V libanonské rezervaci na poušť nenarazíte. O cedry se tam starají mladí nadšenci

Arabské země příliš nevynikají v péči o své životní prostředí. Velkou část jejich rozlohy navíc zaujímají pouště, které k nějakému hlubšímu vztahu k přírodě ani nevybízejí. Přesto ale v jedné z arabských zemí, v Libanonu, poušť nemají a narazíte tam dokonce na kousky nefalšovaných jehličnatých lesů. I tam má zelená příroda namále a o její přežití bojují jen skupinky místních nadšenců. Šli jsme se s nimi podívat do jedné tamní rezervace.

„Nejhezčí je tady jaro a podzim. Na podzim je tu jen troška sněhu, a než stromy shodí všechno listí, jsou krásně červené a žluté,“ říká mi Sajid a spolu se svými kamarády Nabílem a Bernárem mě vedou po stezce lesní rezervací.

O libanonskou přírodu se starají dobrovolně

Když jsem je potkal, připadali mi ve svých maskáčích jako příslušníci nějaké polovojenské jednotky. Člověk to prostě v této části světa tak nějak automaticky předpokládá. Tohle jsou ale místní dobrovolní rangeři.

Čtěte také

„Žijí tu vlci, ti tady žijí stále a rozmnožují se. Jsou tady divoká prasata, mufloni, dikobrazi a také hyeny. Medvědi tu ale nejsou. Kdysi tu bývali, alespoň se to říká. Ale teď už určitě ne. Kdyby tu byli, určitě bychom je viděli,“ vysvětluje mi Sajid.

Zpravodaj Štěpán Macháček se studenty Sajidem a Nabílem

Sajidovi a jeho kamarádům je kolem 25. Všichni studují a ve volném čase se věnují rezervaci. Libanonský stát nemá ochranu přírody mezi svými prioritami, a tak leží všechno na bedrech nadšenců.

Na jaře si můžete v jediném dni zalyžovat a vykoupat se v moři

Vzácný les leží kousek od malého horského městečka Ehden. Jeho název je prý zkomoleninou od slova eden, tedy ráj.

Jdeme po cestě v horních partiích a místy se musíme brodit sněhem. Teploty jsou teď kolem 15 stupňů, takže sníh taje, ale skutečná zima teprve přijde. „Podívej, je vidět pobřeží a moře. Támhle je Tripolis. Když je pěkně, jsou vidět i ostrovy. Při dobré viditelnosti je odtud vidět až do Sýrie,“ ukazuje mi Sajid.

Čtěte také

Na druhé straně se nad námi bělají holé zasněžené třítisícovky pohoří Libanon. „Libanon je známý svým mírným podnebím. Na jaře třeba můžeš jít ráno lyžovat a odpoledne se jet vykoupat k moři. Tady z hor to je necelá hodina cesty,“ předvádí mi Nabíl kousek libanonského marketingu.

Znovu rozšiřují porost chráněných cedrů

Vycházíme do zatáčky a za zatáčkou se objevuje první kompaktní porost libanonských cedrů. Nabíl mi ukazuje ve sněhu stopy a trus po divokých prasatech, kterých je prý v rezervaci spousta.

Horské městečko Ehden

„Teď se v Libanonu cedry skutečně chrání. A my vysazujeme nové. Přímo v rezervaci je cedrů poměrně dost a my se je snažíme vysazovat i výš a rozšiřovat tak jejich porost,“ vysvětluje Sajid.

Rezervace v Ehdenu je výjimečná tím, že na malé ploše šplhá od 1200 do 2000 metrů nadmořské výšky. Zatímco v dolní části převládají borovice a listnáče, směrem vzhůru je postupně nahrazují právě cedry a cypřiše.

Čtěte také

„Před 3000 roky stavěli Féničané z cedrového dřeva lodě. V té době byly libanonské hory porostlé cedry celé. A ještě během nedávného mandátu odtud brali dřevo Francouzi,“ pokračuje Sajid.

O zachování rezervace informují také veřejnost

Dnes jsou libanonské hory převážně holé. Povědomí o nutnosti zachránit alespoň zbylé kousky přírody ale roste a podíl na tom mají právě tihle mladí nadšenci.

Návštěvníky potěší i pohled na zasněžené vrcholky hor

„Na začátku lidé moc nechápali, proč tu vznikla rezervace, ale teď, po 20 letech, už je to mnohem lepší. Děláme pravidelně přednášky, roznášíme brožury, informujeme na internetu,“ říká Sajjid a Nabíl k tomu dodává: „My jsme se tady v Ehdenu narodili a vyrostli. Máme to tu strašně rádi a chceme to tu uchovat takové, jaké to je.“

S partičkou mladých rangerů se loučím s dobrým pocitem. Z toho, že v zemi, kde každou chvíli vybuchne nějaká nálož a kolem které zuří válka, neztrácejí mladí lidé chuť věnovat se hezkým věcem.


Zvětšit polohu Ehdenu

autor: mac
Spustit audio