Věda a stát, vztahy USA s Evropou, projev Bushe k Iráku

Přehled zpráv

Barbora Kroužková: Vědci dostanou od vlády víc peněz. Příští rok zhruba osmnáct miliard korun.

Prodloužení vazby sbormistru Kulínskému bylo podle Ústavního soudu protiprávní. Pražský městský soud ho včera pustil.

Americký prezident odmítl stanovit datum pro odchod vojáků z Iráku.

Takové byly některé hlavní body tohoto týdne. Teď se jim budeme věnovat podrobněji. Dobrý den od mikrofonu přeje Barbora Kroužková.

Duel

Barbora Kroužková: Vláda ve středu rozhodla, že vědci dostanou víc peněz. Příští rok půjde na vědu a výzkum zhruba osmnáct miliard korun. V roce 2008 by to mělo být bezmála 26 miliard. Podle vicepremiéra Martina Jahna má tedy do roku 2008 směřovat do výzkumu a vývoje o takřka deset miliard korun víc než letos.

Host (Martin Jahn): Ten nárůst výdajů pude výrazně do projektového financování, budeme také zohledňovat nový systém hodnocení výsledků výzkumů a vývoje, tak, aby tyto prostředky šly zejména do universit a do výzkumných pracovišť, které dlouhodobě vykazují dobré výsledky.

Barbora Kroužková: Víc v následujícím duelu. Ve studiu jsou Anna Čurdová, poslankyně ČSSD a místopředsedkyně výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Dobrý den.

Host (Anna Čurdová): Dobrý den.

Barbora Kroužková: A také Blanka Říhová, ředitelka Mikrobiologického ústavu Akademie věd. Dobrý den.

Host (Blanka Říhová): Dobrý den.

Barbora Kroužková: Paní ředitelko, rozhodla se vláda dobře?

Host (Blanka Říhová): Každá finanční podpora vědě je velice žádoucí a určitě zvyšuje naši schopnost a konkurenceschopnost s ostatními zeměmi.

Barbora Kroužková: Slyšela jste také vicepremiéra Martina Jahna. Věříte jeho slovům, myslíte si, že se dá počítat s tím, co vláda schválila, půjdou takové peníze do vědy?

Host (Blanka Říhová): Ten nárůst je podle mě obrovský. Pokud by skutečně vláda ty peníze na vědu našla v této výši tak by to znamenalo obrovský pokrok.

Barbora Kroužková: Paní poslankyně Anna Čurdová?

Host (Anna Čurdová): Já si myslím, že to je usnesení vlády a usnesení vlády jsou závazná a měly by být závazná eventuelně i pro každou nastupující příští vládu, a tak si myslím, že skutečně vláda, protože plní sliby, které dala, tak si myslím, že tyto peníze najít musí, protože my se potřebujeme dostat na ten průměr Evropské unie.

Barbora Kroužková: Myslíte, že se na průměr Evropské unie, respektive na ten program Lisabonské strategie, dostaneme? Paní ředitelko?

Host (Blanka Říhová): No to je skutečně pro mě těžká otázka. Já vládě věřím. To určitě ano. Pravda ovšem je, že už jsme měli slíbeno, že dostaneme před vstupem nebo k datu vstupu do Evropské unie 0,7 hrubého domácího produktu a jsme někde na 0,54 už několik let. To znamená, že jsme se tam zdaleka nedostali. Takže někde se ty peníze najít musí a to by bylo docela zajímavé zjistit kde.

Barbora Kroužková: Někteří vědci mluví s výhledem do budoucna i například v reakci na slova britského premiéra Tonyho Blaira, že Evropa musí do vědy dát víc peněz, aby vůbec mohla konkurovat Americe, že například sociální dávky nebo některé výdaje by se měly v rámci těchto politik omezit. Myslíte si, že by toho tato vláda nebo vaše strana byla schopna?

Host (Anna Čurdová): Paní redaktorko, tohle to je skutečně těžká otázka a speciálně pro mě, protože já si myslím, že sociálně demokratická vláda musí mít přesně rozlišené priority a priorita, jako jsou investice do budoucnosti, do vědy a výzkumu, tak tady samozřejmě je. Ale já z druhé strany nemůžu podpořit takovéto vyjádření, že by se měly například striktně nebo příliš omezovat sociální dávky, protože společnost musí zůstat v určitém sociálním smíru a pokud by ty sociální dávky byly omezeny restriktivně příliš, tak potom by se mohlo stát, že ten křehký sociální smír, který je, tak by mohl být narušen. Pokud by, protože to usnesení vlády, jak už jsme o něm hovořili, je takové, jaké je a jak říkám, já také věřím tomu, že bude naplněno, tak skutečně do toho roku 2008 bychom se měli dostat na 0,7 HDP, což je ten průměr Evropské unie. Otázka je, kde v té chvíli ta Evropská unie bude. Ale samozřejmě zase z druhé strany pokud se povede ekonomice tak, jak se jí v téhleté chvíli vede, pokud se podaří zrealizovat některé rozumné sociální reformy, tak pak si myslím, že je tady i cesta otevřená k tomu, aby se vědě a výzkumu dostalo třeba i o nějaké procento více.

Barbora Kroužková: Paní ředitelko, myslíte si, že by politici měli sáhnout například i na sociální dávky?

Host (Blanka Říhová): Já si myslím, že ty sociální dávky jsou potřebné. Nejsem politik, neznám skutečně úplně přesně to rozdělení, ale mě by osobně se úplně nezamlouvalo rozházet nebo bych řekla poškodit nebo nějak znevýhodnit ostatní občany ve prospěch vědy. My tu vědu určitě potřebujeme, ale je potřeba najít soulad.

Barbora Kroužková: Když jsem zmiňovala výroky britského premiéra Tonyho Blaira, jak to tedy udělat, aby vůbec Evropa mohla konkurovat nebo dotáhla Ameriku a Japonsko?

Host (Blanka Říhová): No, to je jistě otázka pro ekonomy, ne úplně pro mě, ale já bych ráda zdůraznila, že to Evropa udělat nutně musí. Vy jste zmiňovala, že se máme přiblížit podobným situacím ve Spojených státech amerických, ale já bych tady v tom momentě zdůraznila, že konkurentem nejsou jenom Spojené státy americké. Čína, například která dává obrovské prostředky a její hospodářský vzestup je úžasný, dává velké prostředky do vědy. Tchaj-wan, úžasné prostředky do vědy, Japonsko, Indie. Včera jsem měla možnost například obědvat s nějakými zástupcemi indických firem a Indové jsou také ochotni věnovat obrovské prostředky do výzkumu a vědy, čili mi tu konkurenci, Evropa ji má kolem sebe a musí nějakým způsobem ty prostředky hledat společně.

Barbora Kroužková: Přední vědci nedávno napsali dopis, ve kterém kritizují rozhodování o financování a například posuzování takzvaných výzkumných záměrů a vyjádřili také obavu, že na některých vysokých školách by mohly dokonce zaniknout velmi důležité výzkumné obory. Paní poslankyně, máte pocit, že politici dostatečně dobře rozhodují o tom systému, o tom, jakým způsobem výzkumné pracoviště třeba zkoumat, jakým způsobem peníze rozdělovat? Zajímáte se o to?

Host (Anna Čurdová): Samozřejmě, že se o to zajímáme, a v minulém roce v podstatě Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jeho odbor, který zodpovídá za vysoké školy, přišel s novou metodikou financování právě vědeckovýzkumných projektů na vysokých školách. Samozřejmě tak jako každá nová věc, tak i tento nový způsob v podstatě rozdělování a ohodnocování grantu vyvolal jak pozitivní, tak negativní reakce. My jako školský výbor jsme se tímto zabývali, sešel se k tomu ve spolupráci s rektory vysokých škol a s děkany některých fakult, pokud si dobře vzpomínám, dvakrát podvýbor pro vědu a vysoké školy. Zatím jsme k tomu nepřijali žádné usnesení, v podstatě čekáme, jaké zkušenosti budou a pokud se potvrdí třeba ty negativní zkušenosti, na které bylo upozorňováno v tom loňském roce, tak pak samozřejmě jsme schopni nějakým způsobem zasáhnout.

Barbora Kroužková: To znamená, že se může nakonec potvrdit, že celé výzkumné obory zaniknou?

Host (Anna Čurdová): No to já si myslím, že v žádném případe, protože je tam vždycky určitá možnost financování těch oborů, že to není pouze jednosložkové to financování, takže si myslím, že tato obava v téhleté chvíli je lichá.

Barbora Kroužková: Říká poslankyně ČSSD, Anna Čurdová. Blanka Říhová vidí ten systém rozdělování a vůbec třeba posuzování takzvaných výzkumných záměrů jak?

Host (Blanka Říhová): Já bych řekla problém je už v tom, že posuzování výzkumných záměrů v akademii a na univerzitách je něco úplně jiného. Výzkumné záměry pro akademii znamenají v podstatě absolutní financování. To znamená já pro ústav mám jeden výzkumný záměr, který je velmi široký, protože ústav má přes 400 pracovníků, máme mnoho oborů a to definujem v jednom výzkumném záměru. Když ten výzkumný záměr bychom nedostali, tak to znamená likvidaci celého ústavu. My v tom máme všecky peníze, které vůbec dostáváme. Výzkumné záměry pro vysoké školy jsou jenom část jejich financování, čili já mohu říci, že bych byla ráda, kdyby se v tomto udělal nějaký jednotný přístup, v té republice je to jinak velký problém, pokud se týče toho rozhodnutí o výzkumných záměrech ke konci roku, kde rozhodovalo Ministerstvo školství a mládeže. Tak tam skutečně si myslím, že došlo k závažným pochybením, které mohly vést k likvidaci některých oborů, například vynikající chemie, biochemie na Albertově a domnívám se, že to posuzování skutečně nebylo kvalifikované.

Barbora Kroužková: Reaguje Anna Čurdová. Proč není ten jednotný přístup, o kterém hovořila paní řiditelka Říhová?

Host (Anna Čurdová): V podstatě tento jednotný přístup, já si myslím, že bude s postupem doby zaváděn a že na něj v podstatě přistoupí postupně Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy.

Barbora Kroužková: Financování vědy se dotkl také prezident Václav Klaus, média pak sdělila veřejnosti, že přesvědčoval akademiky, že chudoba cti netratí. Prezident ve čtvrtek v Lidových novinách napsal, že pokračuje karikování jeho názorů. V průběhu diskuse prý připomněl myšlenku Karla Popera, tedy že vliv chudoby na schopnost vědce rozvíjet své teorie je zřejmý, ale vliv bohatství je ještě zrádnější. Paní ředitelko Říhová, vy jste na tom setkání byla, jaká je pravda, co se tedy řeklo?

Host (Blanka Říhová): No pravda je, že nikde nebylo řečeno, chudoba cti netratí, to opravdu pan prezident neřekl. Ale je pravda, že začal své vystoupení konstatováním, že příliš mnoho peněz nevede k lepšímu výzkumu, ba právě naopak. Ale toto konstatování vyvolalo, jak bych řekl, úsměv na tváři přítomných mladých i starších vědeckých pracovníků, protože my opravdu jsme v tomhle momentě financováni skromně. Čili o nějaké opulentnosti nebo nadbytku prostředků skutečně se v tomto momentě nedá hovořit.

Barbora Kroužková: Co si o té myšlence myslíte vy?

Host (Anna Čurdová): No, já právě jsem měla obavu, že ten výrok pana prezidenta byl nějakým způsobem vytržen z kontextu. Nicméně si myslím, že pan prezident v sobě nezapře čestného předsedu Občanské demokratické strany a jenom mám obavu, aby to minimum finančních prostředků a tento výrok nebyl v budoucnu aplikován na 90 procent našeho obyvatelstva.

Barbora Kroužková: Sněmovna tento týden schválila normu, která umožní právní subjektivitu výzkumných ústavů, takže přestanou být příspěvkovými organizacemi. Jak toho chcete využít, co vám to přinese? Blanka Říhová.

Host (Blanka Říhová): No tam je v tomto zákonu, pokud bude realizován, bude jistě realizován, je celá řada výhod, ale také samozřejmě nevýhod. Výhody jsou v tom, že ústavy se stanou v podstatě vlastníky svých nemovitostí. V tomto momentě je vlastně všechno majetkem Ministerstva financí. My máme jenom právo hospodaření. Ale zároveň to také přinese odpovědnost starat se o ty budovy. Ten zákon přináší například i možnost vytvářet nějaké výdělečné jednotky, nejsou to přímo spinof, ale takové sektory, které mohou vydělávat peníze tím, že převádějí ty výsledky vědeckého výzkumu přímo do praxe a že mohou z toho i mít výhody ty vlastní ústavy,. To si myslím, že bude snazší, aspoň doufám.

Barbora Kroužková: Jestli jsem to dobře pochopila, tak ty nevýhody spojujete především se starostmi o objekt, se spravováním, s hospodařením a s provozními záležitostmi?

Host (Blanka Říhová): No, víte, já v tomhle momentě mám velkou starost, protože Mikrobiologický ústav je součástí komplexu biomedicínských ústavů v Krči a tam toto převádění na to VVI bude velmi složité, protože jsme tam propojeni. Takže v tom vidím ty nevýhody. Já vidím třeba nevýhodu v jednom, že budeme muset pojistit všechny budovy, ale kde vezmeme peníze na to pojistné, to v tomhle momentě prostě nevím.

Barbora Kroužková: Zeptejte se politiků. Politička ve studiu, Anna Čurdová.

Host (Anna Čurdová): Já jsem velice ráda, že paní ředitelka takto hodnotí tento zákon a já jenom pevně doufám, že se osvědčí v praxi i ty, co ona říkala a samozřejmě se domnívám, že tady v téhleté chvíli asi bude cesta určitého navýšení některých prostředků, které byste asi zřejmě měli dostat ze státního rozpočtu. Asi zřejmě to bude muset jít formou nějaké žádosti a ten převod bude asi tímhletím způsobem potom vyřešen.

Barbora Kroužková: Dámy, a nemáte strach o menší společenskovědní ústavy? Tato pracoviště mají vlastně jiné možnosti, než například, paní ředitelko, váš Mikrobiologický ústav, a tato společensko vědní pracoviště se bojí slučování a bojí se toho, že by nakonec ty slabší obory mohly zaniknout nebo se mohly rozplynout.

Host (Blanka Říhová): Já si nemyslím, že toto jsou pouze obavy společensko vědní části akademie například. My také se možná budeme někde slučovat v té Krči a také z toho máme obavy. To já si myslím, že nehrozí a nemyslím si, že by hrozilo zanikání oborů. Bude to opravdu o tom, jak se ty jednotlivé ústavy domluví a smluvně možná zajistí to, aby žádný z oborů nebyl tím dalším oborem potlačován. Ale jsem optimista, myslím, že to bude možné udělat.

Barbora Kroužková: Paní poslankyně, vy nemáte strach z toho, že by se některé obory mohly rozplynout?

Host (Anna Čurdová): Paní redaktorko, já když jsem prohlížela i priority, tak, jak je má vláda právě v této oblasti nastavené, to znamená těch sedm priorit, které jsou vytyčené, tak mi tam právě ty humanitní obory, protože já jsem vzdělání v podstatě humanitní obor, tak mi tam ty mé oblíbené obory také chyběly. Nicméně jsem byla ujištěna, že se takovéto obavy netýkají prostředků, protože zhruba z toho celkového objemu, který by tam měl plynout, tak celkových 12 procent jde právě do těchto humanitních oborů, to znamená do sociologie, ekonomie, a do dalších. Takže určitě co se týká prostředků, tak samozřejmě, že ne. Problém je ten, že se tam musí rozlišit vědecký tým, vědecké pracoviště, protože skutečně v celé řadě těch humanitních oborů, ty týmy jsou velice malé, a já když jsem se dívala například na složení takovýchto týmů v zahraničí, tak tam ty týmy jsou daleko větší. Takže si myslím, že se skutečně ani naši humanisté, pokud to tak mohu říct, nemusí bát, že by neměli nějaké finanční prostředky nebo že by zanikly, ale v podstatě o nějakém to spojení do širšího týmu a o nějaké té širší práci, tak tam asi zřejmě budou muset najít společnou řeč.

Barbora Kroužková: Ta změna přinese určitě i mnoho organizačních problémů, nicméně už teď si vědci často stěžují například na byrokracii. Vyplňují prý dotazníky, sledují zaměstnanost. Třeba vědec Antonín Holý se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že úředníci si lejster cení víc než vývoje život zachraňujících léků. Anna Čurdová reaguje.

Host (Anna Čurdová): Paní redaktorko, víte, já teď bych se nechtěla nějak dotknout úředníků, ale já s nimi mám podobné zkušenosti jako celá řada našich vědců a...

Barbora Kroužková: Vy můžete v parlamentu navrhnout změny, které by mohly třeba některé kroky změnit.

Host (Anna Čurdová): Paní redaktorko, poslanci skutečně nejsou všemocní. My můžeme legislativně ošetřit některé kroky, ale nepředepisujeme a když se do těch zákonů podíváte, tak ani v téhleté chvíli v těch zákonech není přesně dáno, že se musí vypisovat papír a, b, c, d, e, f a tak dále. A ty zákony zase nemůžou jít až do takovýchto podrobností. To si obvykle určuje každý ten úřad. A ve chvíli, když si to ten úřad vymyslí, tak ani poslanec nemá ten kouzelný Arabelin prsten, aby jím zakroutil a řek, tak bude to teda jiným způsobem a bude to jinak. Byrokracie byla, je a bude. Je otázka, jakým způsobem ji ovládnout. Ale říkám, nejsme všemocní, abychom toto mohli nějakým způsobem nařídit zákonem, byť by se mi to tedy velice líbilo.

Barbora Kroužková: Paní ředitelko, souhlasíte? Myslíte si, že by politici nemohli zasáhnout do byrokracie? Jak to vůbec vypadá v praxi konkrétně u vás?

Host (Blanka Říhová): Myslím, že bychom všichni měli hledat způsob, jak se toho zbavit. Před tím, než existovaly xeroxy, e-maily, počítače, tak by to nikdo tohle nezvlád. Já dneska mám na mailu denně minimálně 50-60 mailů, když odevřu ráno počítač. Většina z nich chce okamžitě odpověď, nejlépe včera, vyžaduje jakousi statistiku nebo jakoukoliv akci z mé strany. I když mám k dispozici sekretářku a tajemníka ústavu, tak je to často naprosto nezvládnutelné a musím to dělat skutečně po večerech a na úkor své vědecké práce. Těch papírů je hrozně moc, bohužel, domnívám se, že nám jde Brusel příkladem a že jediné...

Barbora Kroužková: V tom negativním smyslu.

Host (Blanka Říhová): V tom negativním, právě, v tom negativním slova smyslu. Domnívám se, že řada lidí si svá úřednická místa, jak už říkali tedy ruští klasici, prostě udržují tím, že produkují velké množství papírů a to je naprosto pravda a my jsme tím zahlceni. Musím říci, že neustále přijímáme jakási usnesení, jak snížíme byrokracii, ale je to přesně naopak.

Barbora Kroužková: Ta usnesení, paní poslankyně, přijímají ale i politici?

Host (Anna Čurdová): Já teďka...

Barbora Kroužková: Nebo ta rozhodnutí o snížení byrokracie?

Host (Anna Čurdová): Samozřejmě, ale ve chvíli, kdy potom tyto věci jsou aplikovány do praxe a my si tohleto strašně neradi připouštíme. Vždycky v té chvíli tam rozhoduje lidský faktor a tam už jde potom o kvalitu toho lidského faktoru.

Barbora Kroužková: V Bruselu jsme otevřeli kancelář, která má pomáhat vědcům, tak se ptám, není to zas jen úřad navíc, nebude spíš papírování než pomoc, paní poslankyně?

Host (Anna Čurdová): Já jsem zatím nepřišla nějakým způsobem do styku s touto institucí, ale pokud já mám zkušenosti z toho svého jiného zaměření, tak pokud je takováto instituce zřízena, tak obvykle, aspoň říkám z těch mých osobních zkušeností, tak pomáhá, protože přece jenom je to takový prvotní kontakt, který tam pro ty osoby je a který jim může dát alespoň nějaké informace, v podstatě reprezentuje tam určitým způsobem i Českou republiku.

Barbora Kroužková: Paní ředitelko, například pokud jde o Mikrobiologický ústav, pomáháte si hlavně sami a nebo takové úřady vám vyhovují?

Host (Blanka Říhová): Tak víte, nejvíc odpovědnosti je většinou na tom ústavu, ale máme dneska orgány, technologické centrum nám pomáhá, organizuje semináře, aby nám usnadnilo některá rozhodování nebo způsoby vyplnění nebo jak se dostat do některých programů. A já v tomhle momentě můžu říct, že nevím, jak bude tak kancelář fungovat, ale já bych její založení přijala kladně a my se na ni budem obracet s našimi problémy a teď se ukáže, jestli opravdu ona bude schopna nám s těmi problémy pomoct. Máme jich dost.

Barbora Kroužková: Tak to byl dnešní duel. Ve studiu byly Blanka Říhová, ředitelka Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky a Anna Čurdová, poslankyně ČSSD, místopředsedkyně výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Dámy, děkuji, na slyšenou.

Host (Anna Čurdová): Děkujem.

Host (Blanka Říhová): Děkujeme, na shledanou.

Pražský městský soud pustil Bohumila Kulínského z vazby

Barbora Kroužková: Pražský městský soud pustil Bohumila Kulínského z vazby. Sbormist Bambini di Praga, který je stíhaný za sexuální zneužívání nezletilých dívek, opět kritizoval důvody, které vedly k uvalení vazby. Stále prý obvinění nechápe.

Host (Bohumil Kulínský): Ty důvody té vazby opravdu byly velmi, velmi, já bych řekl, až skoro směšné a mě na to hrozně mrzelo to, že nikdo z lidí, kteří to dostávali do ruky, si nebyli schopni to přečíst, ty naše námitky, naše stížnosti.

Barbora Kroužková: Kulínský bude stíhán dál na svobodě a nesmí kontaktovat nikoho ze souboru, protože podle názoru soudu trvá obava, že by mohl dál páchat trestnou činnost. Jak řekl Radiožurnálu místopředseda soudu Bohuslav Horký, v opačném případě poputuje znovu za mříže.

Host (Bohuslav Horký): Pokud by došlo k nějakém kontaktu s někým ze členů souboru, pak zřejmě by o tom policie byla informována především od takovéhoto člena souboru, jehož by pan obviněný zkontaktoval. A to by byl důvod k znovuvzetí pana Kulínského do vazby.

Barbora Kroužková: Kulínský je na svobodě poté, co justice zareagovala na zásadní verdikt Ústavního soudu. Ten v pondělí rozhodl, že prodloužení vazby bylo protiústavní. Obvodní soud pro Prahu 4 sbormistra den poté pustil, jenže se odvolala státní zástupkyně a Kulínský zůstal nakonec v cele do včerejška, kdy ho městský soud propustil. Jak zásah Ústavního soudu hodnotí advokátka Dagmar Raupachová?

Host (Dagmar Raupachová): Ten Ústavní soud samozřejmě neřešil otázku, zda obviněný Kulínský je vinen či nevinen, zda spáchal ten předmětný trestný čin nebo nespáchal. Řešilo se tam to prodloužení vazby a zjistilo se, že panu Kulínskému nebyla poskytnuta možnost vyjádřit se při tom rozhodování o vazbě, respektive o jejím prodloužení. No a to samozřejmě správné není. Vyjádření obviněného je na místě, já to považuji za správné.

Barbora Kroužková: Ústavní soud tedy řekl, že protiústavní je a vy jste to nyní zopakovala, to prodloužení vazby. Jak si vysvětlujete, že k tomu vůbec došlo? Copak nejsou pravidla? Jak vy hodnotíte tedy nebo jakým způsobem byste komentovala rozhodnutí soudu, které Ústavní soud napadl?

Host (Dagmar Raupachová): Tak chybujeme všichni, zní obyčejně ten argument, ale to je velice zjednodušené. Já vždycky tvrdím, že je podstatné, jak často a v jakém rozsahu chybujeme a to mezi námi právě činí rozdíly a tak vazba je takový ten zajišťovací prostředek a je to nesmírně velký zásah do těch občanských práv a svobod člověka, je to omezení osobní svobody ještě před tím, než ten člověk je odsouzený, tedy ještě před tím, než je zjištěno, zda spáchal ten trestný čin či nikoliv. Čili já tady vyzývám vždycky k takové velké obezřetnosti a k tomu citlivému přístupu a ten formální přístup tady rozhodně nemá co pohledávat. Musíme si uvědomit, že ta vazba je skutečně krajní prostředek. A vy jste se ptala na ten zákon. Já se domnívám, že tady ty podmínky jsou upravené zákonem velice, řekla bych, dokonce precizně. Jde jenom o to, aby se ten zákon využíval a aplikoval tak, jak se má, to znamená na jedné straně aby ta vazba byla využívána, ten prostor, ten koridor, který je zákonem vymezený, a na druhé straně aby orgány činné v trestním řízení tento prostor nezneužívaly.

Barbora Kroužková: Dělají soudy často chyby?

Host (Dagmar Raupachová): Často chyby, samozřejmě k těm chybám dochází, ale jak už jsem tady řekla, jako právě u té vazby by k tomu docházet nemělo, je to krajní prostředek a jako k takovému by se mělo přistupovat a ty důvody, samozřejmě zákon velice exaktně vyjmenovává a říká tedy, že to trošku zjednoduším, tak když je tady důvodná obava z toho, že když by ten obviněný tady mohl uprchnout nebo se skrývat, dalším důvodem je, když by mohl ovlivňovat dosud nevyslechnuté svědky nebo když by mohl pokračovat v té trestné činnosti a nebo dokončit trestný čin, o který se pokusil.

Barbora Kroužková: Jak rozhodnutí Ústavního soudu ovlivní celou justici? Může se teď ozvat každý, kdo je ve vazbě a má pochybnosti o tom, zda vše bylo v pořádku?

Host (Dagmar Raupachová): Tak samozřejmě, to právo má každý. Tam se vždycky musí zvažovat, zda tam jsou ty důvody, zda přetrvávají. Ono by se to mělo průběžně vlastně zkoumat, zda tam ty důvody ještě jsou nebo jestli se například nezměnily a podobně. A taky ta vazba, jak už jsem tady několikrát zdůraznila, je to jako krajní prostředek a i ten zákon hovoří o tom, že ta vazba by se měla použít jenom v případě, že toho účelu není možné dosáhnout jiným způsobem.

Barbora Kroužková: Ústavní soud řekl, že nemožnost vyjádřit se k vazbě je vlastně v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Tady je tedy nadřazenost mezinárodního práva tomu našemu. Co to přesně znamená?

Host (Dagmar Raupachová): Pokud je Česká republika vázaná mezinárodními smlouvami a ty mezinárodní smlouvy jsou u nás vyhlášené a parlament je schválil, tak potom jsou součástí právního řádu a pokud je tam něco upraveno jinak, než říká zákon, tak samozřejmě se použije ta mezinárodní smlouva. Ale já bych tady jenom na okraj ještě upozornila na to, že já jsem přesvědčena o tom, že to je správné dát tomu obviněnému možnost vyjádřit se při jakémkoliv rozhodování během toho trestního řízení a myslím si, že to vychází z toho nejzákladnějšího principu. Čili já bych tam vůbec žádný rozpor neviděla.

Barbora Kroužková: Říká advokátka Dagmar Raupachová. Děkuji za návštěvu.

Host (Dagmar Raupachová): Já děkuji za pozvání. Na shledanou.

Americko-evropské vztahy

Barbora Kroužková: Před rokem předala okupační moc v Iráku civilní správu země do rukou Iráčanů. K ročnímu výročí přednesl americký prezident George Bush projev, ve kterém se snažil přesvědčit Kongres i veřejnost, že politický vývoj v Iráku postupuje pozitivním směrem. Ve vysílání je teď náš washingtonský zpravodaj Miroslav Konvalina. Dobrý den.

Miroslav Konvalina: Dobrý den.

Barbora Kroužková: Mirku, prezident vystoupil v hlavním vysílacím čase. Irák považuje za zásadní téma, ale co Američané? Byl i pro ně problém Iráku zásadní?

Miroslav Konvalina: Byl a nebyl. Válkou v Iráku žijí Američané prakticky každý den. Když tady ráno vstáváme, tak první, co na CNN nebo na dalších zpravodajských kanálech vidíme, tak to jsou reportáže o tom, co se mezitím, co jsme tady spali, protože máme šestihodinový časový rozdíl proti Praze a ještě větší proti Iráku, co se před tím v Iráku stalo, většinou je to, že vybuchlo nějaké auto nebo čekpoint v Iráku vyletěl do povětří a okolo pobíhají bezradní iráčtí policisté a po zuby ozbrojení američtí vojáci. Navíc se tady objevily reportáže z Iráku, kde se hlídkující Američané přiznávají, že jen čekají, kdy budou oni mít smůlu a nepřítel bez uniforem je také ze zálohy zastřelí nebo vyhodí do vzduchu. Průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že Američané přestávají vidět konec tohoto konfliktu. K tomu ještě ty nešťastné výroky viceprezidenta Dicka Cheneyho, že povstalci jsou v posledním tažení a neustálá optimistická slova ministra obrany Donalda Rumsfelda, která byla často v protikladu k hodnocení, které řekli novinářům přímo v Bagdádu američtí generálové. Bílý dům proto zahájil k prvnímu výročí předání moci Iráčanům kampaň mediální, pro veřejnost, její součástí byl tento projev a o tom, že ho bylo třeba jako soli, svědčilo i to, že ho přenášely na požádání Bílého domu všechny celoplošné televizní okruhy v hlavním vysílacím čase v úterý večer.

Barbora Kroužková: Jenže to, že je neutěšená situace v Iráku, to se ví. Ty jsi to potvrdil, že i Američané to sledují. Takže se ptám, jak se vůbec prezidentovi podařilo vysvětlit to, co chtěl? Jak ho například hodnotí příznivci jeho republikánského tábora?

Miroslav Konvalina: Tak i někteří lidé, kteří byli pro válku v Iráku z republikánského tábora, se teď začali ptát, jak dlouho to ještě bude trvat, jak to tam vypadá. Prezident Bush věděl, že nepříznivé průzkumy veřejného mínění už nemohou ohrozit jeho politickou prezidentskou kariéru, protože toto funkční období pro něj bude poslední. I přesto, že se tento týden umístil třeba v první desítce nejlepších nebo největších Američanů, ale podstatnější je to, co říkají sami teroristé v Iráku, čemu tady začínají ve Washingtonu naslouchat. Oni tvrdí, že nezvítězí nad Američany zbraněmi přímo na místě v Iráku, ale děsivým krveprolitím, které se v hlavách prostých Američanů, kteří to vidí v televizi ve vnitrozemí Spojených států, postupně přemění v odpor k válce, v lepším případě to Ameriku rozdělí jako za dob Vietnamu nebo donutí vládu k odchodu a to by podle republikánů byla ta největší chyba. Dokud není nastolen v Iráku pořádek a stabilní demokratický režim, který by udržel Irák pohromadě bez diktátora v čele, který by mohl být pro svět nebezpečnější než Saddám Husajn. Takže především chtěl prezident Bush říci, že oběti v Iráku, byť jsou nemalé, za to stojí, že je třeba misi dokončit, zasadit Irák do rámce boje proti terorismu. On připomněl Američanům 11. září, i to, že když se nevypořádají s teroristy v Iráku a když se jim nepodaří na širším Blízkém východě rozpěstovat semínko demokracie, tak se to může v dlouhodobé perspektive jenom vymstít.

Barbora Kroužková: Jaké jsou ty další reakce? Myslíš, že teď v irácké politice mají Američané jasno?

Miroslav Konvalina: Američané nějak tak chápou, že z hlediska dlouhodobé bezpečnosti má úspěch v Iráku smysl, že skutečně Amerika bude bezpečnější, když v Iráku bude vládnout demokratický režim, když Irák bude celistvý a svobodný. Jde o to, proč to má stát tolik amerických životů a peněz a jak dlouho to ještě celé bude trvat. Na to útočí demokraté, kteří ale popravdě řečeno nemají jiný plán než v Iráku vytrvat s tím, že by chtěli znát termín začátku stahování vojáků. Dokonce se objevily i návrhy na zvýšení počtu vojáků v Iráku, prezident Bush to odmítl s tím, že není třeba více vojáků tam poslat, protože to generálové na místě nepožadují. Prezident Bush zatím prostě napověděl, že nemůže říct nějaký časový plán stahování Američané v Iráku, protože by tím napověděl těm, kteří se nemohou amerického odchodu z této země Blízkého východu dočkat.

Barbora Kroužková: Říká náš washingtonský zpravodaj Miroslav Konvalina, který tento týden mluvil taky s náměstkem amerického ministra zahraničí pro Evropu a Euroasii, Danielem Friedem. Washington tvrdí, že těžkosti s Evropou ohledně přístupu k Iráku jsou překonány. Spojené státy taky chtějí silnou Evropu. A co si pod tím Američané představují, co od Evropy konkrétně očekávají? Právě o tom si v americké metropoli povídal s pozvanými novináři náměstek ministra zahraničí, Daniel Fried.

Miroslav Konvalina: Daniel Fried v souvislosti s výsledky referend o evropské ústavě ve Francii v Nizozemsku vysvětlil, že Spojené státy stále a jasně podporují silnou Evropu.

Host (Daniel Fried): Nikdy jsme neměli americkou vládní pozici k evropské ústavě. Jak se Evropa rozhodne, že se zorganizuje, do toho nám nic není. Máme ale názor na Evropskou unii, chceme, aby byla naším silným partnerem ve světě a nevidíme ji ani jako protiváhu, ani chraň bůh jako rivala. Vnímáme Evropu jako strategického partnera ve světě. Výzvy a příležitosti k tomu vidíme mimo tradiční transatlantickou oblast NATO. Spojené státy a Evropa jako dvě velká centra demokracie a ekonomicky založené prosperity mohou jednat společně a protože máme sílu, abychom mohli jednat, máme také odpovědnost jednat, abychom šířili svobodu, prosperitu a bezpečnost ve světě.

Miroslav Konvalina: Náměstek amerického ministra zahraničí Daniel Fried připustil, že evropsko-americké vztahy byly poznamenány spory, které měl Washington s některými vládami a spory mezi evropskými vládami navzájem o Iráku.

Host (Daniel Fried): Jedním z důležitých výsledků, dosažených v loňském roce, bylo zmírňování rozdílů. Ať byly rozdíly, které existovaly ohledně Iráku jakékoliv, je zřejmé, že všechny země, které se v Bruselu zúčastnily konference o Iráku, jsou pevně na straně iráckého lidu a chtějí, aby Iráčané uspěli a žili v míru se svými sousedy v zemi demokratické, pluralistické, federální a celistvé.

Miroslav Konvalina: Vysoký americký diplomat novinářům ve Washingtonu dále řekl, že zatímco ještě loni byl Irák vnímán především jako americký problém, nyní je úspěch v Iráku výzvou pro všechny.

Host (Daniel Fried): Pocit solidarity byl velmi zřejmý a Iráčané to vícekrát ocenili. To je dobré. Na rozdíl od minulosti nejsou nyní spory o tom, co chceme.

Miroslav Konvalina: Daniel Fried považuje dále za důležité, že se podařilo sjednotit Evropu a Ameriku v názoru na prosazování programu svobody demokracie lidských práv a zákonnosti ve světě.

Host (Daniel Fried): Ještě loni tady byla vzrušená debata o tom, zda se vůbec mají Evropa a Spojené státy snažit prosazovat demokracii ve světě a zejména na širších blízkém východě jako společný strategický cíl. Nyní je prosazování demokracie naší společnou prioritou, stejně jako morální nezbytností. Je to velmi silný a důležitý dokument, který vzešel z nedávného americko-evropského summitu a který sjednocuje Spojené státy a Evropu, vychází z našich společných hodnot, demokratických institucí a vyzývá k solidaritě a podpoře mezi těmi, kteří prosazují demokracii ve světě. Takže máme dobrou a pozitivní agendu s Evropou a doufáme, že Evropa se následkem problémů neuzavře do sebe v důsledku referend a že Evropa se nedostane do dlouhého období vnitřních debat. Svět nebude čekat, svět potřebuje spolupráci silných Spojených států a silné Evropy.

Miroslav Konvalina: Řekl novinářům po posledních jednáních amerického prezidenta Bushe s evropskými lídry ve Washingtonu náměstek ministra zahraničí, Daniel Fried.

Fejeton Jana Pokorného

Barbora Kroužková: Závěrem ještě fejeton Jana Pokorného. Tentokrát ho inspirovala vlastní prázdninová vzpomínka.

Jan Pokorný: "Většina dětí se může o prázdninách svobodně rozhodnout, zda pojede na pár týdnů k babičce nebo na dětský tábor. V naší rodině to letos vyhrál tábor. U tesklivějších dětí, k nimž patřil i autor tohoto fejetonu, dochází v den odjezdu ke stavu, jemuž se říká mít slzy na krajíčku. Ještě cestou k autobusu budoucí táborník zkouší, zda by mu rodiče přece jenom neuvěřili, že má zlomenou nohu. Mamka a taťka se většinou tváří optimisticky. Slibují úžasné prázdninové zážitky, nové bezvadné kamarády a skvělého vedoucího. Mnozí jsme v dětství odjížděli s těmito bulíky na nose.

Nebul, uvidíš, že se ti nebude chtít domů, chlácholila mě na rozloučenou matka. I vyrazili jsme vstříc úžasným prázdninovým zážitkům s bezvadnými kamarády a skvělým vedoucím. Ten hned po příjezdu, jen co se přestal líbat s praktikantkou, začal dbát o naši fyzickou kondici. V holinách velikosti 14 jsme museli takzvanými žabáky obskákat tábor, což byl pak i nejčastěji používaný trest pro nás, kteří jsme o poledním klidu nechtěli být v chatce. Tam to totiž taky nebyl žádný med. Bezvadní kamarádi se skládali z hocha, který nás silou přemluvil, abychom mu odevzdali sušenky a část peněz. Druhý fajn kluk se tři týdny kasal, kde všude byl a co viděl. No a třetí spolubydlící, to byla hromádka nervů, která se mě neustále držela za ruku a to i při vztyčování vlajky.

K základnímu zážitku patřilo pak poznání, že i u nás může tři týdny v jednom kuse pršet. Celkem jsem tedy dnes rozuměl posmutnělým očím našeho 10letého syna, který se ptal, zda na ten tábor opravdu musí. Ještě, že jsem věděl, co mu na to říct. Šimone, čekají tě úžasné prázdninové zážitky, bezvadní kamarádi a určitě budeš mít skvělého vedoucího. A nebul, uvidíš, že se ti nebude chtít domů."

Barbora Kroužková: Jan Pokorný uzavírá Týden v tahu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.