Vosí hnízda prověří domácího kuchtíka i profíka, myslí si Pavel Maurer
Máte rádi vánoční cukroví? Gastronaut Pavel Maurer také. Nejradši si pochutnává na vosích hnízdech, která tajně ujídal už jako malý kluk.
Vosí hnízda miluji nejvíc z vánočního cukroví. Pamatuji si, že je maminka před námi schovávala vyskládaná jedno vedle druhého na dřevěném válu na skříni. Hnízda tam odpočívala už 10 dní před Štědrým večerem. Maminka měla teorii, že je to proto, aby trochu proschla a ztvrdla před závěrečným naplněním vanilkovým krémem a uzavřením lineckou placičkou.
Určitě si dokážete představit ta muka, co jsme prožívali já, moje sestra a občas i táta, abychom vydrželi projít kolem skříně bez malé degustační porce. Museli jsme přece průběžně kontrolovat, jestli hnízda už dostatečně vyzrála.
Aby tak skvěle chutnala, potřebovala svůj čas. Harmonogram výroby a produkce stanovila moje matka na základě dlouhodobých zkušeností. Od té doby, když mi někde nabídnou vánoční cukroví, vždy beru hnízda jako lakmusový papírek, kterým prověřuji kvalitu autora, ať už je to profík nebo domácí kuchtík.
Čas zrání je pro hnízda velmi prospěšný. Ovšem z hlediska mé maminky též velmi nebezpečný, že na skříni před Štědrým dnem nakonec nic nezbude. Jistě však souhlasíte, že v přípravě cukroví i jídel se nesmí spěchat.
Proto také, když otevřel jeden proslulý řetězec v Římě svůj první podnik rychlého a uspěchaného jídla zvaný fast food, reagoval rozčílený italský novinář proti tomu a založil hnutí Slow Food, tedy pomalé jídlo. Dnes jde o rozsáhlé celosvětové hnutí usilující o přirozený vztah k surovinám, jídlu i jeho spotřebě. Jíst rychle je pro nás stejně špatné jako je pro surovinu a jídlo nevhodné, když se snažíme přirozený proces za každou cenu urychlit.
Musím se přiznat, že jak jsme se sestrou užírali nedosušená vosí hnízda ukrytá matkou na skříň, tak jsme je ze strachu před přistižením při činu házeli do sebe hodně „fast“. Často to bylo tak rychlé fast food, že jsme se téměř udusili.
