Váhá kolem třetiny voličů, ovlivní je chyby a slogany. Žádná strana nemůže být v klidu, říká sociolog Buchtík

Jak velká část voličů v tuto chvíli neví, koho bude volit?

To je dobrá otázka. V tuto chvíli to bude 30-40 % voličů, kteří říkají, že neví a že nejsou pevně rozhodnutí. My víme, že i někteří z těch, kteří jsou v tuto chvíli rozhodnutí, nebo si to aspoň myslí, ještě můžou svůj hlas dát někomu jinému. Ale nejde o to, že byste plaval v celém politickém spektru a náhodně si vybíral. Vy často víte, koho volit nebudete a kdo je pro vás přijatelný, takže se spíš rozhodujete mezi dvěma nebo třemi uskupeními, anebo mezi tím, jestli vůbec jít nebo nejít volit. To jsou dva typy nerozhodnosti u běžného voliče.

Šest týdnů před volbami má hnutí ANO náskok 11,5 procentního bodu na druhou koalici Spolu, skoro 21 procentních bodů na třetího v pořadí, hnutí SPD. S vědomím toho, co jste říkal – že se mnohdy rozhoduje v posledních dvou týdnech – může ještě něco ohrozit vítězství ANO v letošních volbách?

Čtěte také

Premiér může za všechno v dobrém i zlém, motiv antifiala je silnější než antibabiš, popisuje Buchtík

Pokud pokládáme za vítězství to, že získáte nejvíc křesel a procentních hlasů, pak je to velmi nepravděpodobné. Dokážeme si představit situace, kdy se něco takového stane, ale žádnou takovou situaci nepovažujeme za pravděpodobnou. Může se stát něco zcela nečekaného, co s tím zamíchá, obrovský skandál některé politické strany nebo něco podobného, ale jinak je v tuto chvíli hnutí ANO s velkou pravděpodobností nominálním vítězem.

Nicméně, z politologického pohledu vítězem voleb není ten, kdo získal nejvíc hlasů, ale ten, kdo postaví premiéra nebo se účastní na vládě.

Představitelé hnutí ANO opakovaně říkali, že by si představovali jednobarevnou vládu. Z volebních modelů, tak jak je sledujete, dovedete si představit, že by to mohlo dopadnout tak, že by hnutí ANO za šest týdnů mělo samo většinu mandátů, tedy minimálně sto jeden mandát?

Je to věc, která se spíš nestane. Já si myslím, že je to pravděpodobnost do 10 procent. Muselo by se stát několik věcí, které v tuto chvíli nevypadají, že se stanou. Muselo by se do parlamentu dostat hodně málo politických subjektů a zároveň by hnutí ANO muselo vystoupat k 38 %. V tuto chvíli zatím k tomu nemá nakročeno, ale samozřejmě, vyloučené to není.

Pokud tedy nastane ta devadesátiprocentní pravděpodobnost, že ani hnutí ANO, ani nikdo jiný nebude mít 101 mandátů, pro sestavování koalic bude klíčové, kolik stran a kdo všechno se do Sněmovny dostane. Pětiprocentní hranici, respektive v případě koalice vyšší hranici, aktuálně překračuje šest kandidujících subjektů, a to s velkou rezervou. Nejblíž hranici pěti procent je hnutí Stačilo!, které má aktuálně 7 %. Je to už bezpečný náskok? Může být Stačilo! v klidu, v tuto chvíli?

Žádná strana nemůže být v tuto chvíli v klidu a zároveň rozhodně nechce, aby tzv. v klidu byli její voliči, protože ti potom nemusí k volbám vůbec přijít. Viděli jsme u nedávných voleb v Německu, že v posledních 14 dnech Strana Sahry Wagenknecht, která sahala na 9 procent, těsně propadla. O pár desítek tisíc hlasů, což je na velké Německo velmi těsný výsledek. Měli myslím 4,97 %. Propad na poslední chvíli může být významný.

Čtěte také

Politolog Just: Nepřiznané koalice spojuje i Svatopluk. Zajímavé bude, kolik míst dostanou menší strany

Naopak, Die Linke, postkomunisté v Německu, měli zase 14 dní před volbami kolem tří, čtyř procent, měsíc před volbami tři procenta, a pak se blížili někam pod deset procent. Tyto situace se stát můžou a žádná strana nemůže být v klidu.

Tím jste vlastně odpověděl na moji další otázku. Motoristé mají ve vašem aktuálním modelu 3,9 %, Přísaha 3 %. Z toho, co jste říkal, je to tedy ještě, lidově řečeno, hratelné? Je tam ještě šance, že se na 5 procent dostanou?

Motoristé dlouhodobě na jaře, před Velikonocemi, byli na šesti, 6,5 procentech, čili není vůbec vyloučené, že se nad pět procent dostanou. Zároveň je potřeba počítat s tolerancí výzkumu, čili pravděpodobnost je docela solidní. Asi to není padesát na padesát, ale nějakou šanci rozhodně mají.

Zejména u jejich voličů, často mladých, kteří se budou rozhodovat na poslední chvíli, jestli vůbec k volbám jít, bude záviset na mobilizaci, ale i na celkové volební účasti.

Co ovlivní váhající?

Vrátím se k tomu, kdy jsme mluvili o tom, že výrazná část voličů může před volbami ještě změnit své preference. Co v rozhodování na poslední chvíli, ze zkušenosti z minulých voleb v Česku nebo i v zahraničí, hraje tu zásadní roli?

Je to několik věcí. Asi nedokážeme vyjmenovat úplně všechny, protože můžou být velmi individuální, ale důležité je mít pocit, že volím vítěze. Nikdo nechce volit ty, kterým to nejde, prohrávají a podobně. Druhý moment je, že chci volit toho, kdo je hlavním vyzyvatelem mého úhlavního nepřítele.

Čtěte také

Česko 2025: Předvolební brífink

Často část lidí ví, koho nechce volit, ale neví, koho chce volit, a tak jde volit protihlasem hlavního vyzyvatele. To jsme viděli u prvního kola prezidentských voleb, kdy řada lidí zvažovala jak volbu Danuše Nerudové, tak Petra Pavla – a byli spokojeni s oběma. Ale tím, že Petr Pavel byl silnější ve finiši, přiklonilo se k němu výrazně víc lidí, než k Danuši Nerudové.

A třetí potom můžou být třeba i debaty. Nejenom to, jestli debatu vidím, ale i to, jak se o debatě vypráví v mém okolí anebo v médiích, že si čtu komentáře analytiků a debatu často ani nevidím. I to mě může ovlivnit. Takže i finiš kampaně.

Hodně potom funguje i to, že z rozsáhlých debat, kterých budou možná i desítky, si často pamatujeme jen nějakou botu, kterou někdo udělá. Takže možná někdy nejde o to úplně vyniknout, ale neudělat velkou chybu. A pokud možno vstoupit se sloganem, který se uchytí, lidé ho dokážou používat a je snadno aplikovatelný i v každodenní mluvě.

Jakou roli v rozhodování voličů hrají programy stran, hnutí a koalice?

Čtěte také

Politolog Kubáček: Sledujeme předvolební cvičení na téma ‚nevyděsíš prázdnou kasou‘. Rozhodnou debaty

Signifikantně vidíme i nyní, že programy nehrály velkou roli. Strany, koalice nebo volební uskupení je obecně zveřejňují až teď, pokud vůbec. Není to něco, co je nějak důležité. Kdybychom se zeptali, tak si myslím, že jedno, dvě, tři procenta lidí detailněji sledují a studují předvolební texty.

Ono také, když se na ně podíváte, mají rozdílnou kvalitu: od takových náčrtů a vizí, po někdy i konkrétní opatření a prohlášení, co se bude dít. Je to dané i tím, jakou má strana nebo uskupení expertízu právě v daném tématu.

Já jsem si říkal, když se dívám do jednotlivých programů, jestli při rozhodování voličů je výhodou, když je program konkrétní, když tam jsou konkrétní záměry a nápady – anebo jestli naopak je výhodou, když je to obecné. Jestli to konkrétní nemůže fungovat tak, že třeba jedna drobnost nakonec voliče odradí.

Pokud tam není něco vyloženě skandalizujícího, co potom má větší ozvěnu ve veřejném prostoru, asi to lidi odradit nemůže. Jsou také skupiny voličů, které očekávají od své strany kompetenci v podobě konkrétního volebního programu. Samozřejmě, zároveň jsou ve volebním programu uvěřitelnější strany, které nebyly v danou chvíli u moci, protože pak vždy následuje dotaz: proč jste to neudělali?

Jak předvolební model STEM počítá váhu hlasů váhajících voličů? A jak velkou roli v konečném rozhodování voličů mohou sehrát aféry? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.