Vlčí doupě a atentát na Hitlera
V Berlíně zemřel poslední žijící účastník spiknutí proti Hitlerovi. Hraběti Philippovi von Boeselager bylo 90 let. Bývalý důstojník wehrmachtu přežil díky tomu, že ostatní organizátoři neúspěšného atentátu jej nezradili ani na mučidlech. Adolfa Hitlera se pokusila zabít skupina německých důstojníků 20. července 1944 v bunkru Vlčí doupě, jehož ruiny leží na severovýchodě dnešního Polska.
Na světě není mnoho míst, kam se člověk touží podívat, ale zároveň se mu tam dvakrát nechce. Přesně tyto rozporuplné pocity vyvolává návštěva Wolfsschanze - místa, odkud Adolf Hitler, Herman Göring, Martin Borman a spol. řídili operace nacistických vojsk na východní frontě i v Africe. "Hitler se sem přestěhoval dva dny po útoku na Sovětský svaz - 24. července 1941 - a pobýval tu prakticky nepřetržitě až do 20. listopadu 1944. Uvědomte se, že to jsou více než tři roky. Tady byl jeho hlavní štáb," připomíná historik a šéf zdejší pobočky Svazu polských turistů Ryszard Malkowski.
Na ploše dvou set padesáti hektarů zarůstají lesem ruiny osmdesáti staveb, které tady Hitler nařídil vybudovat. Použil přitom původní pevnůstky se stěnami do dvou metrů tloušťky. Stavitelé je jako poklopem přiklopili daleko většími bunkry o síle stropu od šesti do deseti metrů. Soustavu ubikací a protileteckých krytů, připomínajících hrobky obrů, chránil úzký zaminovaný pás země o délce deseti kilometrů.
"To bylo důsledkem Hitlerovy schizofrenie. Myslel si, že když zasadí kolem sebe jako sazenice tisíce min, bude tady bezpečný. Nikdo neví, čeho se bál, kolem žili jen Němci, neexistovalo tady žádné hnutí odporu. Kdyby pyrotechnik odstranil pár min, mohl sem proniknout kdokoli. Všimněte si, že bunkry ani jiné stavby nemají žádné střílny. I Hitlerovi architekti nad tím kroutili hlavou. Byla tu jen odpalovací zařízení protiletecké obrany. Vlčí hradbu ale nikdo nikdy nebombardoval," připomíná historik Malkowski.
Jedinými stálými obyvateli bunkru byli Adolf Hitler, jeho osobní stráž a pes Blondi. Eva Braunová sem nikdy nepřijela. Celá generalita a ministři bydleli v palácích nebo vilách s výhledem na nádhernou krajinu Mazurských jezer, jen Hitler se usídlil v úzké betonové kobce a spal na železné posteli. Správně odhadl, že na něj nebezpečí číhá všude.
20. července 1944 plukovník Claus von Stauffenberg postavil pod stolem aktovku s výbušninou. "Ve Vlčím doupěti se toho dne konala porada o záložních armádách a jedné z nich velel von Stauffenberg. Hitler ale poradu nečekaně přenesl z bunkru do obyčejné budovy opodál. Von Stauffenberg se z porady na chvíli vytratil pod záminkou, že si musí převléci propocenou košili. Německá čistotnost je legendární, a proto nikomu nepřipadlo podezřelé, že si pan plukovník chce vzít čisté prádlo. Von Stauffenberg a jeho pobočník se chystali vložit roznětku do dvou bomb, které zajistil hrabě Philipp von Boeselager. Přípravu druhé bomby se ale nepodařilo dokončit, protože kdosi náhle vstoupil do místnosti. Nemohli mu říci: Počkej chvíli až bude hotová druhá bomba pro Hitlera."
Aktovku s náloží pak německý šlechtic položil pod stůl. Po chvíli se omluvil, že má telefon a vyšel ven. Mezitím ale Hitler přešel na druhou stranu dlouhého dubového stolu a jeden z účastníků porady náhodou zavadil nohou o aktovku. Položil ji na stůl a tím inicioval výbuch. Otevřeným oknem vylétli dva lidé.
"Von Stauffenberg byl přesvědčený, že bomba musela Hitlera zabít. Na ověřování nebyl čas. Sedl do připraveného auta a z nedalekého letiště odletěl do Berlína. Tam si ale pustil rádio a s hrůzou uslyšel: 'Nehledě na menší škrábance, odřeniny a popáleniny, jsem naprosto v pořádku. Potvrdilo se, že Prozřetelnost stojí po mé straně a chce, abych pokračoval v cestě ke stanovenému cíli'," vypráví Ryszard Malkowski.
Publicisté a historici se od té doby přou, jak by se válka dál vyvíjela, kdyby se tehdy 'Prozřetelnost' rozhodla jinak. Ideálním místem pro přemýšlení o těchto věcech je Vlčí doupě.
