Voda mě pokaždé dokáže překvapit. Trať se vždy musím naučit znovu, popisuje kanoista Vít Přindiš

Voda má mnoho podob. Jak o ní přemýšlíte vy?

Široce. Voda mě fascinuje tím, jak je silná, jaký je to živel. Jak je pro nás důležitá, ale zároveň nebezpečná. Přináší dobré i špatné.

Když jsem cestoval po jihovýchodní Asii, zašel jsem na Tchaj-wanu do muzea. Byla tam velmi živá inetraktivní prohlídka tajfunů, které tam proběhly. Jeden z největších se jmenoval Morakot a za 24 hodin přinesl tak velký objem srážek vody z nebe, jaký u nás spadne třeba za celý rok. Ta voda s sebou brala všechno– půdu, domy, mosty. V těch chvílích jsem si uvědomil, jak je voda nebezpečná.

Vodu se snažím celý život sledovat, učit se na ní. A nejenom u nás v Troji na trati, kde by se dalo říct, že je voda dost podobná, ale jezdím na ní celý život a pokaždé mě dokáže překvapit.

Třeba včera byla o 10 centimetrů nižší, nevím proč. A všechny průjezdy byly jiné, protože tam bylo míň vody. Stačilo trochu zatopit loď a dostávali jsme se k překážkám, bouchali jsme o dno. Voda je pro mě strašně zajímavá a to je i důvod, proč mě ten sport tak baví.

Ve vašem týmu jste tři mistři světa. Zřejmě vám to funguje a máte se rádi. Pomáhá to k lepším výsledku?

Rozhodně. I proto, že jsme se skupině všichni trochu starší, okolo 30 let, a máme to trochu srovnané. Víme, proč ten sport děláme a jak to ve sportu funguje. Nebojujeme jeden proti druhému, ale každý proti sobě, našim schopnostem.

To funguje v tom, že si při tréninku pomáháme, děláme si ze sebe srandu a snažíme se být co nejlepší. Ale v závodě pak jede každý sám za sebe. Když je někdo lepší, je lepší v tu chvíli a pro ostatní je to motivace ho porazit. Ale v dobrém slova smyslu – být rychlejší a snažit se laťku posouvat dál a dál. To nám teď dobře funguje.

Jiří Prskavec (zleva), Vít Přindiš a Vavřinec Hradilek slaví stříbro ze závodu hlídek|foto:Martin Hladík, kanoe.cz

Proč sport děláte?

Sport je obecně hrozně důležitý pro každého člověka – pro relax, duševní i fyzické zdraví. Sport je hrozně cenný. Profesionální sport je v tomhle asi trochu zkroucený, protože my si tělo trochu ničíme.

Baví mě to ale asi i proto, že sport, který dělám, není stereotypní, ale neustále se mění, voda je hravá. Tratí, na které se přes rok dostaneme, je hodně. I když jsem na trati byl, musím se ji vždy naučit znovu. Každá trať je jiná, má jinou sílu vody, vratné proudy. Snažím se ji znovu pochopit.

Čtěte také

Kanoe je moje nová radost. Vydržím v ní ale jenom dvacet minut. Bolí z ní nohy, směje se kajakář a olympijský vítěz Jiří Prskavec

Vystudoval jste biomedicínské inženýrství. Teď děláte další vysokou školu. Jeden titul vám nestačí?

Biomedicína je super obor, za tu dobu, co jsem nastoupil na školu, se extrémně rozrostla. Skončil jsem v roce 2014, pak jsem několik let dělal postgraduál, ale kvůli sportu jsem na to neměl tolik času. A když jsem si po pár letech říkal, že by to chtělo vědomosti trochu oživit, přihlásil jsem se na druhou školu. Rozhodně to není kvůli tomu, že bych potřeboval další titul, spíš hezké oživení.

A vnitřně vím, že sportovní kariéra není nekonečná a že za pár let nejspíš skončí. Je to tedy i taková příprava na budoucí život.

Chystá se Vít Přindiš na olympiádu do Paříže? A proč ho baví surfování? Poslechněte si celý rozhovor.