Vězeňský oběd na Guantánamu

Sam Scottová je původem Korejka a je to znát na její měkké anglické výslovnosti. Na Guantánamu má na starosti stravování vězňů. Velkou kuchyni předvádí s viditelnou dávkou profesní hrdosti. Ukazuje nejdřív tu část, kde se vaří pro vojenský personál, a potom tu, kde se připravují jídla pro vězně. Zdůrazňuje, že jde vlastně o dvě přísně oddělené vývařovny. Obě vypadají na první pohled stejně, ale...

V obou pracují jiní kuchaři, používá se kompletně jiné vybavení a nádobí. To aby nepřišly potraviny pro vězně vůbec do kontaktu třeba s vepřovým masem a jídlo bylo halal, tedy z muslimského pohledu čisté. Na jeho výživnost a kvalitu dohlížejí dva dietici. Všechny porce se kontrolují. Vězni si mohou každý den vybírat z nabídky šesti jídel, která se průběžně mění.

"Někteří jsou vegetariáni, jiní chtějí maso, samozřejmě většinou drůbeží nebo rybí," říká Sam a ukazuje a dává mi okusit z připravených porcí.

Což o to, chutnají opravdu výborně. Před časem jsem ve floridském listu Saint Petersburg Times našel článek, jehož autorka navštívila stejnou kuchyni. Viděla prý jen pečlivě připravené vzorky šesti různých jídel, ale ne už to, co se ten den skutečně vařilo, i když o ukázku požádala.

Ptám se proto, jestli se mohou podívat, jak a kde se pečou kuřata, která mají být na jídelníčku právě dnes. Sam otevírá velkou plynovou pec. K jejímu i mému údivu ale zeje prázdnotou a žádná kuřata v ní nejsou. "Už je prý vytáhli a teď je prohlíží dietik," říká Sam po krátké konzultaci s jedním z kuchařů.

Že by tedy opravdu šéfkuchařka byla jen součástí velkého představení na oklamání novinářů, jak naznačovala americká kolegyně z listu Saint Petersburg Times? Stoprocentně to vyloučit nemůžu. Ale že by byla tak hloupá, aby ochotně na požádání otevřela pec, která by podle takové teorie musela nutně být prázdná, tomu nevěřím. Vždyť pokud si i propuštění vězni na něco stěžovali, pak na to, že jídlo bylo mdlé, a ne, že by trpěli hlady, neměli na výběr nebo strava nebyla připravená podle muslimských zvyklostí.

V pekárně také speciálně určené pro vězně to v každém případě hezky voní a Sam se může pochlubit čerstvým domácím chlebem baklavou, tak oblíbenou v muslimském světě, i jinými druhy pečiva. Čerstvá je i zelenina a mnoho druhů ovoce, které Sam za chvíli ukazuje v chladicích boxech.

Na Guantánamu jsem nemohl mluvit přímo s vězni a nemůžu tedy ani potvrdit, jestli se k nim všechny ty dobroty opravdu dostávají v takovém výběru a kvalitě, jak jsem je viděl a ochutnal.

Kuchyně pro vězně ovšem názorně ukazuje na jedno velké nedorozumění. Práva vězňů jsou podle kritiků Guantánama porušená nejhrubějším způsobem už proto, že tam tráví dlouhá léta bez soudu. To koneckonců uznává současná americká vláda a chce Guantánamo co nejdřív zavřít. Jen zatím neví, kam s vězni.

Ale to neznamená, že by je ve vězení někdo týral neřkuli mučil, jak se velká část veřejnosti stále domnívá. Někteří z nich drží na protest proti svému postavení hladovku. Dozorci i zdravotnický personál tvrdí, že pouze symbolickou. Ale z kuchyně odcházím s názorem, že jestli sami vězni hladovět nechtějí, o jídlo nouzi nemají.