Pozor, zákruta byla fenomén. Mluvili jsme k milionům posluchačů, vzpomíná na legendární pořad Luboš Machaj

Když byste se zasnil a zkusil si představit studio, kde před sto lety vysílání začalo, co vám vytane na mysli?

Čtěte také

Na talent nevěřím, důležitý je zápal a sebedisciplína, říká dirigent SOČR Petr Popelka. Co pro něj znamená rozhlas?

Četl jsem si historické paměti o tom, jak to fungovalo. Bylo neuvěřitelné, že všechno šlo živě, to znamená hudba i slovo. Dělal jsem dramaturga rozhlasových her a četl jsem o tom, jak se kdysi dělaly pohádky. Všechny zvuky – voda, vítr, ptáčci – všechno se před mikrofonem vytvářelo živě, nebylo možné dělat žádné úpravy. Byl jsem u vás na Prix Bohemia a tam část vašich tvůrců připravovala rozhlasovou hru úplně živě, s trochou improvizace.

Takže to bylo trochu jiné, mělo to úplně jinou atmosféru. Mikrofony byly určitě jinak zavěšené, technologie byla úplně jiná. V rozhlase v Bratislavě se vysílalo z budovy, kde je dnes koncertní síň.

Před sto lety začalo pravidelné rozhlasové vysílání na Slovensku. Jak si Slovenský rozhlas dnešní výročí připomíná?

Dělá množství věcí, otevřeli výstavu, kde si připomínají i sto let rozhlasu a sedmdesát let televize. Když jsem v roce 2022 nastoupil na pozici generálního ředitele RTVS, tak jsem připravil koncepci. Byl jsem několikrát v Praze, obdivoval jsem, jak jste se v roce 2023 zhostili své stovky začátku vašeho vysílání.

Představoval jsem si, že něco podobného uděláme i my. Pak nastaly turbulentní časy, takže je to trochu jiné. Ale poslouchal jsem velkou relaci, která se věnuje stovce, je to dobře udělané. Takže se to připomíná, je to trošku oslava s takovým smutkem.

Slovenský rozhlas|foto:Katherine Vašíčková, Český rozhlas

Díky rozhlasovému archivu se můžeme vrátit do mládí. Po 13. hodině se z federálního okruhu ozývala nezaměnitelná znělka jednoho z nejpopulárnějších pořadů, který připravovala slovenská redakce – Pozor, zákruta…

Mám trochu husí kůži, když tu znělku poslouchám. Pro mě je to velmi silný zážitek. V životě jsem několikrát zažil okamžik, kdy přede mnou byly dveře, které jsem mohl otevřít, nebo ne. Byl jsem tehdy v rozhlase, dělal jsem redaktora Radiomajáku. Přišel za mnou Vlado Brychta a říkal, že hledá redaktora do Zákruty, který se bude věnovat ekologii. A já jsem ty dveře otevřel a řekl jsem ano. Tak jsem vstoupil do Zákruty.

Připravovali jsme kritická témata.

Bylo to neuvěřitelné. Už tehdy se říkalo, že Zákruta je fenomén. Byla to jedna z mála relací, ne-li jediná, která na federálním okruhu každý den vysílala z bratislavského studia. Byl to neuvěřitelný kolektiv. Dodnes se setkávám s lidmi, kteří tam tehdy pracovali, a vždycky mluvíme o tom, že to byl neskutečný zážitek. Poslouchaly nás miliony lidí. Měl jsem čest dělat nejen redaktora, ale i moderátora. Je to neskutečný pocit, když mluvíte do mikrofonu a poslouchá vás několik milionů lidí.

Poslouchali to nejen řidiči aut. V čem tkvěl půvab pořadu?

Byl to i obsah. Motorismus se dotýkal každého, ale pořad měl i jinou atmosféru. Génius loci, který tam vytvořil Vlado Brychta, byl neopakovatelný. Byl to neskutečný člověk. Tehdy se všechno schvalovalo, nic nešlo do vysílání bez schválení, a my jsme připravovali kritická témata, některá více, některá méně. Vlado je musel všechna poslouchat a vždycky jsme o nich debatovali v redakci. Učil nás: „Mluvte tak, jako kdyby ten člověk seděl před vámi. Mluvte bezprostředně.“

To jsme se snažili dělat a odezva byla úžasná. Byli jsme tehdy mediální hvězdy. Kamkoli jsme přišli a řekli, že jsme ze Zákruty, tam se dveře otevíraly…

Znělka Pozor, zákruta nebyla složená speciálně pro pořad, ale vycházela ze staré melodie…

Čtěte také

Rozhlasové příběhy nutí člověka zastavit se a zapojit fantazii, říká Bára Hrzánová. Nově natočila Děti z Bullerbynu

Vlado Brychta, zakladatel Zákruty, říkal, že hledali znělku a tahle jim připadala jedinečná. Celé to pak zmixovali. Stejně jako je rozhlasová budova – obrácená pyramida – symbolem rozhlasu, je pro mě znělka Zákruty symbolem rozhlasového vysílání.

A pro naši generaci je symbolem i toho, že i za tehdejšího vysílání Československého rozhlasu zněla díky Zákrutě v éteru kvalitní populární hudba…

Nastoupil jsem do rozhlasu v roce 1976 a tehdy bylo všechno pod tvrdou cenzurou. Byly stanovené limity, kolik hudby se může hrát ze socialistických zemí a kolik ze zahraničí. Vlado ale zařídil, že u nás byly poměry trochu jiné. Hrála se jiná hudba. Měli jsme výborné hudební redaktory, například Milana Mlsnu, kteří uměli vybrat to nejlepší. Vždycky jako druhá skladba zazněl světový hit a na to se všichni těšili.

Atmosféra uvnitř redakce byla výborná. Byli tam Petr Šimáček z Čech, Laco Brat, Bohuš Piatko, Zuza Bubílková, která dodnes působí v českých médiích. Kolektiv byl neuvěřitelný a mám na něj nádherné vzpomínky.

Jaká byla úloha Slovenského rozhlasu při Slovenském národním povstání? Poslechněte si celý rozhovor.