Vážím si každé procházky bez neprůstřelné vesty, říká český pyrotechnik v Kábulu

Zatímco na misi v roce 2008 ještě běžně likvidoval podomácku vyrobené bomby z dob sovětské okupace, dnes se setkává s téměř profesionálními zařízeními. Do země se běžně pašují výbušniny odpalované rádiem nebo mobilním telefonem.

Velké nálože dokážou roztrhat auto na kousky a rozmetat ho po okolí|foto: Tomáš Černý

„Kdyby se pyrotechnik nebál, je blázen,“ odpovídá Martin na otázku, jestli má při své práci strach. „Vždycky jsem k tomu přistupoval s respektem – víte, co a jak máte dělat, ale nesmíte mít pocit, že už to znáte. Konkrétně tady v Afghánistánu stereotyp zabíjí.“

Zelenočerné sny

Jeho práce vyžaduje velkou psychickou i fyzickou kondici, ale také odbornou profesionalitu. Pyrotechnikem se nestal po měsíčním kurzu, zkušenosti a praxi získával roky. „Když likvidujete nálož, často vás přitom ostřelují. Je potřeba jednat rychle a řešit i taktickou část,“ přibližuje.

Lucie Výborná: Mise Afghánistán

• Upravit
• Smazat

Jak žijí čeští vojáci na misi v Afghánistánu? Co všechno obnáší příprava na patrolu mimo základnu? A nakolik se vojáci přátelí s místními obyvateli? Lucie Výborná a reportér Tomáš Černý se to vydali zjistit na vojenské základny v Kábulu a Bagrámu. Poslechněte si jejich reportáže.

Nejnebezpečnější situace zažil před šesti lety na misi v Lógaru, kde čeští vojáci působili spolu s Američany. „Tam to byl denní chleba,“ vzpomíná Martin. Bomby, které se nepodařilo zneškodnit, museli likvidovat v noci na místě pod nočním viděním. „To je ale daleko těžší, než když pracujete za denního světla. Po návratu z mise se mi ještě dva měsíce zdály zelenočerné sny,“ dodává.

Proti sebevražedným útokům není obrana

Nálože umístěné na afghánském venkově váží často od 50 do 100 kil. Jejich exploze bez problému roztrhá auto a rozmetá ho po okolí. Nálože používané ve městě bývají naopak malé a jsou zaměřené především na takzvané měkké cíle, tedy místní policii a armádu.

Útočníci používají magnetické bomby, které nepozorovaně přicvaknou ke karoserii auta, nebo bombu na svém těle nesou přímo sebevražední útočníci. „Sebevražedný útočník má dnes bombu v batohu nebo na nenápadném pásu, který v davu lehce přehlédnete. Zůstane z něj hlava a dolní končetiny. Je to nepochopitelné a není proti tomu žádná obrana.“

Vlastenectví by nemělo být jen máváním vlajky při fotbale

Robot na vyhledávání min z výbavy pyrotechniků české armády v Afghánistánu|foto: Tomáš Černý

„Když se vrátím domu, jsem strašně rád za to, kde žiju, a vážím si drobností, jako je český chleba, tekoucí teplá voda, procházka bez neprůstřelné vesty…“ zdůrazňuje armádní pyrotechnik.

„Lidi, kteří nás pomlouvají, si neváží toho, co mají, že žijí v míru. Měli by si uvědomovat, že naši vojáci nejsou žádní žoldáci. Vlastenectví by mělo být v každém z nás nejen tehdy, když se hraje fotbal a vytáhnou se vlajky. Važme si toho, co máme a co naši pradědové museli vybojovat.“