Komentátoři dokázali diváky vybudit, aby fandili všem – to udělalo mistrovství speciálním. Pro mě nejsilnější zážitek závodů, říká zlatý kajakář Vít Přindiš

V Augsburgu se jel šampionát na vůbec první umělé trati v historii. V čem je zvláštnost takového kanálu?

Naprosto se odlišuje od moderních tratí, které mají rovné dno, překážky jsou tvořeny plastovými kusy, které se dají modelovat, skládat do sebe skoro jako lego kostky, průtok se dá měnit, regulovat, hrát si s ním.

Čtěte také

Nevychovávám synovi konkurenci, na vodě každý závodí jen s časem, říká trenér Jiří Prskavec st.

Trať v Augsburgu je originál od prvního dne postavení, všechny překážky jsou betonové výlitky, ve dně tvoří kompaktní prostor. Trať je zanesená i do světového dědictví UNESCO. Takže se ani nesmí měnit. Závodit se tam naštěstí smí. (usmívá se)

Ona se liší třeba od Trojského kanálu i v tom, že tam jsou diváci po obou stranách kanálu, ne jenom na jedné straně. Vnímá to jezdec?

Vnímá. Přes osm tisíc lidí tam bylo namačkaných z obou stran trati. Pro mě to byl nejsilnější zážitek, co se týče závodů. V sobotním dni jsem si ho skoro neužil, protože jsem přijel ráno, snažil jsem se lidem trošku i vyhýbat, potřebovali jsme se rozjezdit, nebyl čas se ani podívat na tu trať přes diváky, protože ji obsypali. Nicméně v neděli po závodě jsem seděl mezi diváky a strašně se mi líbilo, jak fandili. Fandili samozřejmě nejvíce domácím, ale komentátoři je dokázali vybudit, aby fandili všem, a to udělalo mistrovství strašně speciálním.

Když jste jel o zlato, vnímal jste, že je mezi diváky i rodina?

Manželka s dcerou tam měly být celý týden se mnou, aby mě podpořily, ale měli jsme zdravotní problémy doma, a nemohly přijet. Manželka říkala, že zkusí přijet v sobotu, když to vyjde, a vyšlo to. Po závodě jsme se potkali, bylo nádherné prožít to s nimi. (usmívá se)

Vít Přindiš s rodinou|foto:Iva Roháčková

Jaké vlohy musí mít světový kajakář?

Znám docela dost mistrů světa a každý jsme jiný, výškově i somatotypem, nedokážu říct. Důležité je, aby ho bavila práce s vodou. Aby ho bavilo objevování její síly a hledání nejrychlejších cest mezi brankami.

Co je to „číst vodu“?

Vít Přindiš|foto:Iva Roháčková, ČTK / PR

Celý život se ji snažím naučit číst. Abych dokázal předpovědět, co udělá ve chvíli, kdy se blížím do nějaké kombinace, abych ji dokázal využít ve svůj prospěch a nepral se s ní. Když se s ní začnu prát, tak vím, že závod asi nebude úplně dobrý, nebo mi dojdou dost brzy síly. A to znamená, že přijdou problémy.

I při finálové jízdě v Augsburgu jste měl okamžik, kdy jste ji třeba přečetl špatně?

Úplně ne. Je důležité se snažit nezmatkovat a vodu i v nepříznivou chvíli využít. V obou jízdách, v semifinále i finále, jsem měl trošku smůlu nahoře v prvních dvou branách, kde stavitel chtěl, abychom využívali vlnku při přejezdu z jedné strany do druhé. Já jsem ani v jedné jízdě vlnku neměl, takže jsem hned na startu musel vynaložit více síly, než jsem chtěl, ale řekl jsem si, že třeba budu mít štěstí na vodu jinde. (směje se)

Radost Víta Přindiše v cíli|foto:Iva Roháčková

Ale nějak vás to tam nerozhodilo.

Skončil jsem sice o dva metry níž, než jsem chtěl, v bráně, ale co, jedeš dál, máš před sebou dalších 23 bran. Tak pojeď! (směje se)

Jezdívá Vít Přindiš s kamarády na vodu? Má nějaký rituál před startem? Proč přešel do trenérské skupiny pod Jiřího Prskavce staršího? A jaké bylo pro Víta Přindiše dostat se mezi mnichy? Poslechněte si celý rozhovor.