Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

V pátek byl hostem Dopoledního Radiožurnálu profesor Vladimír Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN v pražských Střešovicích. V rozhovoru s Lucií Výbornou zavzpomínal na významné osobnosti této nemocnice, která slaví 70 výročí zahájení činnosti. Povídal o operacích mozku, přiblížil k jak velkým pokrokům v neurochirurgii dochází nebo jak se u chirurga projevuje narůstající míra rutiny. A řeč přišla i na jeho koníčka, kterým je entomologie. V sobotu 2. srpna bude hostem olympijská vítězka Dana Zátopková.

Ústřední vojenská nemocnice v pražských Střešovicích slavila v pátek své 70 narozeniny. Po jejích chodbách se pohybovalo mnoho legendárních lékařů. "Já si jich pamatuji víc, ale samozřejmě vzpomenout jedno jméno je nevyhnutelné - profesor Zdeněk Kunc, zakladatel neurochirurgie v republice a určitě hybatel celé ÚVN. Jeho zásluhou se nemocnice dostala na tu úroveň, na které je dodnes. Druhá osobnost je generál František Engel, který byl v šedesátých letech ředitelem ÚVN. A kombinace manažerských schopností Engela a takové životní vize Kunce svým způsoben vytáhly napřed neurochirurgické obory, pak chirurgii a pak se vezla celá vojenská nemocnice," uvedl profesor Beneš.

Neurochirurgii se v šedesátých letech věnoval také otec dnešního hosta, rovněž profesor Vladimír Beneš. Kam se neurochirurgie posunula od té doby? "Tam ani není dramatický rozdíl v té vlastní chirurgické technice. Ano, je tady třeba mikroskop či navigační systémy - to je vynikající. Ale největší posun byl v diagnostice - CT a magnetická resonance, nakonec za obě byly Nobelovy ceny. A zásadní je náš přístup k celkovému problému, který se mění nejvíc. Pro tátu bylo v těch padesátých, šedesátých letech rozhodující prosté přežití pacienta. Pro mě je zásadní nejen přežití, ale i kvalita toho přežití a následné fungování jedince," odpověděl neurochirurg, který na sebe prozradil, že na sále poslouchá hudbu.

Koníčkem Vladimíra Beneše je entomologie. "Nejvíc mě na tom baví ten lov, to chytání brouků. Je vcelku asi jedno, jestli člověk chytá slona, rybu nebo brouka. Prostě ten fakt toho lovu je zřejmě něco atavistického, co je v člověku. Pak je to nepochybně také to, že člověk vypadne na relativně dlouhý časový úsek z takového špitálního běhu a odpočine si. Brouci se nejezdí chytat na dálnice či tam, kde jsou hotely, ale musí se opravdu do přírody, která je nejméně poškozená. Tam pak perfektně zapomenu na to, co se děje v nemocnici," přiblížil profesor Beneš.

Záznam celého rozhovoru s Vladimírem Benešem si můžete poslechnout v Rádiu na přání.