V Schengenu se zrušily celnice
Schengenský prostor bez vnitřních hranic, schengenské vízum, Schengenská smlouva. Lucemburské městečko na hranicích s Německem a Francií se díky volnému cestování po Evropě stalo slavným. Před 25 lety, kdy se tam smlouva o odbourání hraničních kontrol podepisovala, ovšem ještě netušilo, jak moc se zapíše do dějin.
Uzavření slavné dohody pro začátek mezi Francií, Německem a státy Beneluxu připomíná od letoška v Schengenu nové Evropské centrum. Předtím tu stál na nábřeží Mosely jen pomník ze surové a tudíž rezavějící oceli se třemi hvězdami a fotografií z okamžiku podpisu dokumentu.
V malém muzeu si můžete nostalgicky zavzpomínat, jak to vypadalo, když na hranicích stávali celníci. Mají tu výstavu jejich čepic. Zároveň však expozice upozorňuje, že celní stráž stále hlídá vnější hranice schengenského prostoru.
Ve vitríně mi Martina Kneipová z Evropského centra ukazuje padělky parfémů a značkového oblečení, které celní služby členských zemí Unie zachycují na hranicích. K vidění je i drogový kontraband. Na dalších skleněných panelech jsou vystavené pasy vydávané jednotlivými zeměmi a jinde zase fotografie hraničních závor a přechodů, jak vypadaly, než je Schengenská smlouva poslala do věčných pohraničnických lovišť.
V Schengenu však chybí hlavní exponát. Loď Princezna Marie-Astrid, na které v létě 1985 k podpisu tehdy ještě nepříliš významné smlouvy došlo. Lucemburčané ji prodali Němcům a dnes jezdí na Dunaji v Regensburgu.
„V roce 1985 to nebyla velká událost. Smlouvu podepsalo jen pět zemí. Nikdo netušil, co se z toho vyvine. Také tu byla železná opona a lidé si říkali, že smlouva stejně nic nezmění. Loď pro nás tehdy neměla historickou hodnotu,“ vysvětluje Martina Kneipová ze schengenského Evropského centra.
Lucembursko sice uvažovalo o odkoupení lodě zpět, ale její současný majitel, vědom si její úlohy v dějinách, vyšrouboval cenu neúměrně vysoko.
Ze Schengenu se ovšem můžete projet po Mosele jinou, velmi podobnou lodí. Nebo si vychutnat volnost pěšího výletu na kopce do protějšího německého Perlu a přitom přejít most, který měl kdysi na obou březích celnice.
„Nemohl jste přejít most, aniž by vám zkontrolovali pas. Musel jste ukázat, jakou s sebou máte zeleninu nebo alkohol. Bylo to, jako jste to znali vy ještě nedávno na vašich hranicích,“ vzpomínal někdejší státní tajemník lucemburského ministerstva zahraničí Robert Goebbels, který před 25 lety smlouvu podepisoval.
Tehdy prý v žertu kolegům při podpisu řekl, že tato smlouva vejde do dějin jako Schengenská dohoda. Ani tehdy netušil, jak mu dá historie za pravdu.
Chcete-li vidět, kde mělo počátek naše svobodné cestování po Evropě, zajeďte do malebného městečka v moselském údolí plném vinic – do Schengenu. Určitě to najdete. Z německého Saarbrückenu sem vede dálnice.
