Všechno to začalo šíleným rozhodnutím. Největší hamburská atrakce přilákala už 10 milionů návštěvníků

26. leden 2016
Bývalý přístavní sklad je velký a je rozhlehlý, ale místa je tam málo – všude samí lidé, dospělí a hlavně děti obíhající ohromné stoly, na nichž se projíždějí mašinky

Když si z koníčku uděláte zaměstnání, může to dopadnout dobře, ukazuje se v hamburské Zemi zázraků. V několika halách a patrech jednoho bývalého přístavního skladu je ohromná modelová železnice, největší svého druhu na světě. A dál se rozšiřuje. Stejně jako zorničky návštěvníků.

Bývalý přístavní sklad je velký a je rozhlehlý, ale místa je tam málo – všude samí lidé, dospělí a hlavně děti obíhající ohromné stoly, na nichž se projíždějí mašinky. Malí návštěvníci hlasitě povykují a při pobíhání od stolu ke stolu se pletou dospělým pod nohy.

„Moji starší bratři přemýšleli, co budou dělat. Bylo jim krátce po třicítce a hledali způsob, jak se realizovat. Napadali je samé šílené věci. A jednou si řekli, že postaví největší modelovou železnici světa. Podle mě to bylo tenkrát absolutně mimo. Vůbec jsem si nedokázal představit, že bychom tím mohli nadchnout také dospělé. Bratři tomu ale věřili a začali pracovat,“ vypráví Sebastian Drechsler, nejmladší ze sourozenců.

Každý si Itálii představuje jinak

Dekorace jsou tematicky členěné a velmi podobné realitě. Uvidíte tak Švýcarsko, Alpy, Hamburk, Skandinávii, letiště a aktuálně se prý pracuje na Itálii.

Čtěte také

„Každý očekává od Itálie něco jiného. Někdo chce vidět Řím, jiný Toskánsko, někdo zas Benátky nebo Sicílii. A to všechno dostat na 190 metrů čtverečních je skoro nemožné. Celý rok jsme jen kreslili a pokoušeli se navrhnout plán. Od loňska stavíme a za rok budeme vědět, jestli se nám to povedlo,“ popisuje.


3 tisíce lidí denně
Během prvních 12 let fungování přilákala modelová železnice na 10 milionů návštěvníků, tendence podle Sebastiana Drechslera je jednoznačně vzestupná. „Jsme nejnavštěvovanější turistickou atrakcí v Hamburku. Ročně přivítáme milion dvě stě tisíc návštěvníků,“ říká. To vychází na v průměru přes tři tisíce lidí denně.

Mezitím se mezi dřevěnými deskami prolétá Tino, jeden z mnoha modelářů. „Prohlížel jsem si obrázky silnic v Toskánsku a podle toho se je snažím vytvořit,“ popisuje. Chodí sem sice do práce, ale dělá to, co ho baví.

Pak přijde na řadu kolébka železnice

Na Itálii se bude pracovat nejméně tři roky, jezdit po ní bude nejméně 50 vlaků a náklady na její vybudování jsou v řádu milionů eur.

„Pak chceme vytvořit Anglii, je to přece kolébka železnice. Lákala by mě Indie a mé bratry Asie nebo Afrika. Ještě se musíme dohodnout,“ prozrazuje Sebastian Drechsler.

autor:Pavel Polák
  • Cestování
  • Reportáž