Víte, co jíte? Ostrovy z plastů brázdí oceány, řešení zatím neexistuje, varuje Jan Freidinger z Greenpeace

23. duben 2018
Výsledek úklidu pláže v odlehlé části Norska. Odpad sem přináší vítr a mořské proudy

Kosmetika, syntetické oblečení nebo otěr pneumatik. To všechno je zdrojem takzvaných mikroplastů – různorodých úlomků plastů menších než 5 milimetrů. A ty jsou dnes prý doslova všude. „Dokonce i ve vzduchu,“ varuje v rozhovoru s Lucií Výbornou Jan Freidinger z hnutí Greenpeace.

Stačí přitom málo. Vyrazíte si ven zaběhat, oblečete si na to tričko ze syntetické směsi – a je „vymalováno“. „Vlákna degradují a uvolňují se. Plastové znečištění je všudypřítomné a netýká se jen vzduchu, ale i půdy,“ upozorňuje Jan Freidinger.

Jejich vliv na lidské zdraví naštěstí není nijak zásadní. Přesto někteří vědci upozorňují: mikroplasty prokazatelně škodí ve vodním prostředí. A důkaz o tom, že v lidském organismu je tomu jinak, zatím neexistuje.

Ostrov z odpadků

Ve vodě přitom mikroplasty dokážou napáchat skutečné škody. Už dnes například v Tichém oceánu krouží obrovský ostrov, který ale dosud žádné mapy nezaznamenaly. Vznikl totiž z mikroplastů. „Podobných plastových skvrn je celá řada. Nejde ale jen o to, co je vidět: plast se rozprostře napříč vodním sloupcem, nejvíc plastového znečištění je u dna.“

Čtěte také

Takže pokud milujete mořské ryby, tak zpozorněte. Vědci už dokázali, že mikroplasty se nacházejí i v nich. „Většinou se nacházejí ve střevech, proto bych to nedramatizoval. Pokud ale jíte třeba mušle, které se jedí i s vnitřnostmi, obsah mikroplastů bude samozřejmě daleko, daleko vyšší.“


Vědci už prý našli látku, která dokáže mikroplasty „požírat“. „A existuje i celá řada organismů, které dokážou pasty rozkládat. Například mouční červi umí rozkládat polyethylen,“ říká Jan Freidinger.

Na plovoucích ostrovech z plastů by nás tak mělo trápit především to, že jde o skutečně globální problém. „Zamořili jsme celou planetu a zatím neexistuje řešení, jak oceány vyčistit, na rozdíl třeba od problematiky změny klimatu,“ upozorňuje Jan Freidinger.

Co tedy proti plastovému znečištění můžeme udělat my sami? „Vzpomeňme na 80. léta, kdy jsme každý týden chodili vracet lahve od minerálek a igelitová taška byla vzácnost. Bohužel jsme se to postupně odnaučili. Přesto má dnes západní Evropa obrovskou moc v síle spotřebitelů. Velké firmy tu slyší na to, co spotřebitelé chtějí.“ Spotřebitelé tak mohou na firmy tlačit, aby místo plastů používaly jiné materiály.