivového cyklu. Tedy to, že vlastně nevíme, co udělat s radioaktivními odpady, které se v jaderných elektrárnách vyrábějí. Už jsou různé projekty stavby hlubinných úložišť, o kterých jsou debaty. U nás například víme, že obce ve všech lokalitách, které byly vytipovány pro takové úložiště tento projekt odmítly. Tyhle ty debaty pochopitelně budou pokračovat a navíc jsou tu technické problémy. Takže to je problém radioaktivních odpadů, které my v podstatě odkazujeme příštím generacím. Říkáme, my teď budeme využívat jadernou elektřinu a problém radioaktivních odpadů musí vyřešit až naši potomci. To je klíčový problém s jadernou energetikou a druhý zásadní problém je ekonomika. Hlavní důvod, proč se jaderné elektrárny prakticky přestaly stavět, nejsou obavy z bezpečnosti, ale příčiny ekonomické. Ve Spojených státech poslední jaderný reaktor objednali v roce 1978. Tedy dlouho před Černobylem. A ten rozvoj se zastavil v podstatě z ekonomických důvodů. A pokud jde o ta řešení či alternativy. Já bych vlastně začal tím, co pan náměstek říkal úplně na konci. Největší potenciál je ve zvyšování energetické efektivnosti ekonomiky. My mimořádně plýtváme energií a dvojnásob to platí pro Českou republiku. Česká republika na každou vyrobenou korunu hrubého domácího produktu, spotřebuje asi 2krát více energie než státy té původní evropské patnáctky. Tady je největší prostor pro jaksi snižování závislosti na jak fosilních palivech, tak neobnovitelném uranu.

Štěpánka Čechová: Přesto, než se dostaneme ještě k odpadům, jako vy jste to označil hlavním problémem jaderné energetiky. Řekněme, pane náměstku, do jaké míry jsme vlastně závislí na té energii z jádra?

Host (Karel Bém): V České republice máme v provozu 2 jaderné elektrárny, celkem 6 bloků. Procentuelně jsem na úrovni Evropské unie, to znamená zhruba kolem těch 30 %.

Štěpánka Čechová: A teď řekněte, pane řediteli, když vy nevíte, jak nahradit těch 30%, které získáváme jako energii z uranu, má smysl ten boj, který vedete proti jaderné energii?

Host (Vojtěch Kotecký): Ne. Já si především nemyslím, že nevím, jak těch 30% nahradit. Moje první banální odpověď bude, Česká republika, malá země s malými energetickými zdroji, je 6 největším vývozcem elektřiny na světě. Prvním řešením, které bychom měli podniknout je, přestat zbytečně vyvážet elektřinu a zbytečně plýtvat našimi energetickými zdroji. A za druhé, ta debata není ani tak o tom, z čeho budeme elektřinu vyrábět, ale jak moc ji přestaneme plýtvat. A potom samozřejmě nastane debata o těch konkrétních energetických zdrojích. Tady je třeba se pořádně podívat na obnovitelné zdroje. Já bych je neodhazoval bokem s tím, že potenciál větrných a vodních elektráren je malý a to zejména pro to, že zdaleka největší potenciál u nás, pokud jde obnovitelné zdroje mají takzvané energetické plodiny. Tedy pěstování plodit pro energetické spalování v podstatě na polích. Jako zemědělství.

Štěpánka Čechová: Pan náměstek tady přímo nesouhlasně kroutí hlavou. Řekněte, pane náměstku, vy máte propočítáno, že tímto způsobem se to nahradit nedá?

Host (Karel Bém): No, já si myslím, že v plné míře se nedá nahradit nárůst elektrický spotřeby, který je předpokládán v této zemi, že by se dal nahradit pouze alternativními zdroji. Protože za prvý. Alternativní zdroje maj určitej koeficient využitelnosti, kterej zejména ve větru je velmi nízkej. To je jeho obrovská nevýhoda. Kvalita elektřiny z těchto zdrojů je dneska na té úrovni, že neumožňuje provozovat špičkovou elektroniku. Co se týká tý biomasy. Biomasa je dobrá myšlenka ale ne na výrobu elektriky. To jsou tak obrovský záběry půdy na pěstování v podstatě jednoduchých rostlin a nevim, jestli by zásah takovýto zásah do ekosystému nedopad podobně jako s řekou olejkou. To znamená, budou nám umírat zvířata, 50% lidí je alergickej na řepku olejku. Já nevím, jestli toto maj ekologové domyšleno až do konce. Ale podstatný je, že v podstatě na výrobu jednoho bloku elektrárny Temelín je potřeba zhruba kolem 10 tisíc kilometrů čtverečních biomasy. To jsou obrovský čísla. Nevím, jak by se tohlecto pokrylo. A kde by se to pěstovalo a trošičku z toho mám hrůzu, protože mám obě dvě děti alergický na řepku olejku.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, chcete na to zareagovat? Dokážete si představit, nahradit třeba byť jen jedinou jadernou elektrárnu alternativními zdroji?

Host (Vojtěch Kotecký): To si nesporně dovedu. Já se zase vrátím k té své základní poznámce. Hlavní potenciál není v jiných zdrojích, ale v omezování plýtvání. To je ta základní perspektiva české energetické politiky. Kterou by politické strany a vláda měli řešit. Totiž jak snížit plýtvání energií v ekonomice.

Štěpánka Čechová: Ano, ve volebních programech to je. Je tam nástin ekologicko ekonomické daňové reformy. To vše ano, ale je to běh na dlouhou trať a přeci jen, vy tvrdíte, že takhle by se skutečně ušetřilo 30%, které potřebuje Česká republika, nebo průměrných 30%, stejně tak jako které potřebuje Evropská unie a nahradilo by se tím to, co by chybělo z jaderné energie?

Host (Vojtěch Kotecký): Já si živě dovedu představit, že by se tím nahradilo podstatně více než 30 %. Zase i v tomto případě jde o běh na dlouhou trať. Není to věc, kterou provedeme za rok, za dva. Já si taky nemyslím, že česká energetika má během jednoho, dvou, pěti let totálně změnit. A pokud bychom se bavili o krátkodobých opatřeních, tak osobně si myslím, že největší potenciál je skutečně v tom omezení zbytečného vývozu elektřiny.

Štěpánka Čechová: Pane náměstku, je to tak? Vyvážíme elektřinu skutečně zbytečně?

Host (Karel Bém): No, já nevím, jestli slovo zbytečně je správné. Je pravda, že nevím, jestli jsme na 6. místě na světě. Určitě jsme na 2. místě v Evropě hned za Francií. Fakt je ten, že nevyvážíme surovinu. Tu surovinu zhodnotíme v elektrárnách a vyvážíme produkt, který zaměstnává, dává pracovní místa. Samozřejmě se mlže říct, že to je neryje, která by se nemusela vyvážet, která by se mohla ušetřit, nebo spotřebovat při výrobě jiného zboží. Ale v každém zboží, které vyváží tato republika je uloženém taky část energie. Ale kolik těch produktů umí tato země na ten vývoz ještě vyrobit? Já myslím, že už toho moc není, ale tu elektriku zatím vyrobit umíme. A je to jedna z možností, jak vylepšovat exportní a importní ukazatele našeho zahraničního obchodu.

Štěpánka Čechová: Neboli z hlediska ekologického je možné, čistě ekologického, je možné, že bychom si vystačili s tím, co máme i bez atomové energie, ale nesměli bychom vyvážet, což by hrubě narušilo ekonomický běh země.

Host (Vojtěch Kotecký): Já si nemyslím, že by to hrubě narušilo ekonomický běh země. Samozřejmě by to snížilo profil tý elektrárenský společnosti ČEZ, která v současné době na těch vývozech poměrně významně vydělává. Vyváží tuším asi třetinu své výroby.

Host (Karel Bém): Vydělává ji vzhledem k tomu, že když vyveze elektřinu za jaderné elektrárny, tak se zvyšuje cena každé vyvezené megawatt hodiny přibližně o 28 euro za to, že to je elektřina, která byla vyrobena v souladu s keltským protokolem. Čili bez různých exhalací a výpustí do životního prostředí.

Štěpánka Čechová: Podívejme se na jádro, nebo na energii z jádra eště z jiného ekonomického pohledu. Při tom, co se teď děje ve světě, je pro nás, pane náměstku, energie z jádra jakousi energetickou pojistkou proti diktátu ropných zemí?

Host (Karel Bém): Určitě. Určitě, protože tato země dováží přes 90% energie. Zejména je to obsaženo v ropě. Takže to, co si umíme vyrobit sami, to bysme si měli ušetřit. A zase moc toho není, co si umíme vyrobit sami, i v tý energii. Takže pokud si to umíme vyrobit, dá se říci ze strategického hlediska zajišťuje určitou, byť malou část nezávislosti týhletý republiky.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, dokážete alespoň toto plus přiznat jaderné energii? To plus, že nás osvobozuje od diktátu zemí, které drží zásoby ropy?

Host (Vojtěch Kotecký): No. Čistě ve statistice ano, ale teď se podívejme, na co se ta ropa používá. Ropa se spotřebovává, pokud pomineme chemický průmysl, se spotřebovává především k provozu automobilů a kamionů. A já u nás neznám moc automobilů nebo kamionů, které by jezdili na jadernou elektřinu. Takže ten potenciál náhrady ropy v nějaké krátkodobé perspektivě je naprosto zanedbatelný v tomto ohledu. Ropa by mohla, nebo jaderná energie by mohla začít hrát teoreticky roli náhrady ropy v případě, že by se pomocí jaderné energie vyráběl vodík a doprava by přecházela na vodíkový pohon. Problém je v tom, že v tu chvíli by se problémy s nedostatkem uranu ještě dramaticky zvýšily. Pokud by vodík vyráběný s pomocí jaderné energie měl nahradit jenom čtvrtinu současné světové spotřeby ropy. Jenom čtvrtinu. Tak se musí stavět asi 20krát více atomových reaktorů, než v posledních 15 letech a ten trend v jaderné energetice je v tuto chvíli spíš opačný.

Štěpánka Čechová: Ale souze některé deklarují, že chtějí stavět několikery reaktory, hned najednou. Řekněte, pane náměstku, vy máte k dispozici tu statistiku. Které země chtějí stavět reaktory?

Host (Karel Bém): Tak v Evropě ve Finsku se staví jeden reaktor, Francie oznámila stavbu reaktorů, Rumunsko, Bulharsko, Slovensko. Ve světě Japonsko, Jižní Korea v obrovském rozsahu, Čína, řekl bych v megalomanském rozsahu, Indie, rovněž v obrovském rozsahu. Američani, byť nejsou, nebo dlouhodobě nevystavěli novou elektrárnu, ale myslím, že americká vláda uvolnila prostředky na průzkum, myslím teď, více než deseti nových lokalit pro výstavbu jaderných elektráren. Aspoň teda kolegové z amerického dozoru posuzují tyto lokality z hlediska vhodnosti. Zapomněl jsem na Rusko. Pan prezident Putin taky vyhlásil potřebu Ruska do roku myslím 2025, 40 tisíc nových megawattů v jádru.

Štěpánka Čechová: Což znamená zhruba kolik nových reaktorů?

Host (Karel Bém): Takových 30 až 35, podle velikosti jednotky.

Štěpánka Čechová: To mi nepřipadá jako útlum, pane řediteli.

Host (Vojtěch Kotecký): To totiž záleží na tom, na co se díváme. Je zajímavé se podívat na ten seznam těch zemí. Jsou to povětšině státy, ve kterých energetika je buď přímo velkou státu a nebo do ní stát velmi silně intervenuje. Jako je Čína, Japonsko, Rusko, Jižní Korea a podobně. Druhá věc je, co si přejí některé vlády a co reálně dělají ty firmy. Klasický příklad jsou ty Spojené státy, kde neobjednali žádný nový jaderný reaktor už skoro 30 let. A vláda sice na papíře říká, že by měla zájem, aby se stavěly nové jaderné reaktory, ale energetické společnosti zároveň odpovídají, že do toho nepůjdou. Jiný pěkný příklad je Slovensko, kde vláda řekla, že stanoví jako podmínku privatizace slovenských elektráren stavbu dvou dalších reaktorů v Mochovcích. A vítěz privatizačního trendu, italská společnost ENEL řekla, jistě, my ty jaderné reaktory postavíme, pokud o to vláda má zájem. Ale ten projekt bude ztrátový, a proto my požadujeme silnou státní podporu, požadujeme daňové prázdniny. Požadujeme uhrazení části nákladů na likvidaci radioaktivních odpadů a podobně. Jediný jaderný reaktor, který se v tuto chvíli staví v Evropské unii je ve Finsku. A to díky tomu, že dodavatel toho reaktoru francouzsko německé konsorcium dostal velmi výhodný úvěr od německé, státem kontrolované banky a dostal exportní garanci od francouzské vlády, která je určena na podporu výstavby v politicky nestabilních oblastech. Tedy dotaci, kterou v podstatě pro Finsko teoreticky neměli dostat. Ty projekty, které jsou, jsou díky velmi vysoké podpoře ze strany státu. Proto taky velmi důležité, jak bude probíhat debata o případných dalších reaktorech v České republice. Pokud ČEZ přijde s novým projektem stavby dvou jaderných reaktorů v Temelíně, o kterém se v poslední době spekuluje, tak první otázka by měla být, jakou požadujete od státu podporu, jaké budete požadovat dotace?

Štěpánka Čechová: To znamená, pane náměstku, že jaderná energetika nemlže fungovat bez mohutných dotací států nebo dokonce na sebe vydělávat? Je to vždy v podstatě investice buď nulová nebo spíš prodělečná?

Host (Karel Bém): Já bych neřek prodělečná. Ty počáteční investiční náklady jsou velikánský, to je pravda. Fakt je, že čím větší blok, tím rychleji se zaplatí. Byť to zaplacení určitě není v jednotkách let. Jsou to desítky let, než se zaplatí.

Host (Vojtěch Kotecký): Problém skutečně není v těch provozních nákladech. Problém je v té masivnosti investice. Počáteční investice.

Host (Karel Bém): Ano.

Host (Vojtěch Kotecký): Do které ty energetické společnosti prostě nejdou.

Štěpánka Čechová: Ale zůstaňme doma. Vy jste sám zmínil, možné plány ČEZu na výstavbu dalších dvou bloků Temelína. Pane náměstku, máte vy k tomu nějaké aktuální informace? Víte o tom, že by ČEZ se na něco takové skutečně chystal?

Host (Karel Bém): Tak určitě kdyby toto rozhodnutí ČEZu bylo na spadnutí, tak bysme očekávali nějaké žádosti z atomového zákona. Nic takového neprovedlo. Čestně prohlašuji, že žádné správní řízení na umístění dvou nových bloků jaderný elektrárny v Čechách nebylo zahájeno, nebylo o něj požádáno. Ale zrovna tak čestně můžu říct, že si o tom šušká celá republika.

Štěpánka Čechová: A na každém šprochu, pravdy trochu. Takhle jste to myslel?

Host (Karel Bém): Takhle jsem to myslel.

Štěpánka Čechová: Neboli ČEZ možná podle třeba i vás vyčkává do doby povolební?

Host (Karel Bém): Já nevím, jaká je strategie představenstva ČEZu. Nemůžu to vyloučit.

Štěpánka Čechová: Co vy si o tom myslíte, pane řediteli?

Host (Vojtěch Kotecký): To je poměrně známá věc. ČEZ v současné době publikuje jednotlivé části svého investičního programu na příštích asi 20 nebo 30 let. Před 14 dny oznámil své plány investic do obnovitelných zdrojů, zejména do větrné elektřiny a pokud jsou informace z ČEZu, tak ta zvažovaná výstavba jaderných reaktorů se zatím ještě posuzuje a ČEZ se předběžně anoncoval, že by své definitivní rozhodnutí, jestli do toho projektu půjde, nebo ne. Měl zveřejnit někdy během letošního roku. Pochopitelně ta dílčí rozhodnutí typu žádosti o povolení stavby, které by přecházely na státní Ústav pro jadernou bezpečnost, to je věc až několikaleté perspektivy. ČEZ v tuto chvíli dělá čistě ekonomickou analýzu.

Štěpánka Čechová: Pojďme tedy k tomu konečnému produktu a to jsou odpady. Pakliže i u nás by se třeba rozšiřovalo skutečně fungování Temelína, co je podle vás tím nejvyšším problémem teď. Že nemáme kam ho uložit, nebo že ho neumíme po tom uložení zpracovat?

Host (Vojtěch Kotecký): Ta otázka je, co s tím odpadem udělat. Existuje dokonce více různých technických koncepcí nakládání s těmi odpady. Asi nejvíce mezi nimi vede idea hlubinných úložišť, tedy v podstatě vykopání hlubokého úložiště hluboko pod zemí v nějaké stabilní hornině. Tohle je teorie. Problém je v tom, že je pouze několik projektů ve světě, které se dostaly do nějaké rozumné fáze výstavby. Například u nás se debatuje o tom, že by úložiště bylo připraveno někdy zhruba za 60 let. A i přes to s dostává stát v této věci do dost ostrých sporů s obcemi. Výsledkem je to, že my tu máme perspektivní projekt, který naráží na nějaké problémy a přesto nadále vyrábíme a uvažujeme o zvyšování výroby radioaktivních odpadů, ačkoliv ten problém skutečně budou muset řešit příští generace.

Štěpánka Čechová: Pane náměstku, můžete vy říct, jak to z vašeho pohledu vypadá s možností uložení paliva?

Host (Karel Bém): Já bych nejdřív rozdělil ty odpady na dva druhy. Jedny, který si myslím nejsou problémové, protože to jsou nízko středně aktivní odpady, které jsou z obou dvou našich elektráren ukládány do úložiště v elektrárně Dukovany. Tam problém nevidím. Druhý, a to je to, co říkal kolega jsou odpady, který dneska nenazýváme odpadem, nazýváme jim vyhořelým palivem. Těch metod je opravdu víc, co s vyhořelým jaderným palivem. Je možnost trvalého uložení. Řekl bych, že tahlecta možnost i závazek české vlády, že do roku 2065 bude postaveno úložiště v Čechách, bylo uděláno pod tlakem Evropské unie a Evropská unie podle mýho názoru se k tomu rozhodla pod tlakem protijaderných hnutí. Je to to nejnešťastnější řešení. To vyhořelý palivo v sobě má dalších, nebo zbývajících zhruba 95% energie, z nichž se dalších 70 až 75% energie dá využít. Takže je tu možnost přepracování toho paliva a já si myslím, že tato možnost v dnešní době se mě aspoň jeví jako nejpoužitelnější. Pak zůstává ta možnost, která se dneska jeví, jako sience fiction, je to takzvaná transmutace. To znamená určité zpracování toho jaderného paliva do stavu ať už rozpuštění ve soli nebo roztavení, odstřelování taveniny rychlými neutrony. Způsoby těch likvidací, těch dlouhotrvajících trosek a při tom se uvolňuje další energie. Opětně prototypově je to odzkoušeno výzkumcově, je to téměř dořešeno. Svět se tomu věnuje, ale výzkum je ukončen. Je to drahý a cena uranu dneska je na takové úrovni, že se nevyplatí těm společnostem do toho dávat další peníze. Koupí novej uran, daj ho do elektrárny a daj ho do skladu. To je levnější. A ten dolar, nebo ta koruna nebo to euro rozhoduje.

Štěpánka Čechová: Je tedy alespoň pro budoucnost, pane řediteli, jako na závěr, abychom končili alespoň pro ty budoucí generace poněkud optimisticky, z toho, co říkal pan náměstek, jasné, nebo možné, že pokud teď najdeme způsob, jak palivo, vyhořelé palivo, bezpečně uložit, že budoucí generace najdou způsob, jak ho bezpečně zpracovat? Třeba tou transmutací?

Host (Vojtěch Kotecký): Je to jedna z možností. Ale jsou to skutečně technické teorie, které v tuto chvíli jsou maximálně v nějakém stádiu prototypů. A jak říkal pan náměstek, zůstává pár věcí nedořešených. Ta úplně nejvýznamnější nedořešená věc je v tom, že energetické společnosti do toho jedou, protože se jim to nevyplatí. To za prvé. A za druhé je třeba dodat, že z těch rychlých reaktorů zůstává vysoce radioaktivní odpad, se kterým se potom musí nějak naložit. Takže ten problém nezmizí tak úplně. Nakonec se musím ohradit proti teorii, že úložiště radioaktivních odpadů vznikly pod tlakem ekologických organizací, jak hnuté DUHA, tak jiné ekologické organizace naopak těmto projektům oponovaly a upozorňovaly na to, že by vlády neměly uspěchat tyto projekty jenom proto, aby to vypadalo, že je problém vyřešený a smetli ji ze stolu. Mys e domníváme, že by stát neměl spěchat na řešení. A měl by na něm postupně pracovat, což mimo jiné nechává otevřených těch několik variant, které tady technicky leží.

Štěpánka Čechová: Pane náměstku, závěrečné slovo i od vás. Vy tady souhlasně pokyvujete hlavou. Znamená to, že v tomto se s ekology shodujete?

Host (Karel Bém): Ano.

Štěpánka Čechová: Není potřeba nic spěchávat. Máme tady u nás v České republice momentálně pětiletou pauzu na vyřešení toho problému.

Host (Karel Bém): Pro hlubinné ukládání máme pětiletou pauzu. Dneska už asi zbývají 4 roky od toho zastavení. A je dostatek času na to, aby opravdu se dobře prozkoumala a dobře zvážilo, co budeme s vyhozeným jaderným palivem dělat. Jsou na to i peníze. Elektrárny pravidelně odvádí nemalý peníz na účet na likvidaci jaderného paliva. Takže peníze na to jsou. Čas na to je. Myslím, že bysme se do toho měli pustit jako společnost.

Štěpánka Čechová: Pozvání do studia přijali náměstek pro jadernou bezpečnost státního Úřadu pro jadernou bezpečnost ing. Karel Bém, díky na slyšenou.

Host (Karel Bém): Na shledanou.

Štěpánka Čechová: A programový ředitel hnutí DUHA Vojtěch Kotecký. Díky, na slyšenou.

Host (Vojtěch Kotecký): Na shledanou.

Jak zareagovat na ignoraci Íránu?

Štěpánka Čechová: Jak zareagovat na ignoraci Íránu? To je otázka, kterou bude muset příští týden řešit Rada bezpečnosti OSN. Země totiž neuposlechla výzvu, aby do pátku zastavila obohacování uranu, které může být krokem k výrobě jaderných zbraní. Svůj jaderný program Írán naopak ještě urychlil, což v kombinaci s faktem, že získal od severních Korejců také zásilku raket schopných nést jaderné hlavice a zasáhnout Evropu, v mnohých budí obavy. Teherán prý ani nespolupracuje s inspektory při ověřování, zda má tento jaderný program mírový nebo vojenský charakter. O situaci teď více s velvyslancem České republiky při OSN, Hynkem Kmoníčkem. Dobrý den.

Host (Hynek Kmoníček): Dobrý den do Prahy.

Štěpánka Čechová: Íránská krize byla ve čtvrtek hlavním bodem jednání ministrů zahraničí členských zemí NATO v Sofii. Tam americká představitelka Condoleezza Riceová vyzvala Radu bezpečnosti k rozhodné akci, zaměřené na zastavení íránského jaderného programu a navíc se dnes zřejmě změnil i postoj Ruska, které až dosud bylo spolu s Čínou proti uvalení dalších sankcí na Teherán. Dnes ale ruský ministr zahraničí vyzval svůj íránský protějšek, aby jeho země přerušila proces obohacování uranu a také obnovila plnou spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Udělal to dokonce telefonicky, což působí dojmem velice aktuální reakce. Můžeme to opravdu chápat tak, že Írán ztratil ohledně sankcí záštitu Ruska?

Host (Hynek Kmoníček): Bylo by to krásné, kdyby tomu tak bylo, ale já si o tom dovoluji pochybovat, protože telefonát se konal na žádost íránské strany, nikoliv ruské, a to, co Sergej Lavrov řekl, říkají Rusové celou tu dobu, ale zároveň také odmítají jednoznačně se postavit za sankce v případě, že to Írán nesplní, takže ty požadavky ze strany mezinárodního společenství jsou shodné od všech pěti stálých členů Rady bezpečnosti. Co není shodné je, jak reagovat v okamžiku, kdy je Írán neplní, a to zůstává.

Štěpánka Čechová: Nebo-li Čína a Rusko stále budou, myslíte si, bojkotovat další sankce vůči Teheránu?

Host (Hynek Kmoníček): Tam je to zhruba rozhozené tak, že si musíme říct, o čem vlastně celá tato diskuse je, protože tam máme v této chvíli 4 hráče. USA, Írán, Evropskou unii, Rusko s Čínou a každému jde o něco jiného a u dvou hráčů víme, o co jim jde. Evropská unie nechce, aby Írán měl jadernou zbraň. Rusko a Čína nechtějí finančně prodělat, ale spíš finančně vydělat. Problém je, co vlastně chce iránská strana dosáhnout a co vlastně chce dosáhnout americká strana. Na íránské straně je otázka, jestli Íránci chtějí mít bombu a nebo Íránci chtějí pokračovat na cestě k bombě tak, aby se dostali k nějaké dohodě a USA, protože mají pocit, že jinak, než že půjdou touto cestou, prostě USA na svou stranu neangažují. Na americké straně je to pak zase odpověď, kterou hledají Íránci - chcete postupně měnit náš režim nebo ho chcete transformovat a nebo ho úplně změnit? Protože pokud, a to říkají Íránci, pokud jde o transformaci režimu, je to možné. Pokud jde o změnu režimu, není to možné. Takže dva ze čtyř hráčů ještě zcela jasně neřekli, co od této hry očekávají.

Štěpánka Čechová: A dá se odhadnout, jak se v této zapeklité situaci rozhodne Rada bezpečnosti ohledně dalších sankcí?

Host (Hynek Kmoníček): To se dá očekávat poměrně velmi dobře. Rezoluce, kterou připravuje Velká Británie, v podstatě neudělá nic jiného, než takřka doslovně zopakuje požadavky, které před 30 dny vznesli formou prohlášení předsedy Rady bezpečnosti, které ještě není závazné, zatímco rezoluce Rady bezpečnosti je již právně závazná. Takže v zásadě půjde o opakování stejných požadavků, ale tentokrát již zcela vážně.

Štěpánka Čechová: Tedy o prodloužení té doby, po kterou může Írán vlastně ještě zareagovat?

Host (Hynek Kmoníček): Dá se předpokládat, a zároveň poběží jednání, ve kterých se budou vyjasňovat právě otázky o vztahu těch dvou hlavních hráčů, tj. Íránu a USA, o kterých jsme mluvili před chvilkou. Uvidíme, co bude. Začínají se množit jednání o nikým jaksi nepotvrzovaných jednáních mezi Íránci a USA, které mají probíhat tu ve Washingtonu, tu v severním Kurdistánu. Uvidíme, co je na tom pravdy, uvidíme, kam se situace posune. Samozřejmě Rada bezpečnosti v téhle chvíli nebude dělat nic moc než zvýšit ten tlak až tam, kam členové Rady bezpečnosti dovolí a to nebude dál, než dovolili před 30 dny, jenom se změní právní závaznost tohoto svého druhu ultimáta.

Štěpánka Čechová: Znepokojuje vás osobně kombinace obou těch událostí, tedy neposlušnosti Íránu ohledně obohacování uranu a zároveň jeho nákup raket, vhodných i pro jaderné hlavice?

Host (Hynek Kmoníček): Samozřejmě, nicméně tady v tomhletom okamžiku si musíme říct, že Írán ještě zdaleka nemá jadernou bombu a my se snažíme dosáhnout toho, aby jí nejenom neměl, ale aby ani nepociťoval potřebu ji kdykoliv mít. Takže z jedné strany to samozřejmě každého musí znepokojovat, z druhé strany to jaksi není okamžitá a jasná hrozba, navíc směřovaná třeba k České republice. Naše vztahy s Íránem nejsou zrovna růžové, ale také prostě nejsme ve vztazích tak napjatých, abychom museli takový krok íránské strany vnímat jako svoje nějaké bezprostřední ohrožení. To by bylo skutečně jaksi příliš hysterické čtení situace.

Štěpánka Čechová: Nicméně íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád zdůraznil, že nikdo nemůže Írán přinutit k tomu, aby se jaderného programu vzdal a zároveň upozornil USA i jejich evropské spojence, že budou doslova litovat svého rozhodnutí, pokud poruší práva íránského národa. Jaké by mohly být případné odvetné kroky Íránu, pokud se Rada bezpečnosti nerozhodne po těch dalších 30 dnech jen přihlížet?

Host (Hynek Kmoníček): To záleží na akci, ke které bychom se odhodlali. V případě, že by bylo jaksi souznění nad tím, že by byly dosaženy limitované ekonomické sankce, nedá se očekávat nic, než že Írán začne hledat cestu, jak tyto sankce obcházet. Příliš velké sankce se asi nepodaří prosadit, protože představte si, že když si Čína za 100 miliard dolarů koupí íránský plyn, tak si zároveň zakáže sama si ho dovážet. No to by asi žádný stát neudělal. V případě omezené vojenské akce, o které se tady taky hovořilo, to by potom se dalo očekávat íránská reakce, o které oni otevřeně hovoří, to znamená problém pro všechny země oblasti, které povolily přelet takovým letadlům. Ázerbájdžánský prezident Alijev již včera jasně vyloučil, že by Ázerbájdžán k něčemu podobnému dal souhlas, totéž udělalo Turecko, totéž udělala irácká vláda, ze směru Ruska potom přišla jasná indikace, že by Íránci pravděpodobně začali se mnohem více angažovat v Čečně, kterou zatím považují za vnitřní problém Ruské federace a podobně, takže ty problémy by byly veliké a všichni, kteří hovoří o možnosti vojenské akce, by jedním dechem měli dodávat, co to všechno taky znamená.

Štěpánka Čechová: Velvyslanec České republiky při OSN, Hynek Kmoníček. Díky, na slyšenou.

Host (Hynek Kmoníček): Na shledanou.

Druhé Antverpy, tak se mezi fanoušky mluví o kousku, který tuto středu předvedla Slávie

Štěpánka Čechová: Druhé Antverpy, tak se mezi fanoušky mluví o kousku, který tuto středu předvedla Slávie v 27. kole fotbalové ligy proti Liberci. Po vyloučení dvou hráčů a penaltě odvolal kouč Karel Jarolím zbylých devět slávistů z hřiště na protest proti verdiktům rozhodčího Jaroslava Járy. Utkání pokračovalo až po 20 minutách. Něco podobného udělal v roce 1920 ve finále olympijského turnaje v Antverpách kapitán Káďa. Československý tým odvedl z hrací plochy na protest proti stranickému řízení anglického rozhodčího Luise ve prospěch domácí Belgie. O důvodech postupu Slávie a také následcích takového jednání teď více s předsedou disciplinární komise Českomoravského fotbalového svazu, Alexandrem Károlyim. Dobrý den.

Host (Alexandr Károlyi): Dobrý den přeji.

Štěpánka Čechová: Tak tento způsob protestu proti rozhodčímu označilo mnoho odborníků i bývalých internacionál za neuvážený a krajně neobvyklý. Třeba Ladislav Vízek ale vedení Slávie chápe a uvedl, že jednání klubu bylo vyvrcholením všeobecné nespokojenosti s kvalitou rozhodčích a s vedením v českém fotbalu. Přitáhne podle vás odchod hráčů od rozehraného zápasu pozornost i ke kvalitě rozhodčích a poměrům, o kterých mluvil třeba Ladislav Vízek, ale i sama Slávie?

Host (Alexandr Károlyi): Především si myslím, že nemáme takový prostor, abychom mohli celou věc komplexně rozebrat z hlediska rozhodčích, jejich výkonu a podobně. Chtěl bych jenom upozornit, že díky korupční aféře jsme potrestali 16 prvoligových zkušených rozhodčích. Velká většina z nich byla i listinách EUFA a FIFA, to znamená, že tuto kvalitu rozhodčích, tento počet museli nahradit noví nezkušení rozhodčí. Jestli jejich kvalita je na odpovídající úrovni nebo ne, to se může posoudit z dlouhodobého hlediska na základě ukončeného ročníku, ale v žádném případě, i kdyby ta kvalita neodpovídala, ani kdyby rozhodčí nebo kterýkoliv klub by měl dojem, že je rozhodčí poškodil, tak má k tomu zcela oficiální mechanismy, jak protestovat. Odchodů hráčů ze hřiště mezi ně v žádném případě nepatří. Slávia postupovala v tomto případě potom následně správně, protože si podala protest proti řízení rozhodčího, který bude podle mých informací v úterý druhého května posuzovat komise rozhodčích a toto je postup správný. Ale svévolného opuštění hřiště je disciplinárním proviněním na celém světě ve všech členských zemích FIFA v rozporu s disciplinárním řádem a dalšími fotbalovými normami.

Štěpánka Čechová: Ještě než se dostaneme k tomu samotnému postupu, trenér Jarolím odvolal tým z hrací plochy v 68. minutě poté, co sudí domácím vyloučil během tří minut dva hráče a nařídil proti nim penaltu. Vy jste určitě ten průběh zápasu zkoumal, dělal podle vás rozhodčí opravdu chyby?

Host (Alexandr Károlyi): Z hlediska posouzení těch situací, tak Matěj Krajčík byl podle pravidel vyloučen za zmaření brankové příležitosti, k tý skutečně došlo, za to byl i včera disciplinárně potrestán a hráč Račič byl potrestán podmínkou. Ono je potřeba se dívat na ty věci ještě z jiného pohledu. Víte, když si to rozfázujete z pohledu kamer, tak ten pohled je jiný než úhel pohledu rozhodčího na hřišti při tý samý akci. Proto je potřeba ty věci skutečně posuzovat velmi komplexně, velmi objektivně a nepodléhat emocím.

Štěpánka Čechová: Sudí Jara nakonec přesvědčil Slávii, aby ten zápas dohrála, skončil výsledkem 1:3 pro Liberec. Kauzu bude tedy řešit 4. května disciplinární komise. Co se dá očekávat, jak Slávie dopadne?

Host (Alexandr Károlyi): Tak samozřejmě my jsme na základě zápisu pana hlavního rozhodčího správy delegáta předvolali, jak zástupce Slávie Praha, to znamená statutárního představitele, ale i realizační tým vedoucího trenéra a podobně, kapitána mužstva, samozřejmě rozhodčího a delegáta. Za toto provinění disciplinární řád nejenom u nás, ale i v cizině, umožňuje disciplinární komisi uložit poměrně širokou škálu trestů od důtky přes vysokou finanční pokutu až po další opatření, pokud se tyto věci prokážou v tom rozsahu, tak je bude také potřeba zkoumat. Nejenom to svévolné opuštění hřiště, ale i nedostatečnou pořadatelskou službu z hlediska Slávie, protože tam došlo k ohrožení aktérů utkání, hráčů, rozhodčích, vstup do prostor, kde teda nemají co fandové se co pohybovat. Je tam otázka znevážení jména soutěží, jeho účastníků, Českomoravského fotbalového svazu a podobně. Podle mého názoru by se ty tresty měly pohybovat někde v oblasti finančních trestů a podobně, ale to bych předbíhal, protože zasedá disciplinárka příští čtvrtek.

Štěpánka Čechová: Trošičku předbíhejte, protože už média spekulují o pokutě kolem 10 milionů korun pro Slávii.

Host (Alexandr Károlyi): Finanční postih je od nuly do 10 milionů, to znamená, že mediálně je zajímavá horní hranice, ale samozřejmě zas tak závažné provinění na tuto hranici to není.

Štěpánka Čechová: A sportovní postih, že by třeba Slávii hrozilo nějaké vyřazení nebo sesazení ze soutěže, případně nějaké propadnutí se třeba do druhé ligy?

Host (Alexandr Károlyi): No tak k tomu by musely být skutečně velmi závažné důvody. Já tento postup neočekávám, protože podle toho, co jsem měl možnost se seznámit s příslušnými podklady, materiály, zcela oficiálními, tak na odečítání bodů, přeřazení do jiné soutěže a podobně, to podle mého názoru nevypadá. Nicméně je to názor můj, o tom budeme rozhodovat ve čtvrtek.

Štěpánka Čechová: Fotbalová pravidla jako taková pamatují na situaci, když hráč kvůli výrokům rozhodčího opustí hřiště. Pak se považuje za vyloučeného. Ale nepamatují na situaci, když to udělají všichni hráči. Nebude to vyžadovat úpravu pravidel?

Host (Alexandr Károlyi): Pravidla na to nemusejí ani pamatovat, protože na to pamatuje disciplinární řád. Otázka pro pravidláře, to je především pro plavidlovou komisi FIFA, která určuje pravidla celosvětově, to znamená, že ta by se tím měla zabývat. Já opakuju, že FIFA má ve svých fotbalových normách celou řadu jiných mezer a nedostatků, tak se ani nedivím, že ani tuto věc nemá dobře ošetřenou. Co se týče disciplinární, ty na to pamatují a dá se teda i objektivně podle disciplinárních odhadů tato věc vyhodnotit.

Štěpánka Čechová: A když se podíváme do historie, nedalo by tam se vzít nějaký mustr na ten kabát - jednání Slávie, jak vůbec tu situaci vyřešili v Antverpách?

Host (Alexandr Károlyi): Tak v Antverpách nás samozřejmě diskvalifikovali, ale já bych nešel až do roku 1920, já bych šel do roku 1999, kdy jsme v českém profesionálním fotbale na úrovni naší druhé ligy, což je profesionální soutěž, projednávali úplně stejný případ utkání Prostějov-Bohdaneč, kdy za stavu 2:1, když byl vyloučen nejlepší hráč Bohdanče, stáhl Jiří Novák, prezident tehdejšího Bohdanče, mužstvo z hřiště a fotbalový klub Bohdanče dostal podle mého názoru tehdy pokutu, upozorňuju, že to byl druholigový klub, byl rok 1999, dostal pokutu ve výši 300 tisíc korun. Vedoucí mužstva, kapitán a trenér měli taky určité finanční pokuty a zákaz výkonu funkcí.

Štěpánka Čechová: Finanční sankce samozřejmě nemůžeme převádět na letošek, ale znamená to, že hrozí i nějaký zákaz výkonu funkcí?

Host (Alexandr Károlyi): Pokud by disciplinární komise dospěla, že někdo z těch dalších aktérů, to znamená vedoucí mužstva, kapitán a trenér se provinili natolik závažně, že se to nebude týkat jenom finanční pokuty, tak samozřejmě může k tomu přistoupit.

Štěpánka Čechová: Předseda disciplinární komise Českomoravského fotbalového svazu, Alexandr Károlyi. Díky, na slyšenou.

Host (Alexandr Károlyi): Děkuji, na shledanou.

Fejeton

Štěpánka Čechová: Náš pořad dospěl do bodu, kde má své pravidelné místo fejeton Jana Pokorného. Autor tentokrát hledá odpovědi na otázku, co všechno dělají politici před volbami. Nakonec se ale stejně dopracuje jenom k další otázce.

Jan Pokorný: "Venku se ochladilo, ale předvolební kampaň vstupuje do horké fáze. Nejenom tím, že se politici snaží svým soupeřům zatopit. Je to jako před každými volbami. Čím jsou blíž, tím jdou politici dál. Pohleďme pro ilustraci na konání dvou stran podle všech průzkumů zatím nejsilnějších. ČSSD si oblíbila výšlap na horu Říp. Tentokrát se na místo, kde se podle pověsti ocitl i praotec Čech, vydal také Němec, dokonce bývalý kancléř, aby podpořil Jiřího Paroubka v cestě na vrchol.

Proč ne. Hora má svou výšku 459 m nad mořem a je to výrazná efuzní novovulkanická kupa ze sodalitického nefelinitu a nefelinitického sodalitu, jak se píše v geologických knihách a hlavně je z ní vidět die Milch und der Seim, mléko a strdí. Je to ale akce trochu nedotažená. Na Řípu je románská rotunda, takže by bylo stylovější, kdyby tam Jiřího Paroubka doprovodil Romano Prodi, který se tu před volbami prý také zastaví.

Předseda ODS Mirek Topolánek rovněž nelení. Setkal se v uplynulých týdnech s bývalým, nynějším a možná i budoucím britským premiérem. Zatím se neví, jestli s nimi šel po modré. Asi na to neměl čas, protože byl viděn u nás ve Vysočanech, kterak na Náměstí OSN sází stromky. Prohrál totiž před časem sázku s místním starostou v závodech na plechové bobové dráze. Zavázal se tedy k hodině veřejně prospěšných prací pro naši městskou část.

Což o tom, my ve Vysočanech jsme rádi. Jednak budeme s našimi dětmi na bobové dráze jezdit s pocitem, že svištíme ve stopách známého politika, ale co hlavně, každá minuta veřejně prospěšné práce dobrá. Jen si musíme doma pořádně rozvážit odpověď na dotaz nejmladšího syna, která se ptal, zda ten politik dělá veřejně prospěšné práce vlastně za trest."

Štěpánka Čechová: Slova Jana Pokorného ukončila pořad Týden v tahu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.